Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

Směsice autobiografie, reportáže o jídle, cestopisu a románu s existenciálními prvky, tak by se dala v několika slovech shrnout poslední kniha švédského autora Monse Kallentofta. Kallentoft se narodil v roce 1968, pracoval v reklamě i jako novinář – v psaní tedy není žádným nováčkem. Jeho první rozsáhlejší kniha byla v roce 2000 oceněna cenou pro nejlepší švédskou prvotinu. Ačkoliv se ve svých předchozích dílech věnoval zejména žánru detektivek, nyní dal prostor své největší vášni – gastronomii. Záliba v tomto oboru mu dokonce zajistila křeslo v porotě, která vybírá padesátku nejlepších restaurací na světě.

Kallentoft je doslova „food junkie“. Jeho drogou je jídlo všeho druhu, luxusní z michelinských restaurací i obyčejné z fastfoodu na rohu špinavé asijské ulice. Dealery jeho drogy jsou majitelé všech zařízení zabývající se gastronomií. Kallentoft je tak koncovým článkem tohoto řetězce, nenasytným konzumentem, který věčně dychtí po nových chutích a vůních a žene se za uspokojením všech svých chuťových pohárků. Dennodenní záplava vybraných pokrmů náležitě zalitých těmi nejlepšími víny ho ovšem málem stojí život. Jeho knižní zpověď totiž začíná v prostředí nemocničního pokoje, ve kterém se autor probouzí a kde bojuje s otravou krve. Právě klid na lůžku mu poskytuje prostor na přemýšlení, proto pátrá v paměti a chutích, a zapisuje vše – co kdy jedl, kde to jedl, s kým to jedl. Jíst a psát je totiž náplň jeho života.

Jídlo je možné vnímat jako pouhou nutnost, díky které naše tělo nějakým způsobem funguje, nebo jako vášeň. Kallentoft jídlo miluje, nadšeně se vydává za nejrozmanitějšími kulinářskými zážitky. Chvíli se v jeho vyprávění ocitáme v jižním Španělsku, vzápětí v Bangkoku či New Yorku. Pod jeho vedením se dostaneme do špičkových kuchyní a nahlédneme pod pokličku těm největším světovým delikatesám.

„Jedl jsem bílé lanýže v La Morra, jedl jsem kaviár u stolu s vyhlídkou na Central Park, jedl jsem grilované sele marinované v chilli směsi podle tajné receptury v balijském Ubudu. Tam jsem jedl i kachnu pečenou čtyřiadvacet hodin v zahloubené peci. […] V restauraci Paus na ulici Rörstrandsgatan jsem jedl holuba étouffé s hříbky. Znovu a znovu jsem si pochutnával na grilovaných kachních jatýrkách, která mi s mastnými fanfárami klouzala do úst, a která jsem zapíjel doušky Châteaud´Yquem prvotřídních ročníků. Jedl jsem křupavé vepřové v KualaLumpur, spoustu žraločích ploutví v Hongkongu, plátky zlata a ušně v Macau, vepřové ocásky v Errenterii, pakambalu v Getarii, biftek ze staré krávy v Axpe. Jedl jsem a jedl.“ (ukázka z knihy)

Vytříbenost jeho jazyka dodává celé knize osobitý ráz, autor je upřímný a nebere si servítky. Společně se servírovanými chody servíruje čtenářům i svou porci komentáře. Právě ten dokáže místy ponurý příběh rozbít a podnítit naší fantazii natolik, že při čtení cítíme chvění na jazyku a jasně si dokážeme vybavit konkrétní chuť. Jídlo dokáže Kallentoft vylíčit tak živě, že ho cítíme.

Tato kniha je velmi atypická tím, že se rozhodně nejedná o běžnou kuchařku s recepty, jak je v gastroprůmyslu zvykem. Takových je totiž milion. Autor naopak ukazuje, jak lze jídlem žít, a že kolikrát může být gastronomie záležitostí života a smrti. V jeho podání je zážitek z jídla i způsobem úniku z reality a pátráním po pravdě o sobě samém. Kallentoft se originálním způsobem snaží přiblížit čtenáři svůj život. Zároveň ovšem na jednotlivých listech knihy pátrá sám po důvodech, proč se věci v jeho životě odehrály právě tak, jak tomu nastalo, a kde se v něm vlastně pohybuje on. Snaží se najít místo, které může nazývat domovem. Hledá jistoty, kterých by se chytil. K tomu mu dopomáhá jeho rodina, zejména láska k manželce a dětem.

Přestože by se mohlo zdát, že číst zpověď snobského gastrošílence, který utrácí nehorázné sumy za to, aby naplnil své břicho, je ztrátou času, není tomu tak. Posedlost jídlem je závislost jako každá jiná. Kallentoft je vězněm ve svém po jídle stále prahnoucím těle. „Chci, aby můj příběh byl příběhem dítěte, které navždy uvízlo na kolotoči, jenž je zároveň i obrovskou prodejnou cukrovinek. Chci skotačit v cukrovém světě bez začátku a bez konce.“ Příběhu gastrozávisláka přijdete na chuť.

Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

autor: MonsKallentoft

nakladatelství: Host, Brno 2014

počet stran: 264 s.

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Agathe6. ledna, 2023 Agathe Tahle kniha před nějakým časem proletěla Instagram a já si přála udělat si na ni vlastní názor. Prozatím byli všichni čtenáři nadšení, že se v tak úzké knížčce skrývá tak hluboký […]
  • Cesta z ghetta je trnitá1. prosince, 2022 Cesta z ghetta je trnitá Když jsem v mládí přičichl k punku, některé texty hudebních kapel popisujících policisty jako nacisty, kteří po šichtě svléknou uniformu a nazují kanady, mi přišly kapku přehnané. Kniha […]
  • Neděle odpoledne1. prosince, 2022 Neděle odpoledne Teodor… Teenager, který nemá kamarády, který vlastně nikdy nikam nechodí a je vychováván pod máminou sukní. Pod vlivem ženy, která ho svým způsobem má i nemá ráda. Máma, která mu neustále […]
  • Tajemství sanatoria5. října, 2022 Tajemství sanatoria V současné době mají ženy a muži stejná práva. A neumíme si představit, že by tomu tak nebylo. V historickém románu od Anne-Sophie Lunding-Sørensenové s názvem Tajemství sanatoria […]
  • Sedm let temnoty21. srpna, 2022 Sedm let temnoty „Pokud jde o místo, kde můžete z člověka vyrobit šílence, noční Serjongskou přehradu překoná máloco.“ – citace z knihy, str. 503 – Thriller „Sedm let temnoty“ jihokorejské spisovatelky […]
  • Tohle město, tahle řeka16. srpna, 2022 Tohle město, tahle řeka Martina Leierová je česká spisovatelka a kniha Tohle město, tahle řeka je prozaický román. Příběh jednoho města, domu a několika obyvatel. Znáte všichni své sousedy? Jejich životy, osudy, […]
  • Staré odrůdy16. června, 2022 Staré odrůdy Ewald Arenz je německý autor knihy Staré odrůdy. Příběh pojednává o dvou ženách, které k sobě shodou okolností najdou cestu. Sally a Liss. Dvě naprosto odlišné ženy, nejen věkově, ale i […]
  • Bílá voda25. května, 2022 Bílá voda Kateřina Tučková je česká spisovatelka, která napsala monumentální knihu s názvem Bílá voda. Autorka na knize pracovala neskutečných deset let! Pátrala v archivech, mluvila s pamětníky a […]
  • Maková válka16. dubna, 2022 Maková válka Rin žije u poručníků. Aby se vyhnula nechtěnému výhodnému sňatku, který pro ni domluvili, rozhodne se začít studovat a dostat se na prestižní vojenskou akademii Sinegard. Když uspěje, je […]
  • Recenze knihy Černé jazyky21. února, 2022 Recenze knihy Černé jazyky „Člověk, který se vědomě oddělí od svých kořenů, ztrácí tvář a zajde. To je zákon.“ - str. 57 - Po knize jsem sáhla ihned, co jsem spatřila její barevně nápaditý přebal. Její název ve […]
  • Přátelství dvou odlišných žen10. února, 2022 Přátelství dvou odlišných žen Sally a Liss nemají na první pohled vůbec nic společného. Sally je problémová teenagerka, která má před maturitou a nesnáší pravidla, předpisy, dospělé a otázky. Liss žije sama na statku […]
  • Dlouhá trať10. února, 2022 Dlouhá trať Viktorie Hanišová je česká spisovatelka, která svými knihami, respektive příběhy v nich, umí zasáhnout čtenáře až na dřeň a pořádně zacloumat jeho emocemi. V knížce Dlouhá trať tomu […]

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.