Nod Quijote je zajímavý divadelní počin

27. a 28.10 2010 měla premiéru nová hra Studia DAMÚZA NoD Quijote. Hraje se v experimentálním prostoru Roxy/NoD.

Napsal  jí Egon Tobiáš na základě textů Miguela de Cervantese, Bohuslava Reynka a také podle skutečné události. Kromě Davida Prachaře ve hře vystupuje ještě Lucie Trmíková, Pavel Fajt (který se postaral i o hudební složku představení) a  Joe Karafiát (známý především z The Plastic People of The Universe).

Nové zpracování klasického díla Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha od Miguela de Cervantese má příběh přiblížit mladým lidem, kteří se o něj už moc nezajímají.

No nevím. Například můj bratr, kterému je 16, by ho zcela jistě nepochopil. Vlastně si nejsem jistá, jestli jsem ho pochopila já. Hra je zcela určitě cílená na inteligentního diváka. Možná bych řekla, že na tohle představení budou chodit především intelektuálové par excellence.

Přiznám se, že nejsem úplný znalec původní předlohy o naivním, ale statečném rytíři, jenž se svým věrným sluhou cestuje po zemi a bojuje proti věcem, proti kterým to není úplně nutné. Za všechny jmenuji především notorické větrné mlýny. Don Quijote, ochránce vdov a sirotků. Zachránit princeznu. Toliko můj základ. Když budu sledovat tuhle linii, David Prachař alias NoD Quijote na scéně bojuje s plyšovými kachnami, slepicemi a kozami. Občasné souboje doprovázené tak trochu psychadelickou hudbou (k hudbě se ještě vrátím) střídají statické scény, ve kterých se Nod zamýšlí nad svým osudem (asi). Také tak trochu bojuje se svou ženou. Moderní výrazivo čas od času doplňují verše v původním znění.

Celá směska je obohacena o „stopky“, krátká přerušení, při nichž David Prachař vypráví něco ze svého reálného života – o dětech, o divadle…a pak se pěknou kličkou znovu vrátí ke hře.

Teď něco o scéně. Uvidíte spoustu, spoustu knih. Dokonce i vařených. A to opravdově (z hrnce se vážně kouřilo). Důležitým vizuálním vjemem jsou promítané nápisy, grafiky Bohuslava Reynka, ale i loutkové divadlo, opět performované skrze dataprojektor. Loutky ovládá hlavní ženská postava Lucie Trmíková. Žádná osoba navíc.

Ve hře vystupují celkem čtyři herci. Prachaře a Trmíkovou doplňují Pavel Fajt a Joe Karafiát. I když má Pavel Fajt jeden malinký herecký výstup, jsou tam oba především přes hudební složku. Celé představení doprovází živá hudba. Na kytaru hraje Karafiát a na koně Fajt. Ano. Na koně. Velký mechanický kůň, který strašidelně vrže, bouchá a cinká jen když se na něm Fajt houpe, nese také různé struny, bubínky, činely a jiná cinkátka. A když tihle dva hrají dohromady, je to většinou celkem psycho. Vážně netuším, jak jinak to přesně vyjádřit. Ale abych jim nekřivdila, uslyšíte třeba i něco od Queenů nebo upravenou klasiku Apače (známá např. od The Shadows – Apache).

Zvláštní hudbu doprovází zvláštní děj neděj. Myslím, že slabší povahy by mohly odcházet trochu deprimované.

Celý report je,  jak jste si jistě všimli, tak trochu chaotický. A takhle trochu působí i celá hra NoD Quijote v Roxy. Pokud chcete vidět něco opravdu zajímavého, nevšedního a trochu psychadelického, je nové představení DAMÚZY tím pravým. A navíc uslyšíte hrát Davida Prachaře na saxofon.

Veronika Schieblová

Miluju hudbu. Zpívám. Miluju film. Na ty jen koukám. Tak jest:)