Holandský podvod s přivlastněním autorství knihy „Nemám žádné jméno“

Dagmar Hilarová s novinami

 

Česká spisovatelka, básnířka a novinářka Dagmar Hilarová (1928 – 1996), rozená Berzettiová, je jedna z mála, která přežila terezínský koncentrační tábor. Několik dní před svými narozeninami (březen 1943) dostala od úřadů dáreček – povolání do transportu. Je těžké si představit, že v patnácti letech opustíte vše, co jste měli tak rádi – rodinu, kamarády, svého přítele Bubiho. „Pozvedla jsem k němu oči a to, co jsem spatřila v jeho rysech, mi vyrazilo dech. Zachumlala jsem se do jeho kabátu a vůbec mi nevadilo, že brečím do khaki uniformy Hitlerjugend, že si otírám slzy erárním, hnědým kapesníkem a že se moje hvězda dotýká hákového kříže.“ (str. 19)

Během druhé světové války se z posádkového města Terezín stalo židovské ghetto. Hlavní funkcí Terezína nebylo masové vraždění či otrocká práce, ale sloužil jako sběrná a průchozí stanice pro Židy z protektorátu a jiných zemí. Neopomenutelným faktem je, že Terezín sloužil k propagandistickým účelům. „Další změnou, na příkaz obersturmführera Böhma, byla okrašlovací akce tábora. (…) Všechny práce vykonávali vězňové v nezvyklém tempu, s karabáčem v zádech. Ulice se hemžily esesáky, ale nejvíc jsme se báli Heindla, který chodil se psem. Potom jsme pochopili, nač ten spěch. Čekali mezinárodní komisi, a tak se chtěli blejsknout. Zahladit všechny stopy bídy a útisku a opět přelstít cizinu.“ (str. 56) V tomto ghettu byly v roce 1942 zřízeny takzvané „obchody“, ve kterých bylo zboží zabavené vězňům při příchodu do tábora, v nichž bylo někdy na poukázky možno získat některé druhy zboží. Také se tam nacházela „kavárna“ na náměstí, kdy za vstupenky má návštěvník nárok na jeden šálek melty. Hlad, nedostatečná, studená, plesnivá strava byla hlavní příčinou tělesného vyčerpání, chorob, úmrtí. A hygiena? Lidé se museli umývat pod pumpou na dvorku, kde rovněž chodila celá ulice pro vodu. Vzpomínky Dagmar Hilarové, která byla přímým účastníkem krutého života v koncentračním táboře, autenticky zaznamenávají tyto události, fakta, které najdete v dokumentech, výpovědích i jiných obětí holocaustu.

Dagmar Hilarová s novinami, zdroj: http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz

Dagmar nejdřív pracovala v uklízecí četě, v zemědělství, spolu se svou sestřenicí Jarčou táhly na pekárenském vozíku mrtvá těla. Nakonec si udělala rychlokurz zubní instrumentářky a pracovala jako zubní laborantka. Měla také velké štěstí. Nebyla ani jednou zařazena do transportu na východ, avšak její teta, strýc a sestřenice ano. I přesto všechno se dokázala na malé chvilky odpoutat a radovat se z maličkostí jako jsou modré nebe nebo tanec v rytmu harmoniky a dvou hřebenů. Byla to silná a statečná žena.

Nikdo by neočekával, že i v tak depresivním prostředí se může zrodit láska. Jejím terezínským přítelem se stal bratr známého českého spisovatele Oty Pavla, Jiří. V březnu roku 1945 se seznámila i s otcem Jirky Leem Popperem, kterého dobře znáte z knihy „Smrt krásných srnců“.

Tento terezínský deník je doplněn jejími básněmi, které pronikají do hloubky.

Knihu lze rozdělit pomyslně na tři části. V první části se dovídáme o osudu knihy „Nemám žádné jméno“. V šedesátých letech min. století Dagmar Hilarová dokončila rukopis, existuje tak úplný strojopis opatřený řadou rukopisných poznámek spisovatelky. Díky nechtěné pozornosti Státní bezpečnosti text nebyl zveřejněn. Až v 70. letech v naší zemi vyšly ucelené ukázky z této knihy. V německých novinách se uveřejnila také jedna část textu ve formě povídek. Zde na scénu přichází nizozemská spisovatelka knih pro děti – Miep Diekmannová, která navrhuje české autorce zpracování jejího příběhu v nizozemštině. Autorství mělo být půl na půl. Co se však nestalo! Díky své naivní důvěřivosti a částečné neznalosti holandského jazyka Dagmar Hilarová podepsala smlouvu, ve které se uvádělo, že výhradní autorka prozaického textu je Miep Diekmannová. Začíná boj za svá autorská práva!

Druhá část je věnována výhradně autorčiným zápiskům z pobytu Terezína, o nichž už byla výše řeč. V poslední části knihy nalezneme fotografie, texty, průkazné materiály o autorství, které dokazují, že Dagmar Hilarová je pravá autorka knihy!

Na závěr bych napsala pár slov, mé pocity. Je velice smutné a pobuřující, že více než 30 let je kniha prezentována jako dílo Miep Diekmannové. Nedokážu si vůbec představit, co to je za člověka, jeho opovážlivost, drzost a který navíc píše knihy pro děti! Tato osoba ztratila své jméno, krédo. Doufám, že jednoho krásného dne se dočkáme pravdy. Pravdy o ukradeném autorství. Omluvy!

 

Název: Nemám žádné jméno

Autor: Dagmar Hilarová

Počet stran: 96

Cena: 199 Kč

Vydal: Fragment, 2012

Více z LaCultury...

  • Příběh dětí terezínského ghetta opět ožívá 3. července, 2013 Příběh dětí terezínského ghetta opět ožívá Jihomoravský Mikulov, prosluněný kraj vína, památek a přírodních krás. Nabídka turistických cílů je velice pestrá, my se však zaměříme na tři zajímavé výstavy pořádané Regionálním muzeem v […]
  • Nelly a svět příšerek 26. ledna, 2013 Nelly a svět příšerek „Jestli příšerky opravdu existují, tak jak to, že jsem nikdy žádnou neviděla?“ zeptala se Nelly. „To proto, že si nemůžou vyjít do společnosti,“ odpověděl tatínek. - „A proč si příšerky […]
  • Evanescence vystoupí v Praze 17. března 201817. ledna, 2018 Evanescence vystoupí v Praze 17. března 2018 Evanescence je americká rocková skupina založená v roce 1995. Již její první album Fallen, vydané v roce 2003, se dlouhé týdny drželo na předních místech amerických hudebních žebříčků a […]
  • ŠO – mistři současné japonské kaligrafie 28. července, 2013 ŠO – mistři současné japonské kaligrafie V pořadí již druhá výstava nesoucí název „ŠO – mistři současné japonské kaligrafie II“ ukazuje, že japonská kaligrafie je sama o sobě uměleckým dílem, které může tvořit obdivuhodnou […]
  • Kašpárek v rohlíku má nové bejbypankové CD9. února, 2012 Kašpárek v rohlíku má nové bejbypankové CD Oblíbený projekt posledních let Kašpárek v rohlíku vyráží na cestu po světě filmů.
  • Estonští indie-rockeři Ewert and The Two Dragons oznamují zcela první koncert v Praze! 17. února, 2013 Estonští indie-rockeři Ewert and The Two Dragons oznamují zcela první koncert v Praze! Praha, 14. února – Indie-rockový band z Estonska s poetickým názvem Ewert and The Two Dragons vyjíždí na evropské turné a zamíří při něm i do pražského klubu Chapeau Rouge. Koncert se koná […]
  • Únos vlaku 1234. září, 2009 Únos vlaku 123 Film plný napětí, akce a úžasně vykreslených charakterů. John Travolta jako inteligentní šílenec, který se pokouší vydělat peníze a zároveň se pomstít městu, a Denzel Washington v roli […]
  • Ataque de Pánico!: Film, který tvůrci otevřel cestu do Hollywoodu7. ledna, 2010 Ataque de Pánico!: Film, který tvůrci otevřel cestu do Hollywoodu Když dal režisér reklamních spotů z Uruguaye Federico Alvaréz před několika týdny svůj film Útok paniky (Ataque de Pánico!) na YouTube, asi nečekal, že do pár dní bude mít na stole nabídky […]
  • Degradace představuje Horrorshow!17. září, 2012 Degradace představuje Horrorshow! Ostravská partička Degradace se zavřela do blázince, kde se začaly dít velmi zajímavé věci. Že nechápete? Řeč je o novém singlu a videoklipu "Horrorshow".
  • Colours jedna báseň 22. června, 2014 Colours jedna báseň Hudební festival Colours of Ostrava není třeba představovat. Letos však rozmanitost návštěvníků ještě vzroste. Mezi rockery, fanoušky divadla totiž můžete zahlédnout i melancholické tváře […]
  • Letní komiksová nálož26. června, 2012 Letní komiksová nálož Léto je už prakticky za dveřmi a co si budeme namlouvat, ne každý je z nastupujících veder zrovna dvakrát nadšený. Pokud se právě nehrnete někam k vodě, nebo se nechystáte okupovat […]
  • Pít či nepít?20. dubna, 2009 Pít či nepít? Pít či nepít? Být či nebýt? Kdo nepije nežije, čili není a kdo není, ten nepije takže nežije. Člověk samozřejmě pít musí a tak rozmýšlet zda pít či nepít je zřejmá ztráta času. Aspoň […]