The Lovely Bones, smrt anebo naděje?

Předlohou snímku The Lovely Bones se stala stejnojmenná kniha americké spisovatelky Alice Sebold. Příběh, který přenesla na stránky svého díla, čerpala z vlastních zážitků, které jí potkaly během vysokoškolského studia. V prvním ročníku univerzity byla napadena a brutálně znásilněna v tunelu školního amfiteátru. Po hrůzném zážitku zůstala v domácím ošetřování, a do školy se vrátila až po několika měsících. Následoval sled neúspěšných let, kdy se Alice snažila marně prosadit jakožto spisovatelka. Všechny literární pokusy však dříve či později zkrachovaly a tak se Alice Sebold rozhodla vrátit zpátky do Syrakus, aby zde mohla pokračovat ve studiu a zároveň i zpětném pátrání po okolnostech svého znásilnění. Místo, které jí v mládí přineslo tolik bolesti se po letech stalo zároveň inspirací, jež měla své vyvrcholení v románu Lucky. Ten se, i přes svůj neúspěch, stal jakýmsi odrazovým můstkem, který mladé spisovatelce předpověděl slibnou budoucnost.

“Je příšerné co se Susie stane, opravdu hrozné, jenže scénář, stejně tak jako kniha, je plný krásných a zábavných okamžiků, je plný naděje. Strašlivé a krásné zároveň, vyprávět tento příběh očima mrtvé dívky, to na vás skutečně zapůsobí.”

Saoirse Ronan

Když Alice začala psát Lucky, byla na stejném místě v tunelu usmrcena a znásilněna další mladá žena. Tato událost se nakonec stala inspirací k románu The Lovely Bones (Pevné pouto). Román sklidil ovace kritiků i čtenářů. Během prvního roku bylo prodáno více než 1.000.000 výtisků a jeho vázaná verze figurovala žebříčku bestsellerů v New York Times déle než rok. Dokáže filmové zpracování srdceryvného příběhu důstojně sekundovat?

Pevné pouto, zdroj: Bontonfilm
Pevné pouto, zdroj: Bontonfilm

„Jmenuji se Susie Salmon. Bylo mi čtrnáct, když jsem byla zavražděna. 6. prosince 1973.“ Samotný úvod filmu má jistě své nepopiratelné kouzlo. Je svůj, je jiný a ani zdaleka by Vás nenapadlo řadit jej k dramatickým událostem, které se postupně objeví. Zbavme se tedy prvotních soudů a vydejme se vstříc zápletce. Ta, jak již bylo uvedeno, je v mnohem založena na životním příběhu autorky knižní předlohy. Mladinká okouzlující dívka, čekající svou první velkou lásku, bezstarostně prochází životem, avšak jen do chvíle, než se na scéně objeví tajemný muž ze sousedství a celou tuto zdánlivou idylku přeruší.

Emotivní sled událostí zavede hlavní hrdinku, proti její vůli, před nebeské brány. Užívat si tohoto perfektního světa však příliš nemůže. Její duše je totiž stále spoutána s osudem rodiny, životní lásky i samotného vraha, který se tou dobou, plný vnitřního uspokojení, připravuje na své další hrůzné činy.

Nejsilnějším momentem pro mě rozhodně byl fakt, že tato mrtvá dívka může sledovat svou rodinu, sledovat její bolest a jak se s tím snaží vypořádat. Je to úplně jiný úhel pohledu. Sledujeme rozkošnou mladou dívku při jejím posledním dnu na Zemi. Nemá ani ponětí co se jí stane, je plná života, naděje a všech těch věcí, které by udělala, kdyby k tomu měla příležitost. Nutí Vás to k zamyšlení. „Co kdyby to byl můj poslední den, co bych dělala?“ A stejně tak se můžete vcítit do role rodičů s otázkou. „Jestli je tohle poslední den, kdy vidím své dítě, co bych měla udělat?“ Je to opravdu velmi emotivní.

Rachel Weisz

Srovnávat The Lovely Bones s žánrovými sestrami a bratříčky není v tomto případě zdaleka jednoduché, už z toho důvodu, že nepatřím k těm, kteří se měli možnost začíst do knižní předlohy, která je pro mě mnohdy směrodatná a ve většině případů následně velmi ovlivňuje celkové hodnocení filmu. Tak tomu bylo například u zdánlivě podobného díla, Jak přicházejí sny (What dreams may come), amerického spisovatele Richarda Mathesona, které svou dějovou odchylkou v hraném zpracování nabralo zcela jiný, bohužel horší, spád a celkově tak sice nezklamalo, ale na rozdíl od knihy, ani zdaleka nenadchlo. Je-li tak i v tomto případě, nemohu posoudit. Přiznám se však, že i tak jsem čekal o něco víc a v některých bodech, aspektech filmu, možná raději i o něco míň. Zejména mám na mysli, z mého pohledu, nepříliš vhodnou komickou pasáž v ústřední roli s naprosto bezstarostnou babičkou Lynn (Susan Sarandon), popřípadě mnohé další nelogické situace, které se v příběhu tu a tam objevují a svou přítomností podrývají celkovou atmosféru Jacksonova snímku, stejně jako vynucený závěr, za který bych neváhal strhnout 20% v konečném hodnocení.

Pevné pouto, zdroj: Bontonfilm
Pevné pouto, zdroj: Bontonfilm

Velmi pozitivním prvkem pro mě na druhou stranu bylo herecké obsazení, které působilo příjemným a uvěřitelným dojmem, byť se v případě Rachel Weisz a Marka Wahlberga jistě nejednalo o životní role. Třešničkou na filmovém dortu pak zůstala samotná Saoirse Ronan, ztvárňující zavražděnou Susie, která se se svou postavou dokonale sžila a dokázala, že má před sebou slibnou budoucnost.

Stejně příjemným kladem bylo celkové vizuální podání, předkládající nádherné obrazy ať už pozemského či posmrtného světa. Byť bych přivítal podrobnější pohled před nebeskou bránu, vyobrazení tohoto prostředí bylo dostačující a mému, po fantasii lačnícímu, oku dopřálo několik příjemných chvilek plných nadšení.

Každý z nás se musí v životě dřív nebo později vypořádat s nějakou tragédií či ztrátou. Je to nevyhnutelné. A jaký lepší způsob pro vyrovnání se s tímto faktem můžete mít, než je víra v nějaké lepší místo, které nás čeká? Místo, kde se znovu setkáte se svými blízkými. Je to něco, co Vám dá sílu se těmto věcem postavit.

Mark Wahlberg

Závěrem nezbývá než se pustit do drobného shrnutí. Jak jsem už ve výše uvedených odstavcích naznačil, The Lovely Bones rozhodně nejsou špatným snímkem, zároveň však nemohou být považovány ani za kasovní trhák, který by lámal rekordy. Svým způsobem je to jistě škoda, protože má pro mě tento příběh rozhodně větší potenciál než s jakým byl nakonec předložen. I přes zmíněné neduhy, se ale stal pro své nepopiratelné kouzlo také příběhem, který zůstane nějakou dobu v hlavě, snad díky Saoirse, úchvatným obrazům z posmrtného života anebo oné myšlence, která po celé dvě hodiny visela ve vzduchu. Takové bylo Pevné pouto.


Více z LaCultury...

  • Závěrečný díl Hobita své příznivce určitě nezklame24. Prosinec, 2014 Závěrečný díl Hobita své příznivce určitě nezklame Poslední díl z trilogie o hobitech s názvem Bitva pěti armád hladově vtrhl do českých kin. Režisér Peter Jackson opět připravil fascinující podívanou, která nenechá žádného fanouška […]
  • Jaký je nový Hobit?6. Leden, 2014 Jaký je nový Hobit? Rok se s rokem sešel a v kinech na nás čeká pokračování fantasy dobrodružství o hobitovi jménem Bilbo Pytlík a jeho přátelích. Co nám přinese druhá část s podnázvem Šmakova dračí […]
  • Hobit by mohl v úžasných krajinách Středozemě přidat do kroku13. Prosinec, 2012 Hobit by mohl v úžasných krajinách Středozemě přidat do kroku Bilbo Pytlík se s třinácti trpaslíky vydává za největším dobrodružstvím svého života. Přichází první díl plánované trilogie Neočekáváná cesta s dalším epickým fenoménem, nebo byla tenká […]
  • (Ne)očekávaná cesta s hobitem a trpaslíky již brzy započne10. Prosinec, 2012 (Ne)očekávaná cesta s hobitem a trpaslíky již brzy započne Filmová událost roku se blíží. Nejen milovníci Tolkienova Pána Prstenů s napětím očekávají premiéru Hobita, filmu podle knižní předlohy, která slavné trilogii dějově předchází. Další […]
  • Luna – mezi pohádkou a fantasy21. Červenec, 2018 Luna – mezi pohádkou a fantasy V letošním roce vydalo Argo knihu americké autorky knih pro děti, Kelly Barnhillové. Příběh se jmenuje Dívka, která upíjela měsíc a získal mnoho ocenění (např. Cenu Johna Newberyho a […]
  • Vřava v brněnském Metru: Sunshine Indielabels Skullcrush Tour 30. Říjen, 2009 Vřava v brněnském Metru: Sunshine Indielabels Skullcrush Tour V rámci své podzimní tour se Sunshine vrátili do Brna. Tentokrát však zavítali do komornějšího prostředí Metro Music Baru a ne na Flédu, jak tomu bylo v předešlém vystoupení.
  • Punkové kulatiny letos opět nezklamaly6. Srpen, 2012 Punkové kulatiny letos opět nezklamaly Pokud už se vám zdá heslo "Punks not dead" jako poněkud opotřebované klišé, tak nejspíše nebudete na omylu, pokud ovšem nezavítáte do Moravské Třebové, kde se tato slova mění ve […]
  • Hudební svátek? Colours of Ostrava!2. Červen, 2011 Hudební svátek? Colours of Ostrava! Léto opět začíná oplývat různými barvami, ale mezi nejpestřejší budou patřit určitě ty ostravské, alespoň co se hudební scény týče. O slovo se totiž opět hlásí jeden z největších českých […]
  • Co (se) skrývá Mezi nebem a zemí13. Srpen, 2015 Co (se) skrývá Mezi nebem a zemí Jednoho dne roku 2009 potkal fotograf Robert Rambousek dopravní značku, na níž byla šipka ukazující k nebi. Samozřejmě ji umělecky zachytil – a právě tak začal vznikat cyklus subjektivního […]
  • 31. Březen, 2017 Magnesia litera 2017 "Nejdůležitějším úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy. A to bez omezení a bez ohledu na žánry: stejnou pozornost si zaslouží […]
  • Nebezpečí následků lásky4. Březen, 2014 Nebezpečí následků lásky Do kin přišel deset let starý film režiséra Paola Sorrentina s kriminální zápletkou Následky lásky.
  • Kultovní doom jazzová kapela Bohren & der Club of Gore zahraje poprvé v Praze.27. Únor, 2013 Kultovní doom jazzová kapela Bohren & der Club of Gore zahraje poprvé v Praze. V pátek 15. března se v Praze poprvé představí další hudební lahůdka - své temné pohřební suity nabídne posluchačům v Paláci Akropolis německé doom jazzové kvarteto Bohren & der Club […]

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.

1 Komentář

  1. Na Lovely bones se chystám dlouho, zámořské rozpačité recenze mě možná trochu brzdí, ale teď už jsem si jist, že se přece jen do kina vypravím. A Saoirse Ronan byla už skvělá v Pokání.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*