Procházka (Ne)viditelnou Olomoucí

Celou akci zaštiťuje Tyflocentrum Olomouc, o. p. s., které touto formou umožňuje zrakově postiženým zapojit se do běžného života. Dává jim šanci nejen zkusit pracovat a vydělat si, ale také seznámit se s novými lidmi, které zrakově postižení zasvětí do jejich vnímání světa, aby je dovedli lépe pochopit. Především ukázat jim, že jejich svět však není tak černý, jak se zdá.

Navzdory svému osudu se tito lidé nevzdávají a i přes překážky tvoří, mnohdy jsou jejich výtvory hezčí, než by to dokázal provést člověk bez handicapu. Tito lidé si hledají různé vynalézavé cesty, jak užívat pro nás naprosto samozřejmé věci denní potřeby. Třeba jako hodinky nebo „rozpoznávač barev“. Protože jsem se nechala zlákat jejich poutačem, na kterém bylo napsáno: „Bolí vás oči od skript? U nás si vaše oči odpočinou!“, přemluvila jsem kamarádku a šly jsme si společně odpočinout od učení.

Na začátku se nás ujaly dvě mladé dívky. Pro přátelštější atmosféru nám nabídly tykání.  Až tam mi došlo, že si nás slečny budou muset zapamatovat podle hlasu. První z nich, Terka, s úplnou slepotou nám sdělila, že nás provede světem tmy, druhá slečna, Marťa, se zbytky zraku nám pověděla, že nám ukáže svět denní, tedy pro nás už viditelný, ve kterém si budeme moci vyzkoušet různé pomůcky, hry a udělátka. O těch později.

Sympatické průvodkyně nás vyzvaly, ať si odložíme a upozornily nás, že mobily, ani žádná jiná zařízení vyzařující světlo, nejsou povoleny. Nebylo by fair play dohodu porušit, němely jak nás zkontrolovat.

Svět „za oponou“
Vydaly jsme se tedy do spárů temnot. Trasa začínala za černou oponou. Její barva předznamenávala, jaká bude následující půlhodina. Oporou a vodítkem nám byl pouze hlas průvodkyně a lano, podél něhož jsme pomaličku s respektem a strachem z neznáma postupovaly. Postupně jsme se dostávaly ke zmenšeninám různých olomouckých památek a staveb. Zde jsem se přesvědčila jak málo je mám „nakoukané“. Svým hmatem jsem vůbec nedokázala určit, o který kostel jde. Procházím kolem nich denně, přitom si tak těžko vybavuji jejich tvar nebo celkovou velikost. Jen v pár výjimečných případech jsem se trefila. Ale byly tam i další věci. Přírodniny, nejrůznější vůně a zápachy ze všech koutů světa, a dokonce i zvířátko. Z toho jsem měla největší strach. Už jenom představa, že se dotýkám nějaké krysy nebo čehokoliv jiného chlupatého a živého mě děsila. Naštěstí se ukázalo, že pravda je trochu jiná. Ale to vám nebudu prozrazovat, přišli byste o překvapení.

V oněch tmavých prostorách se mě zmocnil hodně zvláštní pocit. Až tam jsem si naplno uvědomila, jak těžká situace nevidomých je. A o co všechno je slepý člověk ochuzený. Měla jsem neustálé nutkání rozsvítit nebo provést cokoli, abych tmu proměnila ve světlo. Ale takovou možnost přece slepí nemají, uvědomila jsem si záhy. To je tak strašné! Tak co teď? Nezbývá, než použít jiné smysly. Ruce. Mám je od narození, ale dokáží opravdu rozpoznat věci v mém okolí? Brzy jsem se dozvěděla, jak málo „vnímavé“ je mám. Už jenom doteková zkouška rozpoznání různých stavebních materiálů. Je to kov nebo železo? A tohle? Keramika, nebo sádra? Jen těžko jsem se rozpomínala. Fascinovalo mě, co všechno hmat dokáže. Jak důležitý je. Proč mi to předtím nedošlo?

Po projití a vyřešení nejrůznějších hlavolamů bylo načase se opět vrátit zpět do denního světa. Pro slečnu průvodkyni žádná změna. Pro nás to bylo komplikovanější. Za dobu „prohlídky“ (v našem případě spíš „prohmátky“) si moje oči přivykly šeru. Když pak spatřily světlo světa, byl to pro ně šok. Mhouřila jsem je, mnula si je, příjemné to opravdu nebylo. Snad nebyl zrovna zdvořilý můj výrok k mé kamarádce: „Já jsem snad fakt oslepla!“ Naštěstí jsem se brzy vzpamatovala a opět jsem normálně viděla. Díky Bohu, žekla jsem si v duchu, ačkoliv jsem ateistka.

Hry poslepu
Nyní už nás čekala část číslo dvě. Marťa měla pro nás  připraveno mnoho her. Všechny jsme hrály se zakrytýma očima. „Jak dlouho už jsem si nehrála,“ pomyslela jsem si a hlavou mi probleskla vzpomínka na časy bezstarostného dětství. Nebyly to však hry ledajaké. Mohli je totiž hrát i nevidomí. Bylo zde například hmatové pexeso, kdy jsme se zakrytýma očima musely poznávat páry se stejným povrchovým materiálem. Hru jsme ani nedohrály, byla tak náročná, že bychom tam byly donekonečna. Také jsme chvíli hrály Člověče nezlob se, které nás také trochu pozlobilo. Ale jen pro nás vidomé byly hrami úkony, které jsou pro nevidomé těžkými zkouškami v reálném světě. Schválně, zkuste si  napsat pohled i s adresou…

Pomocí 12 různých brýlí jsme si mohly ozkoušet, jaké to je mít oční vadu – třeba zelený zákal, nebo jenom zbytky zraku. Bylo mi skoro do breku. Ta bezmoc byla hrozná.

Ceňme si zraku
Všichni, co toto čtou, by měli být šťastní, protože mají dar. Dar vidět. A ten jim umožňuje plnohodnotně žít. Je až k neuvěření, jak zaslepení mnohdy jsme, plno lidí někdy dělá, že něco nevidí, zejména když by jim vidět to způsobovalo nepohodlí. Jiní lidé zas často přivírají oči, ačkoliv by měli mít oči neustále otevřené a bedlivé. Ale to bychom neměli dopustit. Ba naopak, měli bychom mít zrak jako ostříži a cenit si toho, že ho máme. Proto už si teď začnu více všímat světa kolem sebe. Protože jsem na této výstavě naprostým paradoxem konečně „prozřela“. Ale abyste pochopili o čem mluvím, běžte se tam podívat sami. Máte na to čas do roku 2015. Před prohlídkou je však třeba provést rezervaci předem, což můžete udělat na následující adrese:  http://www.neviditelnaolomouc.cz/registrace/#registrace

Tak na viděnou!

Headline foto: http://www.neviditelnaolomouc.cz/

 

 

 

Více z LaCultury...

  • Setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů9. ledna, 2020 Setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů Již 52. ročník setkání milovníků hmyzu, pavouků a plazů se uskuteční 25.1.2020 v Otrokovické besedě. Jedná se výměnný den, kterého se pravidelně účastní přes tisíc lidí zejména z Moravy, […]
  • Stylové vánoční focení po koncertě7. prosince, 2017 Stylové vánoční focení po koncertě Pokud patříte k těm, kteří odmítají podlehnout nátlaku komerčních Vánoc a upřednostňujete důstojné rozjímání o konci roku, máme pro vás nabídku na příjemně poklidné odpoledne. Můžete […]
  • Bard Petr Bezruč19. října, 2017 Bard Petr Bezruč Petr Bezruč. Jméno známé ze školních lavic a povinné literatury, ostatně Maryčku Magdonovou či Topiče asi měl v čítence každý z nás. Co o tomto muži ale ještě víte? U příležitosti 150 let […]
  • Crystalex dobývá trh již půl století24. srpna, 2017 Crystalex dobývá trh již půl století Firma Crystalex se zabývá tradiční výrobou českého skla již 50 let. U příležitosti tohoto výročí se ve Sklářském muzeu koná do 29.10.2017 výstava vybraných známých děl užitého skla, […]
  • Muzejní noc 20178. června, 2017 Muzejní noc 2017 XIII. ročník Festivalu muzejních nocí odstartoval 19.května2017 a blíží se do finále, které nás čeká tento víkend. Kde si neneachat poslední prodloužené prohlídky s doprovodnými programy, […]
  • Tři pražské galerie se vstupem ZDARMA13. dubna, 2017 Tři pražské galerie se vstupem ZDARMA Ne vždy musí návštěva galerie stát hodně peněz. V tomhle článku vám v krátkosti představím tři galerie v Praze, ve kterých nezaplatíte žádné vstuné. Galerie České spořitelny Nejstarší […]
  • Zaslepeni kouzlem dřeva a skla30. března, 2017 Zaslepeni kouzlem dřeva a skla Dřevěná výstava Martina patřičného bude v Chodovské tvrzi probíhat 06. 04. 2017 - 14. 05. 2017. Uvidíte nejen krásné a nápadité sošky a vyřezávané obrazy, ale co je ještě lepší, většinu […]
  • Strom Lucie Sunkové16. března, 2017 Strom Lucie Sunkové Výstava originálních maleb z krátkého animovaného filmu Strom výtvarnice a režisérky Lucie Sunkové probíhá v expozici Chodovské tvrze v Praze do 09. 04. 2017. Jak sama Lucie Sunková […]
  • Tradiční entomologická výstava v Otrokovicích spojená s ochutnávkou hmyzu12. ledna, 2017 Tradiční entomologická výstava v Otrokovicích spojená s ochutnávkou hmyzu „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá,“ zpívali Mach se Šebestovou, vzpomínáte? Tenhle popěvek však tentokrát vezmeme zcela z jiného konce a podíváme se na ta nejmenší zvířata na naší […]
  • Výstava Retro v Národním muzeu29. prosince, 2016 Výstava Retro v Národním muzeu Pokud rádi vzpomínate na časy minulé, bude se vám líbit výstava Retro v Nové budově Národního muzea v Praze. Můžete ji navštívit do konce dubna 2017, denně od 10 do 18 a ve středu už od […]
  • Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj17. listopadu, 2016 Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj Počátek 20. století otevřel dveře mnoha novým uměleckým proudům: futurismu, kubismu, dadaismu, Pařížské škole, expresionismu, surrealismu, neoklasicismu, naivnímu umění... Pojďme se […]
  • Fragmenty krystalového jasu3. listopadu, 2016 Fragmenty krystalového jasu Bratry Bubeníčkovy známe všichni, ale co takový Josef Bubeník? Využijte posledních slunečních paprsků a vyražte objevovat tyrkysové krásy tohoto surrealistického malíře na výstavu […]