Hrajeme si celý den

První historický důkaz o existenci japonských hraček pochází z období Heian (794–1185). Největší rozvoj všech druhů hraček nastal až v období Edo (1600–1868), tedy v období rozkvětu řemesel i obchodu. Do této doby bychom patrně výrobně náročnější hračky našli jen u dětí ze šlechtických rodin. Tradičních japonských hraček existuje přes tisíc druhů a většinou se rozdělují do tří hlavních skupin. První skupinu tvoří hračky, se kterými si skutečně děti hrály. Byly to převážně hliněné či papírové panenky nebo míčky temari. Do druhé skupinu by se daly zařadit hračky umělecky zpracované, které lahodily i oku dospělých. Mezi zástupci této skupiny bychom našli malované draky nebo krásně zpracované dřevěné pálky hagoita na japonský badminton. Třetí skupinu představují hračky, které zároveň fungovaly jako amulety či talismany nebo byly spojené s místními tradicemi a legendami. Např. v Tokiu se nově narozené děti obdarovávaly psem z papíroviny, tzv. inu hariko, aby je chránil. Na výstavě jsou zastoupeny všechny zmíněné kategorie, rozdělené ještě dále jednak podle jednotlivých svátků během kalendářního roku a jednak podle použitých materiálů (papír  a papírovina, dřevo, sláma, hlína, textil). Již od 30. let 20. století si japonské děti hrají  s „moderními“ hračkami z plastu i dalších materiálů. Tradiční hračky ale stále žijí v povědomí jako cosi opravdu japonského, stále se vyrábějí a slouží jako krásné dárky, suvenýry ze známých míst, případně jako talismany či amulety pro štěstí a ochranu.

Japonská sbírka Náprstkova muzea obsahuje téměř 1700 hraček a jejich sběr začal už za časů zakladatele muzea Vojty Náprstka a jeho paní Josefy, kdy jim jejich přátelé z řad cestovatelů darovali první exponáty. Velkým dílem přispěl do sbírky Vojtěch Schűck, který hračky nakupoval v Japonsku po první světové válce, Joe Hloucha, jenž je získal při svých dvou cestách do Japonska (1906 a 1926). Nemenší zásluhu na rozšíření sbírky má také bývalá kurátorka japonské sbírky, dr. Libuše Boháčková. Ta hračky nejen sama sbírala, ale také navazovala kontakty s japonskými etnografy a formou výměny získala mnoho národopisně zajímavých předmětů a mezi nimi i hračky. Další velký díl zejména lidových hraček získalo muzeum od dr. Vlasty Winkelhöferové v roce 2009. Naše přední japanoložka sbírala hračky během svých dlouhodobých pobytů v Japonsku v letech 1957–1968 a 1990–1996 a předměty z její sbírky jsou cenné mimo jiné i tím, že je přesně známo, kde a kdy byly vyrobeny.

Ředitelka Muzea hlavního města Prahy, PhDr. Zuzana Strnadová, podotýká: „Výstava Hrajeme si celý den výrazně obohatí nabídku Zámeckého areálu Ctěnice, směřující k našim hlavním cílovým skupinám, dětem, mládeži a rodinám s dětmi. Vystavená výjimečná sbírka japonských hraček je i prezentací kvalitního řemeslného zpracování jednotlivých předmětů, ukázkou tradiční japonské kultury – a právě řemesla a tradiční lidová kultura jsou hlavní náplní ctěnického areálu“.

„Hravé a interaktivní výstavy o dětství a hračkách jsou mezi návštěvníky Národního muzea oblíbené a proto jim věnujeme velký prostor. Po otevření úspěšné výstavy Dětský svět za císaře pána v Nové budově Národního muzea nyní zahajujeme ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy v Zámeckém areálu Ctěnice výstavu japonských hraček ze sbírek Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, která přibližuje nám vzdálený svět japonských dětí,“ dodává generální ředitel Národního muzea, PhDr. Michal Lukeš, Ph.D.

Tisková zpráva