Podzimní probuzení jara

Divadelní hru napsal v roce 1891 Frank Wedeking a v době svého vzniku se jednalo o skandální tragédii o dětství a dospívání. Obviňovala morální autority ze lhostejnosti k novým nápadům mladé generace a otevřené povídání o sexualitě se tehdy jevilo jako nevídané. V roce 2006 se muzikálu ujal textař Steven Sater a skladatel Duncan Sheik, aby divadelní hru trochu oprášili a dodali jí hudební jazzrockovou složku. Muzikál měl premiéru v červnu 2006 a o půl roku později už byl zkoušen na Broadwayi.

Probuzení jara, zdroj: www.mdb.cz
Probuzení jara, zdroj: www.mdb.cz

Celý muzikál otevírá scéna, kdy se asi osmnáctiletá dívka Wendla snaží z matky vymámit, jak vznikají děti. Puritánská ‘mama’ se však tématu vyhýbá a skončí slovy, že se dva lidi musí mít hodně rádi. Poté se přesouváme do ryze chlapecké školy, kde pedantský profesor učí žáky sekat latinu a rákoskou dává najevo, že zásadně nechce slyšet osobní úvahy studentů a jejich názory na životní témata. Další scény pokračují v tomto duchu a myslím, že můžu ještě prozradit, že jak dívka Wendla, tak i jeden ze studentů s vlastními názory jsou si citově blízcí a tvoří milostný román celého příběhu.

Kdo však čeká suchopárný děj, který pouze rozvíjí uvedené scény, bude velmi mile překvapen. Příběh se vyvíjí zcela neočekávaně, místy je velmi temný a místy zase velmi odvážný a intimní. Přesto sexuální scény nikomu nebyly nepříjemné a byly pouze logickým vyústěním děje. Některé situace se daly předvídat, jiné mě zase docela zaskočily. Kdyby se jednalo o film, zcela jistě by byl nominován na Oscary. Je plný vtipných kontrastů s dnešní společností (neinformovanost mládeže o sexuálním životě, přísná výchova, asketický rodinný život), ale na druhou stranu je se současností až nebezpečně stejný (otcovo násilí a znásilňování dcery, problémy mezi rodiči a dětmi či homosexualita a první erotické zážitky).

Slabou stránku celého muzikálu tvoří paradoxně písně. Herci je sice odzpívali dobře, ale melodie písní za moc nestojí. Skoro všechny jsou víceméně průměrné, pouze dvě mě zaujaly natolik, že jsem byl i chvíli schopen si zapamatovat jejich motiv – píseň Krásné léto a studentské Bla Bla Bla. Zbytek písní sice neurazil, ale nebyl ničím výjimečný.

Probuzení jara, zdroj: www.mdb.cz
Probuzení jara, zdroj: www.mdb.cz

Scéna byla koncipována velmi zajímavě. Všichni herci i hudebníci celou dobu seděli na židlích v půlkruhu kolem jeviště a ten, kdo zrovna hrál, vstal a šel doprostřed. Občas si s sebou na jeviště přinesl i židli, které společně s plyšovými medvídky byly jedinými rekvizitami. Velmi působivý byl pak obraz, kdy herci z židlí složili náhrobní kříž, kterému osvětlení dodávalo přímo magickou sílu. Celé jeviště bylo navíc obehnáno klecí, která měla uvěznit nejen herce, ale i diváky. Za dobrou myšlenku považuji nápad, že skupina asi deseti diváků byla umístěna přímo na jeviště na židle vedle herců.

Na závěr musím pochválit herce, protože jsem byl s jejich výkony spokojen. Každý se do své role vcítil a oba hlavní hrdinové mi byli velice sympatičtí. Je zajímavé, že všechny “dospělácké” role , jako jsou otcové a matky, učitel s učitelkou, farář, doktor a učitelka klavíru měli na starosti jen dva herci – jeden zastával všechny mužské role a druhá zase všechny ženské. Oba dva podali velmi dobrý výkon, stejně jako ústřední trojce celého muzikálu. Rolí mládeže byl nespočet – odhaduji kolem dvaceti lidí, každý hrál sám sebe a nikdo neměl dvojroli. Našel bych i malou výtku vůči hercům mládeže – v některých scénách mohli dodat více vtipu, aby trochu odlehčili pochmurný děj. Zato nová tvář Městského divadla Brno Svetlana Slováková se dle mého názoru uvedla velmi dobře, ať už čistým zpíváním, tak i svými hereckými výkony.

Výsledný verdikt: Probuzení jara obsahuje nejen vtipné první sexuální zážitky mládeže před sto lety, ale až mrazivým způsobem poukazuje na problémy přetrvávající dodnes. Pokulhávající hudební složku podrží zvraty v ději a donesou ji až do hořkého, ale nesentimentálního konce.

Autor: Steven Sater, Duncan Sheik
Režie: Stanislav Moša

Dirigent: Karel Škarka

Hrají: Jiří Mach/Ondřej Bábor, Vojtěch Blahuta/Lukáš Janota/Ján Jackuliak, Svetlana Slovakova/Ivana Skálová/Sára Milfajtová, Milan Němec/Zdeněk Junák, Irena Konavlinová/Jana Musilová

Více z LaCultury...

  • Křehký muzikál Pokrevní bratři8. Červen, 2012 Křehký muzikál Pokrevní bratři Městské divadlo Brno po delší době zase vyprodukovalo muzikál, který stojí za zhlédnutí a potvrdil pravidlo, že když máte dobrého režiséra, máte i dobrou hru. Pod tímto pořekadlem a […]
  • Divadlo je zrcadlem života25. Říjen, 2010 Divadlo je zrcadlem života Broňa Kotiš vystudoval Státní konzervatoř Praha obor hudebně dramatický, poté účinkoval v několika pražských divadlech a nakonec zakotvil v Plzni, kde je od roku 1998 stálým členem souboru […]
  • Čachtická paní – přijďte se bát do divadla12. Únor, 2010 Čachtická paní – přijďte se bát do divadla Příběh o Alžbětě Báthoryové, čachtické paní, která se koupala v krvi mladých panen, aby si udržela mladistvý vzhled, zajisté všichni znáte. V loňském roce na něj svým filmovým zpracováním […]
  • Temperamentní Řek Zorba2. Prosinec, 2009 Temperamentní Řek Zorba Příběh o velkých lidských osudech, morálních hodnotách, které už v dnešním světě ztrácejí význam, a především o životě jako takovém a o jeho smyslu, se po letech vrací na prkna plzeňského […]
  • Carmen – vášeň, ženy, zpěv6. Říjen, 2009 Carmen – vášeň, ženy, zpěv Jedním slovem – show, dvěma slovy – velká show a tímto způsobem bychom mohli pokračovat dále, ale to byste se nic nedozvěděli. Muzikál v produkci Hudebního divadla Karlín se stal jedním z […]
  • Coldplay oslavili dvacet let dokumentem, v němž odhalují své pravé já8. Leden, 2019 Coldplay oslavili dvacet let dokumentem, v němž odhalují své pravé já Velkolepá světelná show, vykřičené hlasivky a slzy. To zažije každý, kdo se vydá na koncert popové ikony Coldplay. Dokument A Head Full Of Dreams mapuje dvacetiletý vývoj kapely od úplných […]
  • Revoluční poznatky v psychologii přesvědčování. Co dokazují studie?10. Únor, 2018 Revoluční poznatky v psychologii přesvědčování. Co dokazují studie? Pokud se řadíte k jedincům, které zajímá, jak ovlivňovat ostatní nebo jak s nimi dokonce manipulovat, měli byste na chvíli zpozornět. Kniha nesoucí trochu krkolomný název Před-svědčování […]
  • Co spojuje fekální transplantace a jogurty Activia?30. Září, 2017 Co spojuje fekální transplantace a jogurty Activia? Zhruba tříset stránková publikace s na první dojem zvláštním názvem Obsahuji davy je fascinujícím příběhem mikrobů žijících uvnitř i vně nás, zvířat a vlastně všeho okolo. Ačkoliv se […]
  • Muzejní noc 20178. Červen, 2017 Muzejní noc 2017 XIII. ročník Festivalu muzejních nocí odstartoval 19.května2017 a blíží se do finále, které nás čeká tento víkend. Kde si neneachat poslední prodloužené prohlídky s doprovodnými programy, […]
  • Olomoucký divadelní festival přivítá zahraniční hosty i velikány české scény4. Květen, 2017 Olomoucký divadelní festival přivítá zahraniční hosty i velikány české scény 21. ročník Divadelní Flory nabídne v průběhu deseti dnů na čtrnácti festivalových scénách na sedm desítek akcí. Konat se bude od pátku 12. do neděle 21.5.2017 a jeho tváří se letos stal […]
  • Autocenzurovaná naléhavost23. Duben, 2017 Autocenzurovaná naléhavost „Ano, je to závažné společenské téma, ale jako básník jej potřebuju pozorovat s odstupem,“ vysvětlil mi kamarád důvody, proč svou přítomností nepodpoří protestní shromáždění proti […]
  • Titáni útočí po sedmé4. Březen, 2017 Titáni útočí po sedmé V předešlém díle byl lapen inteligentní titán a průzkumníci zdá se, jsou zase o krůček blíž k informacím o titánech, které jsou zahaleny mlhou. Jsou zase o krůček blíž pochopení podstaty […]

2 Komentáře

  1. Představením provází pokulhávající hudba, kterou jsem z hlavy nemohl dostat ještě týden…….Je zvláštní, že autorovi kritiky zůstaly v hlavě jen nejvíce “komerční” písně. BTW: Když si člověk přečtě kritiku třeba Carmen, tak to i pochopím :-D

  2. Ač sama již poněkud trochu věkovitá, na Procitání jara (více mi sedí výraz Procitání než Probouzení – jelikož procitají a tají (a též se tají :-) … a PROČ, vlastně, že?!!… nové, dosud neznámé city ;-)jsem se neobyčejně těšila, jelikož od dob svého vlastního dospívání jsem již provždy zůstala věrná frontě mravných a mravních čistých citů a po-citů mladých lidí, zvláště pak dospívajících(ať se jim to líbí nebo nee :-))
    Přiznám se, že jsem byla i zvědava, jak si s touto, stále delikátní a v niveau společnosti i rodin přehlíženou, velmi zlehčovanou nebo stále zapíranou tematikou pan Režisér Moša poradí.Zúčastnila jsem se nedočkavě hned veřejné generálky- a jak píše i Pavel Rotschain- byla jsem nejen nezklamána, ale naopak velmi spokojena. Škoda, že nemohu napsat příjemně překvapena, protože během představení i po něm vám běhá spíše mráz po zádech a není to klimatizací! :-( A co je důležité, nejen po zádech, ale po (s)vědomí nás, těch dospělých, se sebou tak spokojených diváků, zabořených do pohodlného plyše divadelních křesel tak důkladně, jako do svého soukromého dospělého světa plného výmluv, vytáček a zbabělých kompromisů, do světa, v nejlepším případě, polopravd a pololží, kterými často klameme a zrazujeme nejen vyšší světy nebo své okolí,ale rovnou sebe sama: své vlastní ideály a touhy, svá někdejší čistá přání a své kdysi mladé, nyní již zašlapané a znečistěné sny. A co nejhoršího: touto zradou zabíjíme své vlastní děti. Ať již jakkoli obrazně, nebo nedej Bože, doslova, zabíjíme tím nové, nadějeplné lidství,které zmírá dříve,než stačilo plně procitnout a rozkvést, než stačilo vůbec začít žít.
    Myslím, že bylo makavě cítit v řadách obecenstva tu vážnost, tu tíhu,tu těžkost, která se šíří z jeviště postupně ven, jak strašidelný mrak nejtěžších a oprávněných obvinění a výčitek falešné morálce celé tzv. civilizované společnosti, to špatné svědomí za staletí zbůhdarma zničených životů a osudů, které zamořilo a zatížilo kolektivní ne?vědomí, nebráno na vědomí a které stále vzpíná ruce s nadějí o vyslyšení a rozhřešení.
    A toto vyslyšení těch těžkých vin minulosti, ale i neméně děsivé současnosti! je TEĎ na každém z nás, doslova se tu šíří do našich řadách – a nejen divadelních! – je to neodvolatelně i naše věc a proto i naše příležitost: dovolit konečně, umožnit nyní, PROCITNOUT JARU, jaru v nás: čistotě, nevinnosti a hlavně PRAVDĚ. V nás samých, v našich dětech a tím – i v celé společnosti.
    Proč přichází tato premiéra,s jarním, životaplným názvem Probuzení jara právě v listopadu, měsíci Dušiček, měsíci minulosti a mrtvých? Proč přichází také na přelomu prosince, prahu adventu a očekávaného narození, nového života, zrození Božství,nové
    naděje? Jen co prožiješ, to pochopíš. A v Probuzení jara toho prožiješ hodně. Hned v první větě, která na jevišti zazní.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*