Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

Směsice autobiografie, reportáže o jídle, cestopisu a románu s existenciálními prvky, tak by se dala v několika slovech shrnout poslední kniha švédského autora Monse Kallentofta. Kallentoft se narodil v roce 1968, pracoval v reklamě i jako novinář – v psaní tedy není žádným nováčkem. Jeho první rozsáhlejší kniha byla v roce 2000 oceněna cenou pro nejlepší švédskou prvotinu. Ačkoliv se ve svých předchozích dílech věnoval zejména žánru detektivek, nyní dal prostor své největší vášni – gastronomii. Záliba v tomto oboru mu dokonce zajistila křeslo v porotě, která vybírá padesátku nejlepších restaurací na světě.

Kallentoft je doslova „food junkie“. Jeho drogou je jídlo všeho druhu, luxusní z michelinských restaurací i obyčejné z fastfoodu na rohu špinavé asijské ulice. Dealery jeho drogy jsou majitelé všech zařízení zabývající se gastronomií. Kallentoft je tak koncovým článkem tohoto řetězce, nenasytným konzumentem, který věčně dychtí po nových chutích a vůních a žene se za uspokojením všech svých chuťových pohárků. Dennodenní záplava vybraných pokrmů náležitě zalitých těmi nejlepšími víny ho ovšem málem stojí život. Jeho knižní zpověď totiž začíná v prostředí nemocničního pokoje, ve kterém se autor probouzí a kde bojuje s otravou krve. Právě klid na lůžku mu poskytuje prostor na přemýšlení, proto pátrá v paměti a chutích, a zapisuje vše – co kdy jedl, kde to jedl, s kým to jedl. Jíst a psát je totiž náplň jeho života.

Jídlo je možné vnímat jako pouhou nutnost, díky které naše tělo nějakým způsobem funguje, nebo jako vášeň. Kallentoft jídlo miluje, nadšeně se vydává za nejrozmanitějšími kulinářskými zážitky. Chvíli se v jeho vyprávění ocitáme v jižním Španělsku, vzápětí v Bangkoku či New Yorku. Pod jeho vedením se dostaneme do špičkových kuchyní a nahlédneme pod pokličku těm největším světovým delikatesám.

„Jedl jsem bílé lanýže v La Morra, jedl jsem kaviár u stolu s vyhlídkou na Central Park, jedl jsem grilované sele marinované v chilli směsi podle tajné receptury v balijském Ubudu. Tam jsem jedl i kachnu pečenou čtyřiadvacet hodin v zahloubené peci. […] V restauraci Paus na ulici Rörstrandsgatan jsem jedl holuba étouffé s hříbky. Znovu a znovu jsem si pochutnával na grilovaných kachních jatýrkách, která mi s mastnými fanfárami klouzala do úst, a která jsem zapíjel doušky Châteaud´Yquem prvotřídních ročníků. Jedl jsem křupavé vepřové v KualaLumpur, spoustu žraločích ploutví v Hongkongu, plátky zlata a ušně v Macau, vepřové ocásky v Errenterii, pakambalu v Getarii, biftek ze staré krávy v Axpe. Jedl jsem a jedl.“ (ukázka z knihy)

Vytříbenost jeho jazyka dodává celé knize osobitý ráz, autor je upřímný a nebere si servítky. Společně se servírovanými chody servíruje čtenářům i svou porci komentáře. Právě ten dokáže místy ponurý příběh rozbít a podnítit naší fantazii natolik, že při čtení cítíme chvění na jazyku a jasně si dokážeme vybavit konkrétní chuť. Jídlo dokáže Kallentoft vylíčit tak živě, že ho cítíme.

Tato kniha je velmi atypická tím, že se rozhodně nejedná o běžnou kuchařku s recepty, jak je v gastroprůmyslu zvykem. Takových je totiž milion. Autor naopak ukazuje, jak lze jídlem žít, a že kolikrát může být gastronomie záležitostí života a smrti. V jeho podání je zážitek z jídla i způsobem úniku z reality a pátráním po pravdě o sobě samém. Kallentoft se originálním způsobem snaží přiblížit čtenáři svůj život. Zároveň ovšem na jednotlivých listech knihy pátrá sám po důvodech, proč se věci v jeho životě odehrály právě tak, jak tomu nastalo, a kde se v něm vlastně pohybuje on. Snaží se najít místo, které může nazývat domovem. Hledá jistoty, kterých by se chytil. K tomu mu dopomáhá jeho rodina, zejména láska k manželce a dětem.

Přestože by se mohlo zdát, že číst zpověď snobského gastrošílence, který utrácí nehorázné sumy za to, aby naplnil své břicho, je ztrátou času, není tomu tak. Posedlost jídlem je závislost jako každá jiná. Kallentoft je vězněm ve svém po jídle stále prahnoucím těle. „Chci, aby můj příběh byl příběhem dítěte, které navždy uvízlo na kolotoči, jenž je zároveň i obrovskou prodejnou cukrovinek. Chci skotačit v cukrovém světě bez začátku a bez konce.“ Příběhu gastrozávisláka přijdete na chuť.

Food Junkie – Posedlý jídlem; příběh gastrozávisláka

autor: MonsKallentoft

nakladatelství: Host, Brno 2014

počet stran: 264 s.

Více z LaCultury...

  • Co se stane, když se unesený kluk vrátí domů?17. července, 2021 Co se stane, když se unesený kluk vrátí domů? Když se jedenáctiletý Evan nevrátí ze školy, jeho matka tuší, že se stalo něco špatného. Její nejhorší obavy se velmi rychle potvrdí a ona a její manžel začnou prožívat děsivou noční můru. […]
  • Neobyvatelná Země: Život po oteplení5. července, 2021 Neobyvatelná Země: Život po oteplení Posluchač audioknihy Neobyvatelná Země: Život po oteplení od novináře Davide Wallace-Wellse musí být zcela šokován, jaký možný katastrofický scénář si lidstvo přichystalo do konce 21. […]
  • Příběh o Tokiu, jeho obyvatelích a jedné neobyčejné kočce19. června, 2021 Příběh o Tokiu, jeho obyvatelích a jedné neobyčejné kočce Tatér, který se jako jeden z mála věnuje tradiční technice, získá ohromující a inspirativní zakázku. Bezdomovec najde útočiště v opuštěném kapslovém hotelu. Taxikář oplakávající svou […]
  • Střípky událostí z roku 191311. května, 2021 Střípky událostí z roku 1913 Rok 1913 byl svým způsobem přelomový. Znamenal konec jedné epochy. Cítili to všichni, avšak nikdo nevěděl, co přijde pak. Když německý autor Florian Illies vydal knihu 1913: Léto […]
  • Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena?3. května, 2021 Jak by vypadal náš život, kdyby byla revoluce v roce 1989 tvrdě potlačena? Revoluce v listopadu 1989 byla tvrdě potlačena. Ti, co vyjádřili nesouhlas s režimem, za to tvrdě zaplatili. Marie zvaná Maja pronesla několik slov o svobodě. Za tento zločin skončila na […]
  • O člověku a jeho ztracené duši30. dubna, 2021 O člověku a jeho ztracené duši Byl jednou jeden obyčejný člověk, který žil úplně obyčejný život. Chodil do práce, sportoval, cestoval, setkával se s přáteli... dělal zkrátka všechny ty věci, které dělají všichni […]
  • Příběh Nigérie9. dubna, 2021 Příběh Nigérie „Dojez tu večeři! Co by za to daly děti v Africe, které hladoví,“ slýchávali jsme často v dětství ve chvíli, kdy jsme se nimrali v jídle. Málokdo však tuší, že tato fráze se nevztahuje na […]
  • Soukupová21. prosince, 2020 Soukupová Česká spisovatelka Petra Soukupová se ve svých knihách zaměřuje na mezilidské vztahy. Dokáže bravurně vykreslit atmosféru všedního dne, ono křehké minové pole žabomyších válek, a poutavě […]
  • Kristen Ghodsee: „Preferuji svět, v němž jsou muži lidmi, ne bankomaty“7. prosince, 2020 Kristen Ghodsee: „Preferuji svět, v němž jsou muži lidmi, ne bankomaty“ Exkluzivní rozhovor s americkou etnografkou a profesorkou východoevropských studií Kristen Ghodsee, nejen o její knize Proč mají ženy za socialismu lepší sex?, kterou v českém překladu […]
  • Kulturní vetřelec aneb sympaticky „servírované“ dějiny čtení4. prosince, 2020 Kulturní vetřelec aneb sympaticky „servírované“ dějiny čtení Při studiu andragogiky jsem dostala doporučení na publikace Jiřího Trávníčka a během hledání jsem narazila na jeho nejnovější publikaci Kulturní vetřelec, kterou v letošním roce vydalo […]
  • Cloudy, konspirace a optické kabely22. listopadu, 2020 Cloudy, konspirace a optické kabely Temné zítřky Jamese Bridla jsou dalším střípkem do mozaiky futurologické literatury, s níž se s příchodem Harariho Homo Deus doslova roztrhl pytel. Jako umělec si však Bridle nemusí dělat […]
  • Převorství u pomerančovníku7. května, 2020 Převorství u pomerančovníku V říši Inysu Ead, cvičená pro boj s draky, musí čelit dvorním intrikám a ochránit královnu. Na opačné straně světa Tané dělá všechno pro to, aby se stala dračí jezdkyní. Niclays je […]

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.