Fřesh Fľesh: hrdina je SKORO tady…

Předem raděj přiznám barvu, tohle bude po výtce samá výtka, tedy skoro samá. Za nejmilejší fakt v daných okolnostech můžu osobně považovat pouze tu skutečnost, že se vše konalo ve Vršovicích. Ovšem to je jen koincidence s osobní libůstkou sympatie k nedalekým Klokanům. A abych nebyl tolik nepřející, přišla mi plus au moins přitažlivá ještě atmosféra. Byla mladá. Hezký prostor bývalýho kina. Umělecky vypadající (nebo se o to alespoň usilovně snažící) partičky. Lidí nebylo zas nějak naplno, přitom šatna byla brzo vyčerpaná. Blbost.

Organizátorská drobnost, ale tady bohužel o lecčem vypovídající. Jedna věc je čilost v D.I.Y., druhá obyčejná amatéřina nabízená coby exotický energydrink. Leda pod vlivem nějakých vlastních drog a notný dávky představivosti, dodávám. První je na programu experimentální „snímek“ Andyho Fehu. Na jeho profilu se dočtu, že se cítí být filmařem. No já se taky někdy cítím po deseti pivech nějakým kresleným hrdinou, což jaksi nejsem.

On kdekdo má asi dneska pocit, že když natočí něco dost provokativního, artového a hlavně nečitelného (přitom jde jen o mišlink klišé sekvencí), že je hned filmař a pan umělec. V Německu má např. každý pátý mladý člověk pocit, že je umělcem. No já nejsem proti, když se někdo předvádí v kroužku přátel s nějakou adolescentní hříčkou, ale nazývat to skoro spásou českýho filmu? Pardon.

Kdybych nebyl slušně vychovaný, napsal bych tu rovnou „sračka“. Krutodivadlo Kachny jsem buď nestihl nebo to bylo to, co to doufám nebylo. Možná to byla Bio Masha. Nejsem si dost jistý, zda vůbec někdo dodržoval program. Mezivstupy pořadatelů byly tak nechutně trapný, že se člověk opravdu nesnažil je vnímat a potom se těžko pamatují názvy všech performerů či koho. Každopádně divadlo, co jsem shlédnul s divadlem nemělo absolutně nic společnýho, s performancí sotva co v kvalitě a s videoartem…

Celé to spočívalo ve snímání nějaké dementní šarády s bárbínami ruční kamerou v rukou nějaké trochu mimo slečny, co zřejmě právě přišla na funkci zoomu. Jistě, dají se dělat hodně stupidní představení, který můžou být i zábavný, čehož jsou občas příkladem třeba Buchty a loutky, ty mají ale aspoň představu o tom, jak se hraje aby to mohlo skrz řemeslo něco říct (i když sebecáklejšího). Je tu ještě nějaký taneček nerozeznatelný od opileckých strip-karaoke výstupů na vesnických diskotékách.

Psychotronní samplování Prof. Neutrina. Nápad je zajímavý, ne vždy to znamená i zájem o výsledek – ze strany posluchače s minimálními nároky na vkus. Možná jsem to jen nevydržel. Kdo se zcela jistě bavil nejvíc byl až Batcha de Mental, freneticky se kývající dýdžej. Bohužel byl i jediný, kdo se tý muziky chytil. Tak nevím, špatný den jsem rozhodně neměl, byl jsem (bohužel) při smyslech a měl jsem chuť se bavit, rozumět, fandit, podpořit. Nepovedlo se mi to. Nezdálo se mi, že by i zbytek konzumentůů vykazoval nějaký intenzivnější záchvěvy vzrušení.

Aspoň si na památku vezmu štos samolepek s UVfilními nápisy jako „head shot“ – nechtěný sebeodhalení. Hrdina tam skoro byl, daleko spíš tam skoro nebyl. Až přijde, zkusím to třeba znova. Doufám, že pokud ještě skousnu nějaký příště, bude tam víc než pár pozérství maskovanýho za umění.  Nesouhlas skalních fandů se svou reportáží si beru na triko. Sorry, fakt nebylo o co stát.

www.freshflesh.cz

Jan Pecháček