Už 20 let pohody v Ostravě

Tak dalo pár lidí hlavy dohromady, vytvořili jakousi ideu a neváhali ji zrealizovat. Zaměřuji se na město Ostrava, Ostrava-centrum, kde na Masarykově náměstí doslova vyrostlo ze země malé oplocené městečko plné historie a vůně ze svařáku.  Jeden z pořadatelů, Jiří Hruška (mimojiné profesor na Jazykovém gymnáziu v Porubě) prohlásil, že totalitní městečko nemá být žádnou recesí ani parodií na totalitu. Má prostě připomenout život před rokem 1989 a vykouzlit (byť jen malé) úsměvy na tvářích lidí, kteří v této době žili.  Stojí zde malé symboly komunistické éry, stany plné zapálených studentů do své práce s historií, je proneseno pár dobových proslovů z balkónku obchodu Academia (děkujeme pěkně pane prezident) a ihned po příchodu do totality jsou odzpívány dobové “songy” mladých pionýrů. Abych řekla pravdu, po tomto všem se mi mírně zvedá žaludek :). A tak to má být.

Tento jsem našel 19 let po revoluci na ulici. Komu asi vypadl z klopy?, autor: Michal Prouza
Tento jsem našel 19 let po revoluci na ulici. Komu asi vypadl z klopy?, autor: Michal Prouza

Dle mého názoru byly nejzajímavější stany dva. První z nich byl velký, světlý a retro-stylový. Vidíme zde časopisy jako je Dievča, kde si každá dívka zkrátka MUSELA číst, aby šla s dobou. “Tato móda ja nadčasová, buďte in v každém století!” No, v našem století se sice vrací veškerá móda, ale o tyhle vycpávky v ramenou bych nezavadila ani pohledem. Pokračujeme dál, vidíme noviny, můžeme si zavolit ( “a jiný výběr nemáme? Chci tedy demonstrovat!”), zastavit se musíte take u CKM (Cestovní kancelář mládeže), kde vám nabídnou určitě skvělé země někde na komunistickém severu (“Vždyť moře tam je! Že studené? Ale kdeže soudruhu”). No, buď jak buď, já na Sibiř nejedu, raději se vydávám do dalšího stanu. Tady už nálada klesá, na zemi jsou jako přízraky naskládány stojany se šťastnými ale také smrtelnými pokusy o útěk za železnou oponu. Někdo vypíná světlo, je spuštěna prezentace a hudba, při které běhá mráz po zádech, avšak není zdaleka tak nepříjemná, jako fotky promítající se na stěnu. Chmurné a rozpačité pohledy lidí v malém tmavém stanu jsou vystřídány za pohledy plné děsu, když je spuštěn film na téma Železná opona. Popisování veškerých mučících praktik, útěků na svobodu či historických dat je v tomto stanu úkolem, a tak jsem ráda, že i já mohla opět doplnit své mezery ve znalostech. Nad totalitním městečkem se vznáší fialový prach úžasu a poučení. Skládáte-li písničky, jistě vás bude zajímat disco stan, kde tři mladé děvčice tančí do rytmů linoucích se z rádia, a kde se dozvídám, jak moc bylo těžké napsat svou vlastní písničku, aniž bych nebyla za text nějak sankcována. Každý opouští městečko se svařákem v ruce, a v jeho vůni přemítá, zda-li právě on není tím nejšťastnějším člověkem na celém světě.

17. listopad však stále nekončí a večer se lidé schází v Ostravě-Porubě na Hl. třídě (dříve Leninova), odkud se tento štěrkající a světélkující dav pomalu posouvá k jednomu z místních gymnázií. Není to žádný Haloween, nýbrž lidé, držící české vlajky, transparenty a lampiónky. Také tady si chtějí připomenout svobodu, ale už spíše zaměřenou na studenstký život a jejich právo na studium ( kterého si máme všichni vážit). A tak k nám z balkónu Wichterlova gymnázia doléhají další hlasy plné poučení a v očích je vidět vlajku třepetající se ve chladném podzimní větru za doprovodu české i slovenské národní hymny.

To jsme tomu dali, že soudruhu. Kam jsme to dopracovali se svou politikou. Proč jsme už jen ve stínu vysokých topolů?

Snažně prosím všechny, kteří rozhodují o budoucnosti našeho státu, volte dobře! Volte tak, aby jste i dále mohli volit. Mám ráda svou svobodu, mám ráda svá práva a nenechám si je vzít! A tak  jeden z účastníků usíná s pocitem plným pochopení a porozumění. Neboť i takto to mohlo být.

Více z LaCultury...

  • Osobnosti první republiky, které možná neznáte15. Listopad, 2018 Osobnosti první republiky, které možná neznáte V rámci probíhajících oslav 100. výročí založení Československa vychází audiokniha VELCÍ ČEŠI 1918, jež představuje 25 podnětných osobností, které utvářely samostatný stát na jeho […]
  • Barokní festival Hortus Magicus31. Srpen, 2017 Barokní festival Hortus Magicus „Zem, která nemá své nebe ,ztratila všechno - i sebe. Zarůstá pastvou jen pro oko...Proč jsi tak vzdálené, v perutích oděné baroko?“ zpívá ve své písni Richard Müller. Baroko to přece […]
  • Do střehu!10. Srpen, 2017 Do střehu! Šermířské klání na středočeském hradě Točník se chystá na 12. srpen 2017, kdy se zde od 10:00 do 17:00 bude konat historická slavnost. Skupina historického šermu Okořská Garda byla […]
  • Českobudějovické toulání za úplňku27. Červenec, 2017 Českobudějovické toulání za úplňku Úplněk - fáze měsíce jíž byla odedávna připisována magická moc. Čas, kdy se stávají zázraky se může dotknout i vás - stačí se připojit k některé z nočních prohlídek Českých Budějovic […]
  • Face paint- umění (nejen každodenní) krásy21. Leden, 2017 Face paint- umění (nejen každodenní) krásy Proč nosí na východě nevěsty červené šaty místo bílých? Opravdu si nechávaly ženy přikládat za ucho pijavice a nanášely na pleť mletý arzen ve víře v  mladistvou bělostnou […]
  • Anthropoid3. Říjen, 2016 Anthropoid Anthropoid je historický film z druhé světové války, odehrávající se v Protektorátu Čechy a Morava. Pojednává o přípravě a provedení atentátu na tehdejšího zastupujícího říšského […]
  • O národním svědomí a sebeuvědomění aneb: Co skrývá Česká paměť?15. Květen, 2016 O národním svědomí a sebeuvědomění aneb: Co skrývá Česká paměť? Za okny se převalují těžké, našedlé mraky, doplňující zádumčivou, hlubokomyslnou náladu, do níž jsem se zanořila během četby. Kniha ležící mi v dlaních má měkkou vazbu a voní novotou. Při […]
  • Co nám odkázal Charlemagne?10. Září, 2015 Co nám odkázal Charlemagne? Raný středověk je obdobím nadvlády muže, který toužil dobýt svět a stal se prvním středověkým císařem. Karel I. Veliký se do dějin zapsal jako válečník a dobyvatel, ale také jako významný […]
  • Pro čtení v rychlosti naší doby nutno míti stroj – čtečky, díl druhý1. Srpen, 2015 Pro čtení v rychlosti naší doby nutno míti stroj – čtečky, díl druhý Devadesátá léta byla vesměs magická. Ach ano, zde bylo ukotveno mé dětství, takže už z principu musí být kouzelná, že?. Ale kromě vlastních vzpomínek myslím, že to byl věk přelomový pro […]
  • Trochu jiná kronika Velkých Karlovic25. Červenec, 2015 Trochu jiná kronika Velkých Karlovic Podzim loňského roku byl pro Velké Karlovice významným obdobím – u příležitosti jubilea 300 let od založení obce se konaly slavnosti, jejichž zlatým hřebem byl křest knihy Velké Karlovice […]
  • Vlak nejistoty, ale i naděje 13. Únor, 2015 Vlak nejistoty, ale i naděje Sedmnáctiletá Molly a jednadevadesátiletá Vivian toho mají společného více, než se na první pohled může zdát. Obě ztratily rodinu a proplétají se světem na vlastní pěst. Jejich podobný […]
  • Němci? Němci. 4. Leden, 2015 Němci? Němci. Několikagenerační román s roztříštěnou kompozicí, období první a druhé světové války, oblast Sudet a téma národní příslušnosti, ztráty a vykořenění - tak zní základní charakteristika, […]

1 Komentář

  1. Byl to večer jako každý jiný? Naopak. Byl to večer plný tmy. Byl to večer plný plamínků. Byl to večer plný svobody.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*