Číslo 9: jméno Tima Burtona nalákalo do kina

Od 9.9.2009 v kinech film 9….

Zatímco krátkometrážnímu filmu chabá zápletka zas tak neuškodí, u celovečerního filmu to často bývá hřebík do rakve. Sled akčních scén „bum, prásk, aaaau, uaaa“ opravdu nemůže nikdo považovat za zápletku. A nespraví to ani tříminutový vstup uprostřed filmu, kdy bitevní vřava utichne a jakýsi postarší vědec tak může v rychlosti vysvětlit, o co ve filmu vlastně jde. To se hodí, jelikož hadroví panáčci neztrácejí čas a bojují snad už od první minuty filmu. Příběh tak visí někde ve vzduchu a vy ne a ne ho uchopit. Po pár scénách vám dojde, že jde nejspíš o boj těchto humánních panáčků se stroji. Jednoduše řečeno boj dobra se zlem (stroje = zlo, pytle = dobro) – oblíbená futuristická zápletka mnoha režisérů. Stroje náš svět totiž každým dnem zahlcují víc a víc, a tak se dá do jisté míry finální boj člověka se stroji očekávat. Ironicky řečeno tak film získává na jakési důvěryhodnosti.

Příběh tak visí někde ve vzduchu a vy ne a ne ho uchopit.

Devítka je typická ukázka mnoha dnešních akčních filmů, které začínají hned nějakým výbuchem, rvačkou nebo jinou akční scénou, na kterou se nabaluje milion dalších působivých akčních scén doprovázených aspoň osmi zvraty děje. Na příběh, zápletku nebo zajímavou charakteristiku postav tak nezbývá čas. Režisér Acker však místo naolejovaných svalovců nasadil do boje panáčky ušité z režných pytlů. Nutno podotknout, že po estetické stránce a z animačního hlediska jsou tito „pytlíčci“ dokonalí. Celá jejich parta je povedená, až na to klišé složení – jeden hrdina se správným názorem (který mu však nikdo nevěří), jedna odvážná žena (samozřejmě že i krásná) a jeden záporný bručoun (který se však na konci filmu ukáže jako v jádru hodný hoch).

Tím se dostáváme i k ostatním klišé nebo spíše k napodobování. Nemusíte být filmoví znalci, aby vám hned několik scén připomnělo jiné filmy. Odkaz je zcela jasný i když s největší pravděpodobností neúmyslný. Například cesta dvou pytlíků za záchranou kamaráda vám dozajista evokuje jiného pytlíka – Froda. Když k tomu přičteme scenérii cesty k Hoře Osudu a samotný hlas Elijaha Wooda, který jednoho pytlíka namluvil, vyzní to až směšně. Dokonce tu figuruje i milášek – menší předmět s obří mocí, která slabšího jedince zničí. Plus pohřeb jednoho člena výpravy ve stylu Pána prstenů. Využito nebo spíše zneužito bylo více známých filmů – jmenovitě například Matrix, Hvězdné války, Wall-e …

K animovanému filmu a ke jménu Tim Burton obzvláště patří jistá dávka poetiky, potavého příběhu, lyriky, propracovaných detailů a vtipu. To vše mi tady scházelo. Náznakem se to objevilo v jedné scéně uprostřed filmu, kdy pytlíčci odpočívají po bitvě za vyhrávání gramofonu písně Somewhere over the rainbow. To je ale snad jediný světlý okamžik filmu. Pokud však milujete akční scény a zdržování se nějakou poetikou nebo příběhem vám přijde zbytečné, je docela možné, že vás film narozdíl ode mě nadchne. Snad vás neurazí ani patetický, trapně sladký pohádkový konec, kdy se zabití pytlíčci zjeví, aby se rozloučili s hlavním hrdinou. Jak jinak ukončit akční film pro starší, než až dětsky pohádkovým koncem?! Vizuálně je to pěkná podívaná, obsahově však nikoliv …

Redakce