Interpol s novým albem a bez basáka

Od vydání Our Love To Admire se okolo kapely odehrálo pár podstatných momentů, které je třeba na začátek zmínit. Za prvé, zpěvák Paul Banks vydal před rokem sólovou desku pod pseudonymem Julian Plenti. A ta je hodně fajn. Za druhé, po dokončení nahrávání současné novinky Interpolu kapelu opustil baskytarista Carlos Dengler. A to už ale vůbec fajn není. Samozřejmě na desce ještě hraje, takže zatím nevíme, jací jsou Interpol bez Carlose, ale vzhledem k jeho silnému vlivu na zvuk kapely bude se svojí výraznou basou v budoucnu asi hodně chybět.

zdroj: interpolnyc.com

Ale nepředbíhejme. Od dubna byl k dispozici skvělý singl „Lights“, který nás měl ujistit, že kapela je ve formě, a také se tak stalo. Našli si jiného basáka (zatím jen pro koncerty) a vyrazili propagovat novinku. Dokonce ji celou umístili na svůj MySpace ještě před oficiálním vydáním, kde je stále zdarma k poslechu. Také už stihli vydat další singl „Barricade“… Tak kde jsou ta ale?

Před třemi lety napsal Benjamin Slavík v recenzi na jejich předchozí řadovku: „Americká kapela Interpol vydává svou třetí řadovou desku. Ta je sice jejich nejhorší, ale přesto je její kvalita taková, že se jí dá bez problémů udělit 8/10.“ To bylo  řečeno stručně, jasně a výstižně, jak to po nás chtěli ve škole. A je to také užitečná norma ke srovnání, z níž  jsem si dovolil vyvodit dva soudy týkající se jejich novinky: čtvrtá deska kapely Interpol není lepší, než první dvě desky. A ten druhý, že čtvrtá deska kapely Interpol není horší než třetí deska.  Tím se to trochu problematizuje. Asi záleží na tom, co očekáváte, ale vyrovnat se první či druhé řadovce, natožpak je překonat, je úkol těžký, možná zcela nesplnitelný.

Když se v tom přestanete pitvat, tak zjistíte, že je to kvalitní nahrávka, takže Vám to může být jedno. Je to asi spíš oříšek pro recenzenty, případně téma pro hádky mladých „indie intelektuálů“ po pár skleničkách.

zdroj: interpolnyc.com

Když se podíváme na celkový zvuk, tak změna nastala v tom, že Paulův hlas zní jakoby trochu víc přes nástroje, které mírně ustoupily do role doprovodu. Taky jsem si uvědomil, že už tak neujíždím na těch kytarách jako dřív, a to proto, že jsou právě v hodně písních méně výrazné, jak do hlasitosti, tak co se týče zajímavosti obecně. První kytarista Daniel  Kessler tak trochu přemílá přemleté a Paul se víc soustředí na zpěv a hraje o trochu míň. Jejich vychytané a úderné souhry se konají už v menší míře. Zato můžeme slyšet nové prvky – hodně hrátek s backing vokály a echem Paulova hlasu, výrazné klávesy, taky trochu orchestru a elektronické zvuky. Mírně to připomíná Paulovu sólovou desku.

Staré dobré chytlavé kytary prezentují hlavně úvodní „Succes“, kde Paul zpívá o úspěchu, kterého dosáhl, ale zároveň o pocitech nejistoty, jak si s ním vlastně poradit, co se sebou dělat. Dále první singl „Lights“, který od jednoduchého opakujícího se riffu postupně nabývá na síle a úžasně graduje, a pak druhý singl „Barricade“, který na první poslech zní celkem ploše, ale postupně pocítíte ten skvělý tah na branku. Tohle bude dobrý koncertní kousek, podobně jako „Summer Well“ znějící jako pohodovka, ve skutečnosti však klasická rozchodovka se silným refrénem.

Houpavě melodická „Memory Serves“ s, řekněme, docela typickou banksovskou poetikou „Tonight a special memory serves me and I’ll wait to find the wrong way“ patří mezi nejlepší věci na albu. Pomalejších písní je tu hodně a ke konci to upadá do chmur jako v „All Of The Ways“. „Tell me you’re mine. Baby, tell me you’re mine to break the ice. Does he make you smile? … Who is this guy? This twee neophyte. Does he know that I’ll wait for all time? Does he make you right? Does he say that he’d like to know you?…“ A k tomu pohřební doprovod. Plno zklamání, beznaděje, nejistoty, to v Paulových textech přetrvává. V nějakém rozhovoru prohlásil, že to není všechno o něm, že jsou to příběhy různých lidí, co potkává, nebo jaké se mu zrodí v hlavě. Těžko říct, jestli je to jen taková zástěrka, nebo je to pravda, ale pokud jsou to všechno jeho osobní zážitky, tak musí mít už dobře deset let neustále zlomené srdce.  Každopádně je jeho projev pořád přesvědčivý a je tahounem alba. Když v „Try It On“ zazpívá „No way. No fuckin‘ way, no!“, tak prostě Ne!

Hodnocení: 80%

Více z LaCultury...

  • John Lydon a jeho Public Image Ltd. jako novinka ostravských Colours26. března, 2011 John Lydon a jeho Public Image Ltd. jako novinka ostravských Colours Nejspíše si vybavíte uřvaného Johnnyho Rottena ze Sex Pistols, který ve videích této veleslavné kapely křičí „No Future“ a tím přidává cihly do základů anglického punku. Avšak pod […]
  • Nové tváře indie scény roku 20107. března, 2011 Nové tváře indie scény roku 2010 Rok 2010 byl v každém ohledu rokem plodným a na světové kytarové scéně se objevilo nejedno zajímavé jméno, o kterém v budoucnu zaručeně ještě uslyšíme. Bývá pravidlem, že o kvalitě […]
  • Best of 2000-2009? Uplynulé desetiletí v populární hudbě21. ledna, 2010 Best of 2000-2009? Uplynulé desetiletí v populární hudbě "Autor článku si asi myslí, že má patent na rozum a nejlíp se vyzná v hudbě, když nám tady podsouvá, co je nejlepší. Přece XY jsou mnohem lepší." (Jestli jsou XY opravdu nějaká kapela, tak […]
  • Pro své sny až na Most hrdinů26. ledna, 2012 Pro své sny až na Most hrdinů Japonský komiks to u nás nemá zrovna lehké, Naruto se ale celkem drží a ještě před závěrem roku stihl vyrukovat se čtvrtým dílem, který navázal na minipříběh z předchozích dvou svazků. Ať […]
  • Hluboká práce: Tajná zbraň roztěkané doby14. ledna, 2017 Hluboká práce: Tajná zbraň roztěkané doby Co spojuje Carla Junga, J. K. Rowlingovou a Billa Gatese? Každý z nich se do historie zapsal něčím, co si bude připomínat ještě řada generací. Kromě samotného díla je tu ale jeden společný […]
  • Pohádka o ošklivé nevlastní sestře, které nechybělo odvážné srdce4. listopadu, 2019 Pohádka o ošklivé nevlastní sestře, které nechybělo odvážné srdce Isabelle de la Paumé má na dosah ruky všechno, o čem snila. Nebo všechno, o čem snila její matka? Na tom nezáleží, hlavně že Isabelle má princovu lásku na dosah ruky. Má to ale háček - […]
  • Sunshine v ostravském Fabricu: Interview s frontmanem Kayem17. listopadu, 2009 Sunshine v ostravském Fabricu: Interview s frontmanem Kayem Počátky táborské skupiny Sunshine se datují do roku 1994, kdy se dalo dohromady trio Kay, Dan a Márty. Posledního člena vystřídal na postu basisty Amák a spolu s nově příchozím kytaristou […]
  • Chtěli byste vědět, kde rostou peníze?10. dubna, 2014 Chtěli byste vědět, kde rostou peníze? Pak neváhejte a zastavte se v knihkupectví. Stromeček ověšený bankovkami tam sice nenajdete, zato se tam můžete dopátrat nové naučné publikace pro děti Kde rostou peníze aneb první čtení o […]
  • Tři temné noci na festivalu v Transylvánii5. září, 2013 Tři temné noci na festivalu v Transylvánii Ve dnech 14.–17. srpna jsme navštívili alternativní hudební festival Dark Bombastic Evening 5, který se odehrál v rumunské pevnosti antického původu, ve městě Alba Iulia, a proto se s vámi […]
  • Čaj o páté se Zuzkou Šulajovou18. února, 2017 Čaj o páté se Zuzkou Šulajovou Čaj o páté je nová rubrika, ve které budu zpovídat (nejen) české a slovenské spisovatele a spisovatelky. Jako první pozvání na čaj o páté přijala slovenská spisovatelka Zuzka Šulajová, […]
  • 13. června, 2014 Chcete vyhrát ranec se stovkou nových knih? Posledního května odstartovala dětská soutěž, kterou na oslavu svých 65. narozenin pořádá nakladatelství Albatros. Soutěž odstartovala 31. května a potrvá celý rok. Vítězové získají […]
  • Zámky na Loiře aneb reportáž o specifickém rytmu západní Francie6. srpna, 2010 Zámky na Loiře aneb reportáž o specifickém rytmu západní Francie Léto je v plném proudu a s ním přichází ruku v ruce i největší vlna cestovatelských a kulturních zážitků. Což takhle vzít krosnu a vyrazit do jiných krajin? Jako milovník Francie jsem se […]