Stingovi orchestr za zády náramně sluší

Sting - Symphonicities, autor: Ethan Miller/Getty
Sting - Symphonicities, autor: Ethan Miller/Getty

20. září Poznaň, 21. září Berlín, 22. září Praha. Připouštím, že jsem před samotným koncertem měla nemalý strach z toho, že muzikanti i sám zpěvák budou na třetím večeru v řadě viditelně unaveni. Přece jen si běžně během celého turné dávají obden pauzu k načerpání energie na příští vystoupení. Avšak veškeré mé obavy se ukázaly od začátku až do konce liché. Po příchodu k O2 aréně mě napadlo, že jsem si spíše měla dělat starosti s včasným příchodem. V půl osmé, tedy celých 30 minut před začátkem, se kolem obří budovy mačkaly stovky lidí a další stingachtiví fanoušci stále přicházeli. Jelikož bezpečnostní opatření znesnadňovaly jednoduchý nával davu do budovy, ještě ve 20:00 jsem netrpělivě stála těsně před kontrolou na pronášení pití v „petkách“ (na zbraně se mě kupodivu nikdo neptal) a v tu chvíli se ještě za mými zády hromadila masa lidí, která neměla šanci se dostat dovnitř dříve než za další půl hodiny. A jelikož Sting je Sting a ne Axl Rose z Guns N‘ Roses, ve 20:03 mě hlasité ovace ze sálu donutily k běhu přes foyer, aby se přede mnou otevřel výhled na temnou halu, osvětlené pódium a na něm před orchestrem stojícího Gordona Matthewa Thomase Sumnera alias Stinga.

Hudebně byl koncert výborně vyvážen. Sting se svojí tříčlennou kapelou, vokalistkou Jo Lawry a padesátičlenným orhestrem začal hity jako If I Ever Loose My Faith In You, Every Little Thing She Does  Is Magic a Englishman In New York. Některým jeho písním (například When We Dance) orchestrální inovace změnila podobu méně a spíše jim jen dokreslovala celkové vyznění do ještě příjemnější podoby. Pak ale přišla červeně nasvícená scéna a s ní monumentální nástup mohutného filharmonického tělesa. Během vteřiny jste se najednou cítili jako ve filmu Tima Burtona, nebo ještě lépe řečeno jako těsně před příjezdem sovětských vojsk. Nutně vám přeběhl mráz po zádech a v tom začal Sting zpívat známé tóny Russians. Orchestr po celých pět minut na síle neubral a kdyby moje oči nebyly doslova úžasem připoutány k pódiu, ohlížela bych se, zda mi za zády nestojí při nejmenším Stalin. Russians v tomto dramatickém kabátě se tak stala jedinou písní, po jejímž skončení by bylo na setinu vteřiny slyšet spadnout špendlík a já osobně ji považuji  za nejlepší Stingův hudební počin vůbec.

Za velkou zmínku k první části koncertu pak stojí i hit Roxanne, který (opět červeně nasvícený) prošel velikou změnou. Značně zpomalený, s výraznými smyčci a klarinetovým sólem se přesně stal tím melancholickým smutným příběhem, který jsem v Roxanne viděla vždy. Druhá polovina večera začala klidněji a jejím vrcholem byla až upírská Moon Over Bourbon Street. Zpěvák si speciálně kvůli této písni oblékl dlouhý kabát, scéna modře potemněla a na Stinga dopadl žlutý kužel světla. Ve strnulé póze s pravou rukou opřenou o mikrofon předvedl díky svému výrazu naprosto profesionální herecký (a samozřejmě i pěvecký) výkon, nad hlavou se mu vznášel úplněk prostříhaný se záběry ze slavného upírského hororu Nosferatu. Píseň místo vysání krve někomu z publika zakončil symbolickým vlkodlačím zavytím.

Sting v Praze, autor: Jana Špulková
Sting v Praze, autor: Jana Špulková

Sting se ukázal jako skromná hvězda, která dala dostatečný prostor snad všem členům orchestru i jeho kapele. Většina písní obsahovala sóla, jejichž interpreti si zaslouženě sklidili potlesk z přední části pódia, ať už šlo o kytaristu Dominica Millera či skvělého houslistu a klarinetistku z Royal Philharmonic Concert Orchestra. Určitě dobrou volbu udělal Sting při výběru vokalistky Jo Lawry, která mu v duetu Whenever I Say Your Name byla rovnocennou partnerkou. Sám zpěvák si několikrát vzal do ruky kytaru či foukací harmoniku a předvedl, že nejen pro svůj světoznámý chraplavý hlas patří mezi přední světové hudební osobnosti.

Turné Symphonicity není žádná velkolepá show plná laserů a všelijakých technických efektů. Modře nasvícená scéna, která se na určité songy proměnila do žluté či rudé si s třemi projekčními pohyblivými panely visícími nad orchestrem bohatě vystačila. O zajímavost vizuální stránky se postarali dostatečně i sami protagonisté. Snad jen pouhý metr vedle zpěváka řídil orchestr dirigent Steven Mercury, který si tuto svou roli opravdu užíval. S taktovkou v ruce doslova tančil a vedle klidně stojícího nebo pohupujícího se Stinga působil pro divákovo oko jako nejakčnější složka celého pódiového složení. Smyčcová část orchestru vytvořila několik „mexických vln“ a ve druhé polovině se dokonce o drobné choreografické prvky pokusil sám Sting se členy své kapely.

Posledním předpřídavkovým hitem byla Every Breath You Take, při které povstal nejen orchestr, ale i celá hala, neskrývající své nadšení z koncertu. Nebylo tak překvapením, že Sting i se všemi muzikanty se musel na pódium vracet celkem čtyřikrát – kvůli Desert Rose, poté dynamické rockové vypalovačce She’s Too Good For Me, nostalgické a výrazně nezměněné Fragile a třešničkou na tomto mnohapatrovém dortu byla již bez doprovodu zazpívaná I Was Brought To My Senses – než rozsvícená světla vyhnala tisíce  fandů zase do tmy.

Hodnocení: 10/10

Více z LaCultury...

  • Reportáž: Dvojkoncert Stinga a Kasabian. Metronome Festival Prague doklepal druhý ročník5. července, 2017 Reportáž: Dvojkoncert Stinga a Kasabian. Metronome Festival Prague doklepal druhý ročník Poslední červnový víkend zaplavila pražské Výstaviště vlna české a zahraniční muziky. Hlavními tahouny druhého ročníku Metronome Festivalu byly hvězdy světových rozměrů - skupina Kasabian […]
  • Metronome Festival Prague: Co nabídne letos?16. května, 2017 Metronome Festival Prague: Co nabídne letos? Metronome Festival Prague patří k nejmladším hudebním festivalům u nás. Premiéru si odbyl teprve v minulém roce a start to byl vskutku podařený. Letos na nás opět čekají hvězdy světového […]
  • STING: Back to Ostrava19. října, 2012 STING: Back to Ostrava Legendární britský zpěvák Sting zavítá do Ostravy, kde naposled zazpíval před 15 lety. Sting se představí v doprovodu pětičlenné rockové kapely v rámci turné Back to Bass. Na pořadu dne je […]
  • Ke svým fanouškům cítím zodpovědnost, říká zpěvačka Vladivojna La Chia.25. ledna, 2011 Ke svým fanouškům cítím zodpovědnost, říká zpěvačka Vladivojna La Chia. Červená imperátorka plná vášně a hany – tak nás zpěvačka, skladatelka a výtvarnice Vladivojna La Chia vítá každý poslední pátek v měsíci ve své Čajovně na ČR3 Vltava. Vystudovala grafiku a […]
  • Stingova dcera vydává desku 9. října, 2010 Stingova dcera vydává desku V těchto dnech vychází jeden z nejočekávanějších debutů tohoto roku. Tak se hovoří o desce The Constant, kterou nemá na svědomí nikdo jiný než zpěvačka Eliot Pauline Sumner. Ta vystupuje […]
  • Sting natočil své největší hity se symfonickým orchestrem28. května, 2010 Sting natočil své největší hity se symfonickým orchestrem Legendární zpěvák a hudebník Sting si na letošní léto přichystal naprostou lahůdku. Fanouškům naservíruje své největší hity, které pro letošní rok nahrál v novém aranžmá za doprovodu […]
  • Vánoční Sting17. listopadu, 2009 Vánoční Sting Gordon Matthew Thomas Sumner, muzikant a zpěvák britského původu, známý především pod svým uměleckým jménem Sting, vydal nedávno vánočni album s názvem "If On a Winter's Night...". To nyní […]
  • Děti dětem o dětech aneb Kluk na větvi17. dubna, 2016 Děti dětem o dětech aneb Kluk na větvi Nakladatelství Albatros vypustilo do světa první dětskou knihu švédského autora Dannyho Wattina. Jmenuje se kluk na větvi, neboť hlavní hrdina je desetiletý Johan žijící v lese. Sám. Ale […]
  • Slajdologie – vyprávějte příběh5. ledna, 2013 Slajdologie – vyprávějte příběh Máte prezentovat svůj nápad, projekt před obecenstvem, šéfem či před spolužáky a první, co uděláte je, že si pustíte PowerPoint či jiný program pro vytváření prezentace? Chyba! Vytvoříte […]
  • Sonické kytary z Kanady Metric poprvé v Praze24. července, 2018 Sonické kytary z Kanady Metric poprvé v Praze Praha 17. července 2018 - Kanadská indie rocková skupina Metric vedená hlasem Emily Haines přijede poprvé do České republiky. 1. listopadu zavítá do pražské Roxy představit chystané sedmé […]
  • Všem novinářům navzdory3. února, 2019 Všem novinářům navzdory Reportážní sbírka Všem sráčům navzdory vzbudila mezi čtenáři velké očekávání. Už jen proto, že Janu Urbanovi vyšla v Absyntu v rámci edice Prokletí reportéři, kde jsme se mohli […]
  • Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj17. listopadu, 2016 Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj Počátek 20. století otevřel dveře mnoha novým uměleckým proudům: futurismu, kubismu, dadaismu, Pařížské škole, expresionismu, surrealismu, neoklasicismu, naivnímu umění... Pojďme se […]