Hugo objevil kouzlo ilustrací, děj ale kouzlo ztrácí

Otevíráme knížku a ocitáme se v Paříži roku 1931. Po krátkém úvodu následuje několik stran ilustrací, kde se již setkáváme s malým Hugem Cabretem, vidíme vlakové nádraží i jeho půdní byt přímo na vlakové stanici. Hugo je sirotek, který se stará o správný chod nádražních hodin, vzpomínkami utíká ke svému zesnulému otci a snaží se opravit mechanický stroj, který mu otec zanechal. Již počáteční tušení, že mechanický stroj – mužík sedící za stolem držící pero – nebude jen tak ledajaký, se samozřejmě postupem příběhu potvrdí. Už po prvních stranách jsme tak velmi intenzivně zatáhnuti do děje, spíše než textem však propracovanými a oceněnými ilustracemi.

Autor Brian Selznick umně pracuje se spojením obrazu a psaného slova. Po dvou stranách textu následuje deset stran ilustrací, které psané slovo nahrazují a příběh tak samy vypráví a dynamizují. Pro dětské čtenáře může být čtení mnohem zajímavější a dobrodružnější, navíc si lépe samotný příběh zhmotní. Staršího čtenáře může tento model knihy jaksi pohladit na duši, když jede třeba ve vlaku do velmi reálné a ne zrovna pohádkové práce. Z kreseb je cítit atmosféra místa, pocity postav i naléhavost okamžiku, kdy na jedné straně pozorujeme obraz celých nádražních hodin, po otočení stránky však už vidíme jen ručičky těsně před číslem pět. Prostřednictvím pohyblivých obrázků kniha nenápadně odkazuje k tajemným počátkům filmu, které jsou klíčovým námětem příběhu.

Ženským a typicky hrdinským elementem je dívka Isabelle, která je o něco větší než Hugo a na krku nosí klíč. Stará se o ni zachmuřený prodavač hraček, který má pouliční krámek kousek od nádraží. Právě u něj Hugo krade mechanické hračky, aby pomocí součástek opravil stroj. Čtenář tak s napětím čeká, jak se stroj, klíč a stařík nakonec propojí a proč nemá stařík rád to zatracené klapání podpatků. Dalo by se snad ještě dodat, že velkou roli zde sehraje i postava Georgese Mélièse, jednoho ze skutečně žijících zakladatelů kinematografie.

K onomu slibnému a kouzelnému propojení však nakonec bohužel nedojde, a tak nabýváme dojmu, že kniha dostatečně nevyužila svůj potenciál. Očekávané rozuzlení se totiž nevyznačuje žádnou geniálností či nápadem, spíše nepravděpodobností, která by měla být i v dětských knihách něčím zachráněna a tak trochu ospravedlněna. Jako by už autor kvůli propracovaným ilustracím neměl energii na gradování a rozvíjení děje. Na druhou stranu je Brian Selznick právě především ilustrátorem, takže bychom mu to měli nejspíš odpustit.

Nenáročného dětského čtenáře Hugo a jeho velký objev nejspíš nezklame, dospělý čtenář by však na něj neměl klást přílišné očekávání v závislosti na faktu, že má jeho filmové zpracování jedenáct nominací na Oscara. Magický nádech se totiž knize upřít nedá, ať už pařížským prostředím, černobílými kresbami nebo spontánními Hugovými myšlenkami. „Někdy sem v noci chodím, i když zrovna hodiny nepotřebují opravit, a koukám se na město. Rád si představuju, že svět je jeden velký stroj. Víš, stroje nikdy nemají žádné součástky navíc. Mají přesně takový počet a typ částí, kolik potřebují. Takže si představuju, že jestli je svět jeden velký stroj, tak já jsem tady z nějakého důvodu. A znamená to, že ty jsi tady taky z nějakého důvodu.“ Škoda jen, že tento dobře nakopnutý magický nádech nakonec nebyl z plných literárních plic.

Název: Hugo a jeho velký objev
Autor: Brian Selznick
Počet stran: 544
Cena: 349 Kč
Vydal: Mladá fronta, 2012

Klára Elšíková