Zdenko Feyfar – neznámý i známý

Jak podotýká ředitelka Muzea hlavního města Prahy, PhDr. Zuzana Strnadová: „Touto výstavou prezentujeme fotografie Zdenko Feyfara nejen ze sbírek našeho muzea, ale celé široké spektrum jeho tvorby. Doufám, že návštěvníky výstava potěší vysokou kvalitou jednotlivých fotografií a stejně tak i svojí jedinečnou atmosférou“.

Zdenko Feyfar (1913–2001) patří ke klasikům české fotografie. Narodil se v Jilemnici v rodině lékaře a vášnivého fotoamatéra MUDr. Jaroslava Feyfara, což do značné míry předurčilo jeho životní dráhu. Fotografovat začal ve 30. letech během studia medicíny. Čím více se ponořujeme do jeho tvorby, tím více nás překvapuje její tematická šíře i obrovský rozsah. Z počátečního období uvidíme na výstavě kromě snímků Prahy také málo známé fotografie staré Vltavy a Podkarpatské Rusi, kam se vydal s přítelem v r. 1934. V r. 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy a Zdenko Feyfar musel studium přerušit. Podařilo se mu dostat na Státní grafickou školu v Praze, kde pod vedením profesorů Jaromíra Funkeho, Josefa Ehma a Rudolfa Skopce vystudoval obor fotografie (1940–1943). Od r. 1943 pracoval jako fotograf ve filmových ateliérech Barrandov, od r. 1945 jako profesor Státní grafické školy a od r. 1951 jako fotograf na volné noze. Ve 2. polovině 40. let vstupuje Feyfar do vrcholného období své tvorby. Svoji pozornost a lásku přitom dělí mezi Krkonoše a Prahu, kde ho zajímá především architektura historického centra, okolí Vltavy a zvláště Karlův most. V Krkonoších fotografuje nejen přírodní panoramata, ale také obyvatele hor při jejich práci a horskou květenu, v jejímž zobrazování dosáhl vrcholného mistrovství. Feyfarovy krkonošské snímky dnes mají vedle umělecké hodnoty i velikou hodnotu historickou, protože způsob života a krajina v Krkonoších se vlivem turistického průmyslu podstatně změnily.

V r. 1958 se pod heslem „Za lidštější svět“ konala světová výstava v Bruselu, na které Československo získalo řadu nejvyšších ocenění. Jedním z nich je i stříbrná medaile v oboru fotografie, udělená Zdenko Feyfarovi. Tou dobou vznikají nejen slavná, dnes již klasická Feyfarova díla, která jsou velkou měrou na výstavě zastoupena. Při svých toulkách po Praze zachycoval také – jakoby ve formě skicáře nebo deníku – všednodenní výjevy, malebná zákoutí a slovy těžko postižitelnou dobovou atmosféru města. Řada negativů těchto snímků je šťastnou shodou okolností v držení Muzea hlavního města Prahy. Většina z nich je – ve zpracování Zdeňkem Helfertem – na této výstavě publikována poprvé. Zdenko Feyfar zřejmě neplánoval jejich zveřejnění v této podobě, ale právě přesnost záběrů a dokonalý výřez zpozorovaného motivu poukazují na jeho mistrovské vidění skutečnosti. Ač fotoreportáž nestála v popředí jeho zájmu, zaznamenával Zdenko Feyfar po celý život i historické události. I zde se jedná o jakýsi deník, a i zde dosáhl vynikajících výsledků, jak o tom svědčí například jeho snímky během osvobození Prahy v r. 1945. Ještě dávno před přijetím do Spolku výtvarných umělců Mánes (1949) se Feyfar přátelil s mnoha výtvarníky a spisovateli. Připomeňme alespoň malíře Jaroslava Lebedu, popraveného nacisty, nebo Jaroslava Havlíčka. Zvlášť pevné přátelství ho poutalo k malířské rodině Strettiových. Jím postupně jakoby „mimochodem“ vytvořené portréty – sám se necítil být portrétistou a ani teoretici fotografie ho za něj nepokládali – představují dnes nejen cennou galerii vynikajících osobností, ale jsou i příkladem skvělé portrétistické práce. I tyto snímky byly až do této výstavy v České republice většinou neznámé (několik z nich bylo zveřejněno v monografii a vystaveny byly souborně – pokud je nám známo – dosud pouze v Ewing Gallery ve Washingtonu). Protože si Zdenko Feyfar velmi vážil svého otce a jeho fotografického díla, které téměř vždy uváděl
i ve vlastních důležitých publikacích, zahrnuje výstava rovněž ukázky z díla MUDr. Jaroslava Feyfara.

Petr Feyfar, Jan Jungmann

Tisková zpráva