Nový knížní žánr: New Weird – Prokletí prozaici

New weird (Nová podivnost) je často propagován jako splynutí fantasy, science-fiction a hororu, přičemž ani do jedné z těchto škatulek nepatří. Totiž původní myšlenkou tohoto hnutí s kořeny ve Velké Británii bylo dílo přerůstající žánr, ve kterém je napsáno. To autorům dovoluje neuvěřitelnou tvůrčí volnost. Nicméně někteří kritici tvrdí, že se jedná pouze o hype a jakýsi marketingový tah, který má vybraným titulům přidělit stejnou nálepku a protlačit je na literární výsluní. A v posledních letech se tato díla dostávají i k nám. Přeložených a vydaných je zatím pouze zlomek. Těžko říct, zdali je to nevelkým zájmem veřejnosti nebo odlišnými vydavatelskými prioritami nakladatelství Laser.

A jak se New weird charakterizuje? Odpověď na tuto otázku najdeme v antologii New weird – trochu divná fantastika (VANDERMEER J. & A,Laser-books;2008) obsahuje internetové diskuse, komentáře současných autorů a množství povídek, ve kterých se poprvé objevují náznaky tohoto žánru a v neposlední řadě i autorovu definici, která zní takto:

„New weird je druhem městské fantasy, který se vyznačuje realistickou tvorbou sekundárního světa, často za použití sociální či politické problematiky, žánrově se pohybující mezi fantasy a science fiction zpravidla s prvky hororu, surrealismu a postmodernismu.“

Z čehož se mimochodem dá vyčíst jedině to, že se skutečně jedná o jakousi žánrovou slátaninu, ke všemu okořeněnou nějakými těmi uměleckými prvky. Podstatné však je, že jakmile je něco definováno, už se s tím do budoucna počítá a není to pouze přechodné davové šílenství.

Za pilíř žánru se považuje Nádraží Perdido (MIÉVILLE CH., Laser-books; 2003). Svazek, který nejen že rozvířil hladinu fantastiky úžasně podaným příběhem, ale hlavně formou, kulisami a tématy, kterými se zabýval. Město prolezlé korupcí, trpící rasovými předsudky, homofobií a množstvím znetvořených obyvatel je paralelou dnešní společnosti. Přikrášlovací kudrlinky tady nehledejte, vše je podáno syrově a sarkasticky s téměř fantasmagorickým nádechem. Nedlouho po „Nádraží“ následovala dvě nepřímá pokračování, každé ověnčené hromadou ocenění (Jizva a Železná rada). A o pár let později už to nebyl jen China Miéville, ale další řada autorů, kteří se k tomuto žánru uchýlili, protože vše ostatní jim přišlo zbytečně svazující. Tak tady máme Pergament (DUNCAN H., Laser-books; 2007), který je považován za fantastický román desetiletí, zároveň je jednou z nejnepochopitelnějších knih, která spatřila světlo světa. Un Lun Dun (MIÉVILLE CH., Laser-books;2007), který pohádkovou formou představuje dobrodružství dvou malých holčiček na odvráceně straně Londýna a tímto zprostředkovává New weird i mladším čtenářům. Rok naší války (SWAINSTONOVÁ S.,Laser-books;2005) popisující boj nesmrtelných lidí proti masožravému Hmyzu. A v neposlední řadě Veniss Underground (VANDERMEER J.,Laser-books;2003), který sleduje příběh tří postav, přičemž každý příběh jednotlivého „hrdiny“ je psán v jiné osobě, takže zde najdeme i vypravování ve 2. osobě, pro román zcela netradiční.  A kulisou je zde dystopie Veniss. Surrealistická a dekadentní metropole, hnízdící na spleti stok a dolů.

Můžete si myslet, že New weird je manou pouze pro fanoušky fantastiky, ale díky nadčasovosti, jakou bylo třeba 1984 G. Orwella, pozoruhodnému prostředí a groteskní kritice dnešních společenských poměrů má velkou šanci oslovit i milovníka tradičních románu, kterému jsou slova jako sci-fi a fantasy naprosto cizí. Jen opatrně, protože obrazy, které vám budou vyvstávat v mysli, jsou opravdu znepokojující.

Redakce