Kamila Ženatá – Ženský dvůr

Výstava Ženský dvůr vznikla ve spolupráci Centra současného umění DOX s Památníkem Terezín, kde se v bývalé věznici gestapa zvané Ženský dvůr v květnu otevřela první část expozice. Podobně jako v Památníku Terezín i v prostorách galerie DOX autorka proměňuje Prádlo jako mnohovrstevnatý symbol živého dění v symbol ztuhlosti života a pracuje s prorůstáním prostoru formou textových zápisů na zdi.

Na rozdíl od terezínské věznice, kde autorka rozehrává konkrétní příběhy žen a do jednotlivých cel vrací život prostřednictvím působivých audiovizuálních instalací, se v centru DOX ocitáme v pokojích, ve kterých se vše zastavilo a zavládlo v nich ticho. Minulé události přenesením do nového prostoru nabývají nové významy:

„Prostory galerie diváka přenášejí do přítomnosti a dávají mu možnost rozehrát, imaginovat nebo zažít svůj vlastní individuální příběh. Zároveň jde o vyjádření samoty vnitřního vězení, ve kterém lidé mohou žít – a v současné době žijí čím dál víc,“ říká autorka.

Kamila Ženatá se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek. V projektu Ženský dvůr rozpracovává téma ženy a ženství a jejich neúprosné svázání se společenskými, sociálními a rodinnými podmínkami a klade otázky týkající se našich schopností vystoupit ze vztahové sítě rodové minulosti.

„Moje babička nosila nějaké boty, které se sešoupaly během její životní pouti do nějakého tvaru, a zcela určitě boty, v kterých chodila moje máma, jim byly hodně podobné. A moje boty taky nemůžou být z nějakého úplně jiného krámu než z toho, v němž nakupovaly ženy, které mě vychovaly.“

Kamila Ženatá sice čerpá z rodové zkušenosti, ale v projektu Ženský dvůr téma zobecňuje a sleduje linii mnoha příběhů. Ostatně trauma, zpřetrhané vazby a represe, které rozkládají naše vztahy, patří k životu obecně. A generační syndromy se dál a dál přenášejí z rodičů na děti doprovázeny vznikem vztahových obranných mechanismů, které autorka přeneseně nazývá „kamennými srdci“.

Příběh v centru DOX začíná v Šedém pokoji a končí Oplakáváním. Tuto závěrečnou instalaci Kamila Ženatá vytvořila z několika tisíc křišťálových slz, a ta, jako by uvolňovala transgenerační záznamy, zážitky rodinných traumat, nevědomých strachů a rodových předurčení a rozpouštěla je do transcendentálního rozměru. Skrze toto velké Oplakávání nabízí možnost „spolutruchlení“, hojení emocionálních zranění a proměnu smutku k radosti z bytí.

Kamila Ženatá (1953) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1973-79) v ateliéru profesora Ladislava Čepeláka. Je známá jako umělkyně, která kombinuje své poznání a intuici s cíleným, dlouhodobým zájmem o individuální a sociální paměť, podložené praxí skupinové psychoanalytičky. Zajímají ji sny, paměť, příběhy a emoce, ale především jejich principy a způsoby, jakými ovlivňují naše životní cesty.

Výstava je pro veřejnost otevřena v Centru současného umění DOX ve dnech 7. 6. – 26. 8. 2013. Druhá část výstavy probíhá v Památníku Terezín od 1. 5. do 26. 8. 2013.

Fotografie v tiskové kvalitě jsou ke stažení na http://www.dox.cz/cs/press

Doprovodný program v Centru současného umění DOX

9. 6. od 14.00     Komentovaná prohlídka výstavy s K. Ženatou

10. 7. od 18.00   ŽENA – Imaginativně výtvarný workshop s K. Ženatou

22. 7. od 18.00   ŽENA – Imaginativně výtvarný workshop s K. Ženatou

2. 8. od 18.00     Poetry of/in Psychoanalysis: Salman Akhtar, Leopold Nosek

     (součást 48. mezinárodního psychoanalytického kongresu „Facing the Pain“)

19. 8. od 18.00   Komentovaná prohlídka výstavy s K. Ženatou  

Tisková zpráva