Má cesta Čínou 2: rýžové terasy, hory z Avatara, uzení psi a Bamboo!

Do Guilinu jsme ve složení třech Češek dorazily brzo ráno a náš plán byl rychle najít autobus na rýžové terasy. To se nám nakonec podařilo, musely jsme však předtím odehnat několik turistických „nahaněčů“, kteří neustále pokřikovali „Bamboo! Bamboo!“. To jsme ještě netušily, že toto slovo uslyšíme v následujícím týdnu minimálně tisíckrát. Velkým lákadlem v oblasti řeky Li jsou totiž právě výlety na bambusových loďkách po i proti proudu, nejčastěji do města Yangshuo.

Jeskyně Rákosových fléten, autor: Tereza Vondráková
Jeskyně Rákosových fléten, autor: Tereza Vondráková

Cestou na rýžové terasy do vesničky Dazhai jsme musely jednou přesedat. S poměrně slušného autobusu jsme se tak dostaly do minibusu, ve kterém v Hong Kongu může jet maximálně 16 lidí. V Číně nás jelo alespoň 40 a k tomu živá kachna (v pytli) a posléze ještě mrtvá slepice (bez pytle, pověšená za nožičky na tyči). Ale co, říkaly jsme si, chtěly jsme pravou Čínu, no ne? A tak jsme nakonec bez kachny i slepice, které vystoupily před námi, dojely na místo. Celá oblast rýžových políček u Guilinu je proslavená zvláštním kmenem, kde ženy nejenže mají vlasy dlouhé až na zem a vážou je do speciálních útvarů, ale kde hlavně vládne silný matriarchát. Matky od rodin vedou obchody a hotely, komunikují s klienty a jezdí do města za byznysem. Muži mezitím doma vaří, stavějí domy, spravují topení a chovají děti. Ačkoli jsme už byly u políček v době dávno po sklizni, nemohli jsme si scenérie vynachválit. Po Hong Kongu je klidná a krásná příroda jako balzám pro duši. Z Dazhai se nám tudíž ani trochu nechtělo a kdybychom věděly, co nás čeká, možná že bychom ani neodjely.

Chystaly jsme se totiž přes Guilin a jeskyni Rákosových fléten (krásný přírodní úkaz, který je Číňany ošklivě kýčovitě nasvícen) do již zmíněného Yangshua. Nejdříve nás lákal na předraženou loď taxikář, po kterém jsme chtěly jen dovézt do přístavu. Poté nás námi najatý lodník nedovezl tam, kam jsme se s ním domluvily a kvůli tomu jsme málem nestihly navazující autobus. Ale hlavním šokem pro nás bylo Yangshuo. Čekaly jsme malou příjemnou vesnici. Místo toho se před námi objevilo velké město, kde jsou dvě hlavní nákupní turistické třídy a jinak nic. A na těchto ulicích se soustředí prodavači téměř čehokoli, co vás napadne. A všechno vám nutí, nabízejí, podbízejí. I když ráno snídáte. Prostě nemáte chvíli klid. A všude chodí lidi křičící „Bamboo! Bamboo!“, čímž vás lákají na jejich bambusová plavidla. Nejrozumnější, co tedy můžete udělat, je půjčit si na celý den kolo a jet do okolních vesniček a přírody (která mimo jiné inspirovala tvůrce krajiny ve filmu Avatar). Kochaly jsme se nádherným krasem ve tvaru zvláštních homolovitých kopců a skal po celé dva dny a kdyby nás povinnosti nevolaly zpátky do Hong Kongu, jezdily bychom tam dodnes.

Rýžové terasy, autor: Tereza Vondráková
Rýžové terasy, autor: Tereza Vondráková

Poslední den jsme sebraly odvahu a vydaly se na místní farmářský trh proslavený prodejem všeho možného. Měly jsme to štěstí a vešly jsme dovnitř z té správné strany. Čili nás nejprve čekal všemožný výběr ovoce a zeleniny. Následovalo koření a ochucovadla, místní masna, dále slepičky, kachničky, králíčci, rybičky, žabičky, šnečci, kočičky, pejsci a jedna koza. Vše živé i mrtvé. Štěkalo to, kdákalo, mňoukalo, mečelo. A u toho stáli muži a ženy s váhou a se sekáčkem a na přání zákazníků ukrajovali z vyuzeného hovězího, vepřového, ale i psího masa ty nejlepší kousky. Po této zkušenosti mě veškerá zvědavost přešla. Myslela jsem totiž, že když už jsem v Číně, tak psa zkusím. Ale ani náhodou. Dala jsem si jen šneky na čínský způsob (překvapivě dobré) a tím moje dosavadní experimenty skončily. Alespoň prozatím. Bůh ví, co mne čeká na cestách po Filipínách, Kambodži, Laosu a Thajsku. Ale o tom až jindy.

P.S.: Ale jeďte do Yangshua. A jeďte na rýžové terasy. Hlavně ale, prosím vás, nejezděte do Guangzhou, když tam končí Asijské hry. Tu chybu jsem bohužel udělala minulý týden. Guangzhou, velice rychle se rozvíjející město u delty Perlové řeky, má sice něco do sebe a hlavně nová moderní zástavba vypadá poměrně zajímavě. Ovšem takových lidí pohromadě jsem snad ještě neviděla. V metru jsem neměla daleko k ušlapání a ulicemi v centru se nedalo projít. Když vidíte Guangzhou na mapě, tak vypadá vůči velikosti Číny nevýrazně. Ale přeci jen – deset milionů Číňanů je deset milionů Číňanů. A když se všichni vydají na nákupy, je to k zbláznění.

Více z LaCultury...

  • Má cesta Čínou 1: od Pekingu po Si-An13. prosince, 2010 Má cesta Čínou 1: od Pekingu po Si-An Jelikož studuji jeden semestr v Hong Kongu, brala jsem cestu do Číny téměř jako samozřejmost. Kdy jindy už bych se tam totiž měla vydat, než když mám hranice Říše středu vzdálené ani ne […]
  • Redakční blog – Češka mezi Asiaty I.19. září, 2010 Redakční blog – Češka mezi Asiaty I. Následující čtyři měsíce strávím ve městě dobrého jídla, nočního života, velkých rozdílů a zajímavých lidí. Už dlouho jsem toužila jet alespoň na jeden semestr studovat někam do zahraničí. […]
  • Blog z Thajska alias thajské dobrodružstvo pokračuje21. července, 2013 Blog z Thajska alias thajské dobrodružstvo pokračuje Dnes je tu v poradí druhý blog z mojej mesačnej cesty po Thajsku. Tentokrát však nepíšem od páchnuceho počítača v hotelovom vestibule ostrova Phi Phi, ale z internetovej kaviarne v centre […]
  • Tak trochu jiná opera26. listopadu, 2010 Tak trochu jiná opera Mozart, Verdi, Bizet, Wagner, Dvořák, Smetana. Jaká další jména se vám vybaví pod slovem opera? Mně právě tato a k tomu nádherná hudba a většinou nějaký romantický děj. Od minulého týdne […]
  • Redakční blog – Češka mezi Asiaty III.12. října, 2010 Redakční blog – Češka mezi Asiaty III. Třetí pozdrav z Hong Kongu. O lidech, deštnících, fungujících "open card" a dalších zajímavostech světového velkoměsta z pohledu průměrné Evropanky.
  • Redakční blog – Češka mezi Asiaty II.2. října, 2010 Redakční blog – Češka mezi Asiaty II. Pokračování o studentském (ale i jiném) životě v Hong Kongu z pohledu průměrné Evropanky. Tentokrát se zaměřením na město samotné, jeho slasti a strasti, počasí a vůbec vše, co mě zde po […]
  • 18. února, 2016 Aj Wej-wej – třímetrové zosobnění čínského zvěrokruhu Do konce srpna bude na prostranství před Veletržním palácem Praha vystaveno dvanáct bronzových hlav zvířat zvěrokruhu vytvořených současným provokativním čínským umělcem Aj Wej-wejem. […]
  • Jediná kniha, kterou si přibalíte na cesty10. ledna, 2016 Jediná kniha, kterou si přibalíte na cesty Pokud si ještě stále myslíte, že cestovat můžete maximálně na 14 dní o letní dovolené a mezi nejvzdálenějším destinacemi vašich pobytů dominují slovenské Tatry a jadranské pobřeží, […]
  • 19. prosince, 2015 Jen vrhnout trochu světla na nejtemnější místo na světě V poslední době jsem přečetl některé tituly pojednávající o jednom z pravděpodobně nejkrutějších a přitom nejutajenějších míst na světě – Severní Koreji. Nedávný příběh z tamních vod nese […]
  • Blog z Thajska alias moje thajské dobrodružstvo7. července, 2013 Blog z Thajska alias moje thajské dobrodružstvo Všetko to začalo festivalom dobrodružných filmov, z kterého som išla ako správny novinár robiť malú reportáž. V kine Vesmír som v ten večer uvidela nádherný film plný dobrodružstva, […]
  • Ostravská perspektiva – čínský horizont1. října, 2012 Ostravská perspektiva – čínský horizont Čína jede. Je nejvyšší čas naskočit do její rozjeté ekonomiky. Ostravští studenti architektury stavějí v čínském Dalianu celou čtvrť. A významní intelektuálové jim k tomu sekundují […]
  • Po stopách zvířecích mýtů15. června, 2012 Po stopách zvířecích mýtů Jak naznačuje sama obálka knihy, mytické zvíře, to nemusí být jen fénix, drak nebo yetti. Kam vřadit podsaditého Ganéšu se sloní hlavou nebo sillskou královnu s kachním zobákem? Co […]