Pirátské sítě ve 21. století

Zdroj obrázku: www.jedensvet.cz

Režiséři David Čálek a Jakub Zahradníček se vydali do Keni natočit film přibližující současný fenomén somálského pirátství. Jenže místo pirátů našli prolhané Afričany, kteří si balamucením západních novinářů vydělávají nemalé peníze.  Film o pirátech končí po několika minutách, kdy štáb zjišťuje, že mladík, který do kamery vypráví dojemné příběhy, pravděpodobně v Somálsku v životě nebyl. Kdo to ale je, když ne pirát, a především, proč byl filmařům k natáčení doporučen „důvěryhodným zdrojem“?

Místo vykreslování života novodobých pirátů a se filmaři pouští do natočení investigativní sondy, jak fungují nikoli sítě pirátů, ale ti, kdo se za ně vydávají. Výborná schopnost improvizace českého štábu a jejich ochota přijmout do hry nenadále situace dělá snímek výjimečným počinem. Je nutné ocenit, že filmaři se ani v těch nejnepříjemnějších okamžicích neschovávají mimo záběry kamer, ale sami se stávají aktéry příběhu. Pirátské sítě patří mezi filmy, které sami v sobě obsahují jakýsi film o filmu a odkrývají zákulisí svého vzniku, včetně slabých stránek a emocí jeho tvůrců. Nejedná se ale o laciný alibismus, jak film zachránit, ale o další významný rozměr snímku. Film tedy není jen o pirátech a falešných pirátech, ale také o zmatených evropských novinářích, kteří hledají cestu, jak se v situaci zorientovat.

Tam, kde není realita

Autoři filmu zmiňují, že nebyli zdaleka prvními západními filmaři či novináři, kteří do Afriky přijeli vytvořit o somálských pirátech reportáž. Možná jsou ale prvními, kteří zde tuto reportáž skutečně nenatočili, i když měli stejné podmínky. Všechno ukazuje totiž na to, že příběhy, které se objevují v dokumentárních filmech natočených pro evropské televizní stanice nebo v prestižních amerických časopisech, jsou výmysly šikovných Afričanů, kteří za svá vyprávění dostali dobře zaplaceno. Jak řekl režisér David Čálek, pokud se Pirátské sítě dostanou do světa a vzbudí širší mediální zájem, mohou mít novináři, kteří o somálských pirátech psali, velké problémy.

Film je krásným důkazem toho, jak ani ve dvacátém prvním století nejsou profesionální novináři pracující pro prestižní západní mediální společnosti schopni popsat reálnou situaci. Namísto toho se nechají oklamat příslušníky „zaostalé“ civilizace, kteří jsou o mnoho méně finančně krytí. Divákům pak s vážnou tváří předkládají dojemné pohádky.  Pirátské sítě nejsou nudou spojenou z prostřihů na mluvící hlavy, ale poutavé dobrodružství, s dobrým střihem a povedeným hudebním doprovodem skupiny Midi lidi. Divák si neustále klade otázky, co se bude dít dál a jak to dopadne. Největší zásluhou této nepředvídatelnosti je fakt, že stejné otázky si při natáčení daných scén pokládali samotní tvůrci filmu. Otevřenost filmařů a jejich řešení nenadálých momentů nabízí četné vtipné momenty. Film je tedy zároveň trochu dobrodružství, trochu komedie, ale celkově je to opravdový dokument o Africe, o tom, co si o Africe myslíme „my na Západě“ a v neposlední řadě je to film o sobě samém.

Dominik Obruča