Iggy Pop a jeho „poskoci“ rozběsnili frýdecko-místeckou halu

Na koncert jsem dorazil malinko před osmou hodinou a ke cti organizátorů musím hned úvodem říci, že se jim skutečně podařilo akci rozjet bez delších časových prodlev a dle avizovaného plánu. Hrací plocha haly sice ještě nebyla zdaleka zaplněna, ale již během patnácti minut nastoupila na pódium jediná předkapela tohoto večera – Tata Bojs. Snažil jsem se nepodléhat svým předsudkům a dát kapele, která se na této akci dle mého názoru ocitla spíše nedopatřením, šanci. Bohužel o to více jsem byl zklamán, jelikož mě skupina neoslovila žádným možným způsobem. Publikum k mému překvapení reagovalo velmi pozitivně, vůbec jsem nečekal, že fanoušky skupiny typu The Stooges budou zajímat právě Tata Bojs, ale proti gustu samozřejmě žádná disputace. Přiznám se, že po dvou písních jsem šel raději ven na kus řeči a na čerstvý vzduch, v hale bylo zpočátku velké dusno. K mému potěšení byl také druhý důležitý časový mezník večera dodržen a Tata Bojs se ve tři čtvrtě na devět odporoučeli z pódia. Ještě se nějaký čas sklízela a připravovala aparatura. Pak si na sebe kytaristé The Stooges pověsili kytary a za velkého povyku naběhl samotný Iggy Pop s nespoutanou energií jemu vlastní, která mu vydržela až do konce vystoupení.

Legendární „poskoci“ rozpohybovali publikum geniálními skladbami Raw Power ze stejnojmenného alba a Gimme Danger, jenž rovněž pochází z této desky. Následovala „vypalovačka“ Gun z teprve dva měsíce staré studiové nahrávky Ready to Die, která sama o sobě byla jasnou předzvěstí, že Iggy a Stooges jsou ve skvělé formě a mají stále co nabídnout. Z nejnovější tvorby pak zazněly písně Job, Sex and Money a ústřední Ready to Die. Většina playlistu však patřila prvním třem deskám z konce šedesátých a první poloviny sedmdesátých let. Jednoznačně nejmasovější „pogo“ vyvolal stařičký hit I Wanna Be Your Dog, při kterém Iggy již tradičně lezl po čtyřech a předváděl pejska. Z prvního „self-titled“ alba Stooges zahráli také patrně druhou nejznámější skladbu této desky – No Fun. Při písni Fun House pozval Iggy za asistence „sekuriťáků“ pár desítek lidí na pódium s tím, že chce vidět jak, cituji: „move your fucking ass!“ Tanečníky však rozhodně nijak extra pobízet nemusel a všichni si to náramně užili. Pravda, nešlo sice o absolutní bourání bariér mezi publikem a skupinou ze starých dob, které mladší ročníky, jako jsem já, pamatují pouze z literatury, avšak přesto je nutno uznat, že drtivá většina podobně slavných kapel si své fanoušky nepustí ani zdaleka takto k tělu. Z dalších legendárních skladeb zazněly ještě například Penetration, Open up and Bleed či 1970. Jako součást přídavku neopomněli Stooges zahrát posluchačsky velmi vděčnou cover verzi písně Louie Louie, původně napsanou Richardem Berrym.

Návštěvníci koncertu od začátku reagovali naprosto báječně a bylo vidět, že i samotný „kmotříček punku“ si své vystoupení náramně užívá. Iggy se téměř celou dobu usmíval a od začátku do úplného konce hýřil svou – obzvláště v jeho letech – neuvěřitelnou energií, kterou neustále transformoval do různých póz a tanečních kreací. Bez přestání střídal jednotlivé strany pódia, aby si ho všichni fanoušci mohli pěkně užít, a „lítal“ jako by mu hořela koudel u zadku. O to větší se zdál tento výkon vzhledem k tomu, že mezi písněmi nebyly téměř žádné prostoje, snad jen s výjimkou několika srdečných pozdravů, které se vždy vešly do několika vět. Iggy několikrát pronesl, že lidé jsou zde báječní a užívá si s nimi pěkné chvíle. Bylo však naprosto evidentní, že to říká z upřímnosti, nikoliv z povinnosti, jak to často bývá u celebrit zvykem. Této atmosféře odpovídala délka přídavku, který byl asi tak stejně dlouhý, ne-li delší, než hlavní část vystoupení. I když je nutno říci, že kdyby Stooges zanechali hraní po necelé slabé hodince, kdy se s návštěvníky koncertu poprvé rozloučili, byla by jistě velká část publika, a zřejmě i oprávněně, nespokojena. Nic takového se naštěstí nestalo a celý koncert trval zhruba hodinu a půl.

Návštěvnost této akce se pohybovala kolem čísla 1 400 a plocha haly byla tedy celkem pěkně opticky zaplněna, přičemž nebyly nutné žádné tlačenice. Pořadatelé určitě očekávali větší zájem o lístky, avšak předprodej nedopadl příliš valně. Pravděpodobně i z tohoto důvodu byl koncert přesunut dovnitř, čímž se náklady snížily. Paradoxně tedy hala, kterou chtějí představitelé města údajně z finančních důvodů zbourat, ušetřila městu peníze. Navíc je v této souvislosti pikantní, že někteří členové Stooges byli uneseni raritní architekturou haly. Naopak s opovržením se dívali na obchodní centrum Nová Karolina v Ostravě, přičemž právě další obchodní centrum má v budoucnu sportovní halu nahradit. Můžeme tedy jen doufat, že se podaří tuto zajímavou stavbu nějakým zázrakem zachránit, aby mohla Frýdku-Místku přinést ještě mnoho podobně skvělých kulturních akcí.

Lubomír Brháček