Co ve vás zanechá Tim Burton?

Samotnou osobnost Tima Burtona asi netřeba sáhodlouze představovat. Je to jeden z nejkontroverznějších a nejoriginálnějších výtvarných filmových tvůrců této doby. Do jeho tvorby spadá např. Střihoruký Edward, Frankenweenie, Ukradené Vánoce, Karlík a továrna na čokoládu, Mrtvá nevěsta atd. Zarytí fanoušci by mě jistě nyní doplnili o další zajímavé počiny na poli filmovém či výtvarném. Z tohoto odvětví nesmím opomenout knihu The Art of Tim Burton z roku 2009 podávající přehled Timovy tvorby za poslední čtyři desetiletí.

Burton si Prahu nevybral náhodně, jelikož své rané amatérské filmy i slavnou Mrtvou nevěstu nebo Ukradené Vánoce zpracoval tzv. metodou stop motion animace. Tu používali také čeští tvůrci Jiří Trnka a Jan Švankmajer. Burton navíc prozradil, že se mu líbí styl animace Karla Zemana. A proto se prvky Zemanovy tvorby a zároveň i motivy českého řemesla promítly do expozice – loutky jsou obaleny v bublině z foukaného skla.

Když jsem dojela do Prahy, věděla jsem přesně, že jedním z mých prvních cílů bude právě tato výstava. Mé první krůčky tedy vedly ke Staroměstskému náměstí, kde v Domě U kamenného zvonu ona neotřelá výstava čeká na své návštěvníky. Zajímavým kontrastem pro mě bylo především prostředí. Na Staroměstském náměstí se konaly velikonoční trhy, všude to hýřilo jarními barvami a veselými lidmi, zato v interiéru galerie na mne již při příchodu k pokladně dýchla jiná atmosféra (interiér gotického domu byl navíc poupraven a na zdech byly široké černé pruhy, tolik charakteristické pro Tima). Po převzetí lístku a následném zamíření ke schodišti, vedoucímu do prvního patra expozice, sílila má zvědavost.

Přiznávám, že jsem byla natěšená a zvědavá, a to hodně. Ještě dole u schodiště vás přivítá podivná figurka schovaná ve skleněné kopuli. Lze to brát jako předkrm před tím, co vás čeká po schodech nahoře. Já se cítila jako dítko, co vstupuje do říše fantazie, nebo chcete-li morbidního hračkářství.

V obou expozicích pak na vás čekají nákresy různých postaviček, malby, autoportréty zjizveného chlapce, loutky v bublině ze skla. Dokonce i rychlé kresby na ubrouscích – jak vidno, Burton kreslí vždy a všude, za jakýchkoliv okolností. Především mě zaujaly ilustrované básně z knihy Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy, které expozici vkusně doplňují.

Mně osobně se hodně líbily náčrty Frankenweenieho, mám pro tohohle pejska prostě slabost a u každé loutky jsem strávila celkem dost času, abych si každou z nich prohlédla do detailů, fascinována tím, že opravdu „stojím“ například před děsuplným (a zároveň pro mě děsně komickým) marťanem z Mars útočí.

Osobně bych ocenila obsáhlejší popisky k jednotlivým výtvorům. Ale tuhle malou výtku bych galerii odpustila. Zato mi občas více naháněl strach neustálý dohled místního personálu galerie. Nevím, jestli jsem zrovna já působila nepatřičně (rozumějte: tvářila se moc dychtivě po nějaké té fotce načerno nebo jsem snad vypadala moc hladově, že bych snad nějaké to dílo schovala do kabelky)? Odpověď asi nikdy nedostanu, ale tohle může být čistě jen můj subjektivní pocit.

Pro fajnšmekry a všechny zvědavce se v jedné místnosti promítá adaptace Perníkové chaloupky s názvem Hansel and Gretel z roku 1983. Samozřejmě, tato verze pohádky je podivná a syrová. Jeníčka a Mařenku hrají japonské děti, protože Tim se japonskou kulturou rád inspiruje.

Celkovou výstavu, její pojetí a atmosféru, kterou dotvářela i hudba Dannyho Elfmana, hodnotím kladně. Kdo má rád tvorbu Tima Burtona, bude dle mě přesycen až k prasknutí. Možná někoho stejně jako mě při prohlížení loutek napadne „kéž bych byla jednou z nich“. Ale to už je na každém z nás, co si z výstavy odnese. Čas máte až do 3. 8. 2014.

Kdo by chtěl o výstavě vědět víc, toho odkážu na oficiální webové stránky:

http://www.timburton.cz/

Michaela Postupová