Khalil Gibran: Prorok – Kniha, která nejvíce ovlivnila můj život

Autorka: Marka Hojdarová

Po krásném večeru v kostele jsem si hned knížku sehnala v češtině i v originální angličtině – Khalil Gibran žil po většinu svého života v USA – a chystala jsem se, že si krásný zážitek v kostele zopakuji. Ale bohužel pan Bohuš Záhorský krátce nato zemřel a nahrávka, která přišla tehdy na trh, byla hned rozebrána. Dodnes se mi nepodařilo ji získat. Od té doby jsem často v té útlé knížce hledala kapky moudrosti, když se mi zdálo, že sama na život nestačím. A potom došlo k nezapomenutelné události, která je s touto knížkou spojena.

Těsně před revolucí v roce 1989 jsem na jedné z konferencí získala zajímavé přátele z Londýna. Pan profesor Weinberg byl původem Čech, který přežil koncentrák jako jediný z celé židovské rodiny, a poté se oženil a žil v Anglii. Jeho manželka byla Angličanka – vynikající člověk. Skamarádily jsme se spolu a já jsem čas od času jezdila k ní do Londýna, oni sem tam přijeli do Čech. Díky ní jsem v Londýně doma nejen na turistických trasách. Nu, a před devíti lety v lednu (za týden jsem měla jet do Londýna opět na návštěvu) mi náhle volal její manžel Felix, že Jill podlehla srdečnímu infarktu a zemřela. Bylo to hrozné, tak neočekávaně přijít o svou nejlepší kamarádku. Přestože bydlela ode mne daleko, byly jsme si tolik blízké a mailem jsme tu vzdálenost dobře překonávaly.

Byla jsem pozvána na tryznu, která se podle anglických zvyklostí konala až měsíc po úmrtí. Byli pozváni všichni její přátelé a očekávalo se, že každý něco veřejně řekne, nějakou vzpomínku, pokud možno raději veselou než smutnou, která člověka, co odešel, připomene. Ačkoliv umím anglicky, toto představovalo trochu problém; víte jistě, jak těžko by se mluvilo na pohřbu, a to i ve svém rodném jazyce. Měla jsem velký strach, ale vyhnout jsem se tomu nechtěla, měla jsem pocit, že to Jill dlužím. Tak jsem se poradila s Prorokem. Když na mne přišla řada, poděkovala jsem své zemřelé kamarádce za přátelství a přečetla jsem, samozřejmě v angličtině, následující úryvek:

Jeden mladík řekl: Promluv k nám o přátelství. A prorok odpověděl těmito slovy:

Váš přítel je zodpovězení vašich potřeb. Je vaším polem, které oséváte s láskou a sklízíte s díkůvzdáním. A je vaším stolem a vaším krbem. Neboť k němu přicházíte, máte-li hlad, a jeho vyhledáváte, toužíte-li po klidu. Když váš přítel vyjevuje svou mysl, neobáváte se „ne“ ve své mysli, ani nepotlačujete „ano“. A když mlčí, vaše srdce nepřestává naslouchat jeho srdci; neboť v přátelství se beze slov rodí všechny myšlenky, všechny touhy, všechna očekávání, a jsou vzájemně sdíleny, s radostí, jež je nevyslovitelná. Když se odloučíte od svého přítele, netruchlíte; neboť to, co na něm nejvíce milujete, se může jasněji projevit v jeho nepřítomnosti, stejně jako horolezec lépe vidí z roviny vzdálenou horu. A nechť nemá přátelství žádný jiný smysl nežli prohlubování ducha. Neboť láska, jež hledá něco jiného než odhalení svého vlastního tajemství, není láskou, ale rozhozenou sítí: a chytí se do ní jen to, co nepřináší užitek. A ponechte si pro svého přítele to nejlepší. Pokud má poznat klesající vlny vašeho odlivu, nechť pozná i zaplavující příliv.

Je snad přítel jen k tomu, abyste ho vyhledávali, chcete-li ubíjet dlouhé hodiny? Vyhledejte ho vždy, když jsou to hodiny plné života. Neboť on má naplnit vaše potřeby, nikoliv vaši prázdnotu. A ve sladkosti přátelství nechť je obsažen smích a vzájemné sdílení radosti. Neboť v rose maličkostí nachází srdce své ráno a je tím osvěženo. 

Když jsem dočetla, zjistila jsem, že všichni tiše poslouchají a mnohým se v očích leskly slzy. Ozval se krátký potlesk. „Ten byl pro tebe Jill,“ pomyslela jsem si a bylo mi dobře u srdce.

Tak mi Prorok pomohl se rozloučit v Londýně s mou nejlepší kamarádkou.

Z našeho šuplíku