Interpol s novým albem a bez basáka

Od vydání Our Love To Admire se okolo kapely odehrálo pár podstatných momentů, které je třeba na začátek zmínit. Za prvé, zpěvák Paul Banks vydal před rokem sólovou desku pod pseudonymem Julian Plenti. A ta je hodně fajn. Za druhé, po dokončení nahrávání současné novinky Interpolu kapelu opustil baskytarista Carlos Dengler. A to už ale vůbec fajn není. Samozřejmě na desce ještě hraje, takže zatím nevíme, jací jsou Interpol bez Carlose, ale vzhledem k jeho silnému vlivu na zvuk kapely bude se svojí výraznou basou v budoucnu asi hodně chybět.

zdroj: interpolnyc.com

Ale nepředbíhejme. Od dubna byl k dispozici skvělý singl „Lights“, který nás měl ujistit, že kapela je ve formě, a také se tak stalo. Našli si jiného basáka (zatím jen pro koncerty) a vyrazili propagovat novinku. Dokonce ji celou umístili na svůj MySpace ještě před oficiálním vydáním, kde je stále zdarma k poslechu. Také už stihli vydat další singl „Barricade“… Tak kde jsou ta ale?

Před třemi lety napsal Benjamin Slavík v recenzi na jejich předchozí řadovku: „Americká kapela Interpol vydává svou třetí řadovou desku. Ta je sice jejich nejhorší, ale přesto je její kvalita taková, že se jí dá bez problémů udělit 8/10.“ To bylo  řečeno stručně, jasně a výstižně, jak to po nás chtěli ve škole. A je to také užitečná norma ke srovnání, z níž  jsem si dovolil vyvodit dva soudy týkající se jejich novinky: čtvrtá deska kapely Interpol není lepší, než první dvě desky. A ten druhý, že čtvrtá deska kapely Interpol není horší než třetí deska.  Tím se to trochu problematizuje. Asi záleží na tom, co očekáváte, ale vyrovnat se první či druhé řadovce, natožpak je překonat, je úkol těžký, možná zcela nesplnitelný.

Když se v tom přestanete pitvat, tak zjistíte, že je to kvalitní nahrávka, takže Vám to může být jedno. Je to asi spíš oříšek pro recenzenty, případně téma pro hádky mladých „indie intelektuálů“ po pár skleničkách.

zdroj: interpolnyc.com

Když se podíváme na celkový zvuk, tak změna nastala v tom, že Paulův hlas zní jakoby trochu víc přes nástroje, které mírně ustoupily do role doprovodu. Taky jsem si uvědomil, že už tak neujíždím na těch kytarách jako dřív, a to proto, že jsou právě v hodně písních méně výrazné, jak do hlasitosti, tak co se týče zajímavosti obecně. První kytarista Daniel  Kessler tak trochu přemílá přemleté a Paul se víc soustředí na zpěv a hraje o trochu míň. Jejich vychytané a úderné souhry se konají už v menší míře. Zato můžeme slyšet nové prvky – hodně hrátek s backing vokály a echem Paulova hlasu, výrazné klávesy, taky trochu orchestru a elektronické zvuky. Mírně to připomíná Paulovu sólovou desku.

Staré dobré chytlavé kytary prezentují hlavně úvodní „Succes“, kde Paul zpívá o úspěchu, kterého dosáhl, ale zároveň o pocitech nejistoty, jak si s ním vlastně poradit, co se sebou dělat. Dále první singl „Lights“, který od jednoduchého opakujícího se riffu postupně nabývá na síle a úžasně graduje, a pak druhý singl „Barricade“, který na první poslech zní celkem ploše, ale postupně pocítíte ten skvělý tah na branku. Tohle bude dobrý koncertní kousek, podobně jako „Summer Well“ znějící jako pohodovka, ve skutečnosti však klasická rozchodovka se silným refrénem.

Houpavě melodická „Memory Serves“ s, řekněme, docela typickou banksovskou poetikou „Tonight a special memory serves me and I’ll wait to find the wrong way“ patří mezi nejlepší věci na albu. Pomalejších písní je tu hodně a ke konci to upadá do chmur jako v „All Of The Ways“. „Tell me you’re mine. Baby, tell me you’re mine to break the ice. Does he make you smile? … Who is this guy? This twee neophyte. Does he know that I’ll wait for all time? Does he make you right? Does he say that he’d like to know you?…“ A k tomu pohřební doprovod. Plno zklamání, beznaděje, nejistoty, to v Paulových textech přetrvává. V nějakém rozhovoru prohlásil, že to není všechno o něm, že jsou to příběhy různých lidí, co potkává, nebo jaké se mu zrodí v hlavě. Těžko říct, jestli je to jen taková zástěrka, nebo je to pravda, ale pokud jsou to všechno jeho osobní zážitky, tak musí mít už dobře deset let neustále zlomené srdce.  Každopádně je jeho projev pořád přesvědčivý a je tahounem alba. Když v „Try It On“ zazpívá „No way. No fuckin‘ way, no!“, tak prostě Ne!

Hodnocení: 80%

Rate this post

Více z LaCultury...

  • John Lydon a jeho Public Image Ltd. jako novinka ostravských Colours26. března, 2011 John Lydon a jeho Public Image Ltd. jako novinka ostravských Colours Nejspíše si vybavíte uřvaného Johnnyho Rottena ze Sex Pistols, který ve videích této veleslavné kapely křičí „No Future“ a tím přidává cihly do základů anglického punku. Avšak pod […]
  • Nové tváře indie scény roku 20107. března, 2011 Nové tváře indie scény roku 2010 Rok 2010 byl v každém ohledu rokem plodným a na světové kytarové scéně se objevilo nejedno zajímavé jméno, o kterém v budoucnu zaručeně ještě uslyšíme. Bývá pravidlem, že o kvalitě […]
  • Best of 2000-2009? Uplynulé desetiletí v populární hudbě21. ledna, 2010 Best of 2000-2009? Uplynulé desetiletí v populární hudbě "Autor článku si asi myslí, že má patent na rozum a nejlíp se vyzná v hudbě, když nám tady podsouvá, co je nejlepší. Přece XY jsou mnohem lepší." (Jestli jsou XY opravdu nějaká kapela, tak […]
  • Den Země v Karviné 2016 a Martin Harich26. dubna, 2016 Den Země v Karviné 2016 a Martin Harich Jako každý rok se i letos v Karviné konal Den Země, a to 22. dubna 2016. Kulturní program se odehrál v Karviné-Fryštátě. Každý z nás se mohl porozhlédnout po stáncích s různými dobrotami a […]
  • Chci tě mít ve skříni8. února, 2022 Chci tě mít ve skříni Dnes bych vám ráda představila českou autorku Simonu Votyovou od níž jsem přečetla knihu s názvem Chci tě mít ve skříni. Dvě hlavní postavy. Viliam a Viola. V knize sledujeme dvacet let […]
  • 18.ročník ArtFilm Festivalu24. června, 2010 18.ročník ArtFilm Festivalu Mladší a oveľa komornejší brat Karlovarského filmového festivalu, trenčiansky ArtFilm už tento piatok, 18. júna, otvorí brány pre všetkých návštevník. Festival do dospelosti vstupuje tento […]
  • BOUNCE!BOUNCE! v režii Kaye Buriánka19. ledna, 2012 BOUNCE!BOUNCE! v režii Kaye Buriánka Na pravidelný mejdan Bounce!Bounce! zvou na 21. ledna do pražského Chapeau Kay a Tvzex ze Sunshine. Program celého klubu tentokrát spadá pod taktovku Kaye Buriánka, který slibuje pořádný […]
  • Závěrečný díl Hobita své příznivce určitě nezklame24. prosince, 2014 Závěrečný díl Hobita své příznivce určitě nezklame Poslední díl z trilogie o hobitech s názvem Bitva pěti armád hladově vtrhl do českých kin. Režisér Peter Jackson opět připravil fascinující podívanou, která nenechá žádného fanouška […]
  • PEVNOST VI/2020: ve jménu fantastiky4. června, 2020 PEVNOST VI/2020: ve jménu fantastiky FILM & SERIÁL Hlavním středem pozornosti se stal ten, jemuž byla dlouhá léta upírána - mladý zločinecký anithrdina Artemis Fowl. Půjde o krimifantasy jak má být a očekávání ohledně […]
  • Americká dračice Ke$ha se představí českým fans!26. března, 2013 Americká dračice Ke$ha se představí českým fans! Americká zpěvačka a textařka zavítá do České republiky 18. července. Její energicky nabitý koncert začne po 21. hodině a diváci si mohou tento hudební večer užít až do páté hodiny ranní. […]
  • Garbage ohlašují návrat s novou deskou14. března, 2012 Garbage ohlašují návrat s novou deskou I když se Garbage nikdy oficiálně nerozpadli, nikdo moc nevěřil, že kapela po výběrovce “Absolute Garbage“ z roku 2007 ještě něco vydá. Frontmanka Shirley Manson začala pracovat na své […]
  • Jak čelit zmatku dnešní doby a nezbláznit se? Je dobré mít aktivní naději22. února, 2021 Jak čelit zmatku dnešní doby a nezbláznit se? Je dobré mít aktivní naději "Pasivní naděje je čekání na vnější síly, které mají přivodit něco, co si přejeme. Aktivní naděje znamená stát se aktivními účastníky v uskutečňování toho, v co doufáme," píší autoři v […]