Návrat s Kukym

Růžový medvídek Kuky (mluví Ondřej Svěrák) již déle nemůže zůstat u Ondry na poličce, neboť je plný pilin a prachu, který neprospívá Ondrovu astmatu. Kuky tak nedobrovolně putuje do popelnice a na skládku. Tam se probere a dojde mu, že musí najít cestu zpět domů. Uteče strážcům hlídky, kteří ho pak pronásledují celou jeho cestu. Kapitán von Hergot (mluví Zdeněk Svěrák), kterého Kuky potká druhý den v lese, ho na krátký čas hostí ve svém domě a svým bodrým způsobem ho i představí všem ostatním v lese. Patří mezi ně různé potvůrky všelijakého vzhledu, někteří jsou bůžci lesa, jiní jen běžní obyvatelé. Všichni však žijí v zájemné symbióze a spokojenosti. Jediný, kdo tuto lesní pohodu narušuje, je Anuška (Jiří Macháček), případný budoucí nástupce von Hergota. Anuška touží po moci a tak se snaží všemožnými způsoby dokázat, že starý kapitán už není pro výkon správce lesa dost dobrý. Začne spolupracovat s hlídkou ze skládky (dvě pokroucené pet lahve obalené pytlíky, Jiří Lábus a Petr Čtvrtníček) a společně se snaží na dobrodružné výpravě nad Kukym s Hergotem vyzrát.

Celý film je propojením reality s fantazií. S dětskou fantazií, která je ovšem i v mysli každého dospěláka. Označení rodinný film není podle mě zcela vhodné. Jedná se spíš o dobrodružnou pohádku pro dospělé s prvky sarkasmu a dobrého vtipu. Jak člověk dospělý tak dítě si ve snímku jistě najde své. Všechny ale jistě překvapí nádherná propracovanost celé scény a postaviček, do detailu dotažené akční záběry i pěkný příběh. Na výtvarné stránce se podílel Jakub Dvorský a odvedl dokonalou práci. Bytůstky (vytvořené z lístků a mechu, ze šišek a z větviček, z plastových lahví a z igelitových pytlíků) na plátně ožily vlastním životem tak, že nebýt půlnoc, šla bych je do lesa hledat. Co by to ovšem bylo za postavy, kdyby neměly své dokonalé hlasy. Kromě již výše zmíněných byly do filmu obsazeny další samé známé a schopné herecké osbnosti, jako například Václav Postránecký, Oldřich Kaiser (ve velmi důvěryhodné roli bezdomovce), Jiří Schmitzer či Pavel Liška. Celý film navíc doprovázela výborně zvolená hudba trojice Jakuba Čecha, Juraje Mravce a Pavla Rejholce, která byla místy sentimentální, jindy zas dodávala scénám na tajemnosti a donutila diváka se o hrdiny strachovat.

Co ovšem dodalo celému snímku největší šmrnc, byl náměť a scénář. Netřeba zmiňovat, že se jedná o prakticky jedinečný počin na české filmové scéně. Jan Svěrák našel pověstnou „díru na trhu“ a skvěle využil příležitosti i načasování. V době, kdy dětské pohádky a večerníčky postrádají vtip a nápad, přišel s úžasným příběhem, který však nezaujme pouze děti. I dospělý divák se chce po dlouhé době konečně podívat na něco jiného, tj. na film, u kterého si bude moct nejen odpočinout, ale i se zasmát a trochu se bát. Ale především si chce český divák zavzpomínat. Celý film je totiž postaven na tom, že si Kukyho oblíbíte a představujete si, jak by se v podobné situaci choval váš nejoblíbenější plyšák. A když už začínáte být moc sentimentální, vytrhne vás ze snění nějaká postavička, která pronese hlášku typu: „A natrhněte jim pytlíky!“.

Aby té chvály ale nebylo příliš. Bohužel i Jan Svěrák musí za svůj film nějak zaplatit. A slůvko bohužel je v tomhle případě opravdu namístě. Když se z kouzelného lesa vrátíme zpět do reálného prostředí astmatického Ondry, nemůžeme si po téměř celou polovinu jeho příběhu odpustit pocit, že se nalézáme v reklamě na obchodní řetězec. Nejenže se velká část nepohádkového děje odehrává na parkovišti před obchodem, ale všude na nás svítí nápisy s názvem řetězce, míjí nás lidé promenující se s desítkami nákupnich tašek, sledujeme Ondrova tatínka, jak do auta nakládá balíky značkových vod. Takové okamžiky nás vrátí od Kukyho, von Hergota i Anušky na pevnou zem a donutí nás si uvědomit, že i v tak roztomilém a krásném filmu, kterým Kuky se vrací nepochybně je, se najde místo pro velmi necitlivý product placement.

Více na www.kukysevraci.cz.

Tereza Vondráková