Lidé z Ostravy a okolí ukázali, že jsou skutečně „národem psích vojáků“

Pokud jste tuto akci sami nenavštívili, věřte, že ani trochu nepřeháním. Bylo to snad vůbec poprvé, co jsem zde zažil, abych před vstupem do sálu Barráku musel vystát frontu, která se táhla po schodech téměř až do přízemí. Tato obrovská návštěvnost, i přesto, že se jednalo o všední den, je jasným důkazem toho, jak moc Psí vojáci svým fanouškům chyběli.

Jistým překvapením byl pro mě věkový průměr návštěvníků koncertu, který byl výrazně nižší než bych předvídal. Přeci jen se jedná o ostřílené matadory, kteří zahájili svou kariéru již v roce 1979 a navíc jsou jejich texty i hudba, alespoň dle mého názoru, poměrně těžce stravitelné. Z těchto důvodů by se dalo očekávat, že budou přitahovat spíše starší fanoušky a hlavně pamětníky minulého režimu. Nicméně jejich tvorba evidentně stále oslovuje další generace a lyrika Filipa Topola je skutečně nadčasová.

Do zahájení vystoupení, které započalo něco po deváté hodině, byl prostor klubu zaplněn až na hranici maximální kapacity. Hned po několika úderech do bicích se během několika vteřin srotila celá masa hudebních fanoušků před podiem. Kapela odstartovala svůj asi hodinu a půl trvající set skladbou Nebe je zatažený z alba Leitmotiv, které vyšlo v roce 1991. Z této desky zazněly také písně Hospoda, ke které napsal text Filipův bratr – spisovatel Jáchym Topol, na nahrávce sedmnáct minut trvající Kilian Nedory a hit Chce se mi spát. Z populárnějších písní byly zahrány také nejslavnější a zřejmě obligátní Žiletky, které můžeme slyšet také ve stejnojmenném filmu Zdeňka Tyce, ve kterém si Filip Topol zahrál hlavní roli. Dále například zazněly Kruhy z alba Brutální lyrika (1995), jejichž text je však starší; Krasobruslař z pozdější desky Myši v poli a jiné příběhy (1999) či  I´m lucky. Poslední „oficiální“ písní vystoupení byla „aluzově“ skladba Konec a řetěz. Posluchači si nicméně doslova vyřvali ještě tři další přídavky.

K potěše všech přítomných vypadal Filip Topol relativně v dobré tělesné kondici. Píši zde o tom z toho důvodu, že v období před oficiálním ukončením činnosti nebyl na něj bohužel, jak se asi shodnou všichni fanoušci, příliš pěkný pohled. Tento zpěvák, klavírista, skladatel a textař v jedné osobě – duše skupiny Psí vojáci – trpěl vážnými zdravotními problémy. Naštěstí čas během odmlčení kapely pravděpodobně využil k rekonvalescenci a jeho stav se snad výrazně zlepšil. Doufejme, že nejen na pohled a nejen dočasně.

To se jistě podepsalo na kvalitě vystoupení a spokojenosti posluchačů. Filip svým úžasným, téměř magickým hlasem a poetičností niterných textů opět očaroval všechny návštěvníky koncertu. Sálem vibrovala zvláštní atmosféra, kterou umí vyvolat patrně jen tato skupina. Po hodině a půl kvalitní poezie a hudby neodcházel snad jediný posluchač nespokojený. Z koncertu jsem si odnášel těžký neklidný pocit, ale zároveň jsem cítil velkou sílu, ze které jsem čerpal energii ještě několik dalších dní. Závěrem ještě popřejme Filipovi pevné zdraví a celé skupině mnoho dalších let existence a hudebních úspěchů.

Lubomír Brháček