Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

Směsice autobiografie, reportáže o jídle, cestopisu a románu s existenciálními prvky, tak by se dala v několika slovech shrnout poslední kniha švédského autora Monse Kallentofta. Kallentoft se narodil v roce 1968, pracoval v reklamě i jako novinář – v psaní tedy není žádným nováčkem. Jeho první rozsáhlejší kniha byla v roce 2000 oceněna cenou pro nejlepší švédskou prvotinu. Ačkoliv se ve svých předchozích dílech věnoval zejména žánru detektivek, nyní dal prostor své největší vášni – gastronomii. Záliba v tomto oboru mu dokonce zajistila křeslo v porotě, která vybírá padesátku nejlepších restaurací na světě.

Kallentoft je doslova „food junkie“. Jeho drogou je jídlo všeho druhu, luxusní z michelinských restaurací i obyčejné z fastfoodu na rohu špinavé asijské ulice. Dealery jeho drogy jsou majitelé všech zařízení zabývající se gastronomií. Kallentoft je tak koncovým článkem tohoto řetězce, nenasytným konzumentem, který věčně dychtí po nových chutích a vůních a žene se za uspokojením všech svých chuťových pohárků. Dennodenní záplava vybraných pokrmů náležitě zalitých těmi nejlepšími víny ho ovšem málem stojí život. Jeho knižní zpověď totiž začíná v prostředí nemocničního pokoje, ve kterém se autor probouzí a kde bojuje s otravou krve. Právě klid na lůžku mu poskytuje prostor na přemýšlení, proto pátrá v paměti a chutích, a zapisuje vše – co kdy jedl, kde to jedl, s kým to jedl. Jíst a psát je totiž náplň jeho života.

Jídlo je možné vnímat jako pouhou nutnost, díky které naše tělo nějakým způsobem funguje, nebo jako vášeň. Kallentoft jídlo miluje, nadšeně se vydává za nejrozmanitějšími kulinářskými zážitky. Chvíli se v jeho vyprávění ocitáme v jižním Španělsku, vzápětí v Bangkoku či New Yorku. Pod jeho vedením se dostaneme do špičkových kuchyní a nahlédneme pod pokličku těm největším světovým delikatesám.

„Jedl jsem bílé lanýže v La Morra, jedl jsem kaviár u stolu s vyhlídkou na Central Park, jedl jsem grilované sele marinované v chilli směsi podle tajné receptury v balijském Ubudu. Tam jsem jedl i kachnu pečenou čtyřiadvacet hodin v zahloubené peci. […] V restauraci Paus na ulici Rörstrandsgatan jsem jedl holuba étouffé s hříbky. Znovu a znovu jsem si pochutnával na grilovaných kachních jatýrkách, která mi s mastnými fanfárami klouzala do úst, a která jsem zapíjel doušky Châteaud´Yquem prvotřídních ročníků. Jedl jsem křupavé vepřové v KualaLumpur, spoustu žraločích ploutví v Hongkongu, plátky zlata a ušně v Macau, vepřové ocásky v Errenterii, pakambalu v Getarii, biftek ze staré krávy v Axpe. Jedl jsem a jedl.“ (ukázka z knihy)

Vytříbenost jeho jazyka dodává celé knize osobitý ráz, autor je upřímný a nebere si servítky. Společně se servírovanými chody servíruje čtenářům i svou porci komentáře. Právě ten dokáže místy ponurý příběh rozbít a podnítit naší fantazii natolik, že při čtení cítíme chvění na jazyku a jasně si dokážeme vybavit konkrétní chuť. Jídlo dokáže Kallentoft vylíčit tak živě, že ho cítíme.

Tato kniha je velmi atypická tím, že se rozhodně nejedná o běžnou kuchařku s recepty, jak je v gastroprůmyslu zvykem. Takových je totiž milion. Autor naopak ukazuje, jak lze jídlem žít, a že kolikrát může být gastronomie záležitostí života a smrti. V jeho podání je zážitek z jídla i způsobem úniku z reality a pátráním po pravdě o sobě samém. Kallentoft se originálním způsobem snaží přiblížit čtenáři svůj život. Zároveň ovšem na jednotlivých listech knihy pátrá sám po důvodech, proč se věci v jeho životě odehrály právě tak, jak tomu nastalo, a kde se v něm vlastně pohybuje on. Snaží se najít místo, které může nazývat domovem. Hledá jistoty, kterých by se chytil. K tomu mu dopomáhá jeho rodina, zejména láska k manželce a dětem.

Přestože by se mohlo zdát, že číst zpověď snobského gastrošílence, který utrácí nehorázné sumy za to, aby naplnil své břicho, je ztrátou času, není tomu tak. Posedlost jídlem je závislost jako každá jiná. Kallentoft je vězněm ve svém po jídle stále prahnoucím těle. „Chci, aby můj příběh byl příběhem dítěte, které navždy uvízlo na kolotoči, jenž je zároveň i obrovskou prodejnou cukrovinek. Chci skotačit v cukrovém světě bez začátku a bez konce.“ Příběhu gastrozávisláka přijdete na chuť.

Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

autor: MonsKallentoft

nakladatelství: Host, Brno 2014

počet stran: 264 s.

Více z LaCultury...

  • Soukupová21. prosince, 2020 Soukupová Česká spisovatelka Petra Soukupová se ve svých knihách zaměřuje na mezilidské vztahy. Dokáže bravurně vykreslit atmosféru všedního dne, ono křehké minové pole žabomyších válek, a poutavě […]
  • Kristen Ghodsee: „Preferuji svět, v němž jsou muži lidmi, ne bankomaty“7. prosince, 2020 Kristen Ghodsee: „Preferuji svět, v němž jsou muži lidmi, ne bankomaty“ Exkluzivní rozhovor s americkou etnografkou a profesorkou východoevropských studií Kristen Ghodsee, nejen o její knize Proč mají ženy za socialismu lepší sex?, kterou v českém překladu […]
  • Kulturní vetřelec aneb sympaticky „servírované“ dějiny čtení4. prosince, 2020 Kulturní vetřelec aneb sympaticky „servírované“ dějiny čtení Při studiu andragogiky jsem dostala doporučení na publikace Jiřího Trávníčka a během hledání jsem narazila na jeho nejnovější publikaci Kulturní vetřelec, kterou v letošním roce vydalo […]
  • Cloudy, konspirace a optické kabely22. listopadu, 2020 Cloudy, konspirace a optické kabely Temné zítřky Jamese Bridla jsou dalším střípkem do mozaiky futurologické literatury, s níž se s příchodem Harariho Homo Deus doslova roztrhl pytel. Jako umělec si však Bridle nemusí dělat […]
  • Převorství u pomerančovníku7. května, 2020 Převorství u pomerančovníku V říši Inysu Ead, cvičená pro boj s draky, musí čelit dvorním intrikám a ochránit královnu. Na opačné straně světa Tané dělá všechno pro to, aby se stala dračí jezdkyní. Niclays je […]
  • Ozvěna věcí budoucích3. dubna, 2020 Ozvěna věcí budoucích Po ničivém útoku byla pro všechny Augury - lidi vládnoucí zakázanými schopnostmi - vyhlášená amnestie, a tak vyšli z úkrytu a rozhodli se postavit temným silám hrozícím celé Andaře. Mladý […]
  • Polibek praktické sociologie23. března, 2020 Polibek praktické sociologie Daniel Prokop se pustil do v dnešní době odvážného kroku. V době, kdy veřejnému diskurzu vládne Václav Klaus mladší, Tomio Okamura a Andrej Babiš je kniha o populismu a demokratických […]
  • Devadesátkové panoptikum18. března, 2020 Devadesátkové panoptikum Devadesátky patří mezi nevyčerpatelná témata současné české prózy. Dokonce by se dalo říci, že čím hlubší minulostí devadesátky jsou, tím je téma pro generaci husákovských autorů a […]
  • Půvabný a dojemný vánoční příběh12. prosince, 2019 Půvabný a dojemný vánoční příběh Blíží se Vánoce, no v rodině malého Juliána to nic neznamená. Přednedávnem zemřela jeho starší sestřička Juni a tak celá rodina truchlí a svátky nemá ani pomyšlení. Žádné přípravy se […]
  • Rituál8. prosince, 2019 Rituál Na první pohled je to young adult fantasy na klasickou notu: hlavní hrdinky Edra, Malena a Ingerda nedávno oslavily šestnácté narozeniny a opustily tak čas dětství. Teď je čeká tajemný […]
  • „Když mi bylo sedm, můj strýc mě poprvé otrávil…“11. října, 2019 „Když mi bylo sedm, můj strýc mě poprvé otrávil…“ Jovan je tichý a nenápadný mladík, na kterém je výjimečné jenom jeho přátelství s kancléřovým okouzlujícím, ale lehkomyslným následníkem. Nebo to tak alespoň vypadá. Ve skutečnosti má […]
  • Sv. Outdoor je patronem putujících…10. října, 2019 Sv. Outdoor je patronem putujících… Teď můžeš vstát a jít, kam tě vede tvé srdce a tvá duše. To jsou slova Svatého Outoora. Toho, co je patronem těch, kteří si myslí, že je lepší být „venku“ než „uvnitř“, zjevuje těm, kteří […]

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.