Vlak nejistoty, ale i naděje

Sedmnáctiletá Molly a jednadevadesátiletá Vivian toho mají společného více, než se na první pohled může zdát. Obě ztratily rodinu a proplétají se světem na vlastní pěst. Jejich podobný osud položí základy novému přátelství, díky kterému obě najdou něco, co dlouho hledali – porozumění. Kniha Vlak naděje, vydaná začátkem letošního roku nakladatelstvím PLUS, přináší příběh inspirovaný skutečnými událostmi o tom, že někdy musíme něco ztratit, abychom něco podstatného našli.

Píše se rok 1929 a zrzavé děvčátko s irským jménem Niamh cestuje v jednom z posledních vlaků naděje (tzv. Orphan Train), vypravených organizací Pomoc dětem, neznámo kam. Stejně jako dalších několik stovek jejích spolupasažérů se i ona po velkém požáru ocitla bez kohokoliv blízkého na newyorské ulici, proto byla umístěna do jednoho z vlaků, které mířili na Středozápad a které měli všem dětským cestujícím najít nové ubytování u rodin, kde by mohli vypomáhat.

Podobně nejisté směřování čeká o několik let později Molly, která po smrti otce střídá jednu pěstounskou rodinu za druhou. Až velká shoda náhod ji přivede do Vivianina domu, kde si má vyklízením půdy odpykat trest za ukradenou knihu. Školní projekt a její zvědavost následně dopomůže k tomu, že jinak nepřístupná a zdrženlivá Molly začíná u Vivian nacházet pochopení a oporu a naopak Vivian v sobě objevuje vnitřní sílu, kterou potřebuje k jednomu velmi důležitému setkání…

„Ach, Vivian. Vy jste ji dala pryč,“ Molly řekne a nakloní se. Ty dvě už hodiny sedí v křeslech v obývacím pokoji. Starožitná lampa mezi nimi tlumeně svítí. Na zemi se z lodního kufru s nápisem Námořnictvo Spojených států amerických vysypala provazem svázaná hromádka dopisů na modrém průklepovém papíře, pánské zlaté hodinky, ocelová helma a pár armádních ponožek. Vivian pohladí deku na klíně a potřese hlavou, jako by byla hluboce zamyšlená. „Je mi to tak líto.“ Molly sáhne na nepoužitou peřinku se stále jasným vzorem a spletitými čistými stehy. Takže Vivian měla dítě a dala ho pryč… a potom si vzala Jima Dalyho, Germánova nejlepšího přítele. Byla do něj zamilovaná, nebo byl jen útěcha? Řekla mu o dítěti? Vivian se nakloní a vypne diktafon. „Tohle je skutečně konec mého příběhu.“ Molly se na ni rozpačitě podívá. „Ale je to jen prvních dvacet let.“ Vivian lehce pokrčí rameny. „Dál už se nic zvláštního nestalo. Vzala jsem si Jima a skončila tady.“ „Ale všechny ty roky…“ „Většina z nich byla dobrá. Ale ne zvlášť vzrušující.“ukázka z knihy, str. 236

 Román je vyprávěn ve dvou časových perspektivách, díky čemuž čtenář brzy zjistí, jak jsou oba osudy propletené. První časová linka z přelomu dvacátých a třicátých přibližuje dětství a dospívání mladé Vivian, rok 2011 a Spruce Harbor jsou poté dějištěm příběhu Molly. Autorka příběhu čerpala ze skutečných historických námětů a z osobních zpovědí několika pamětníků, kteří cestu vlakem naděje doopravdy zažili.

Vlaky naděje, které mezi lety 1854 a 1929 přepravily na více než dvě stě tisíc dětí, především sirotků, z východního pobřeží Ameriky na severozápad, nejsou zejména v českém prostředí tolik medializované, jako například daleko častěji zmiňované Wintonovy vlaky. Román Vlak naděje je jedním z mála děl přeložených do češtiny, které se tomuto tématu věnují.

Autorka knihy, Christina Baker Kline, má na svém kontě celkem pět knih, a právě tato byl jako první vydaná i v českém jazyce. Sama autorka vyrostla v Evropě, odkud se přestěhovala do USA, a poznatky ze svých bydlišť v Americe uplatňuje ve svých románech. Studium historických pramenů o vlacích naděje jí posloužilo k vytvoření dojemného příběhu o odvaze jednotlivce, naději a síle přátelství.

Christina Baker Kline: Vlak naděje

PLUS (Albatros Media), 2015

264 str.

E-book ve formátech pdf, MOBI, epub (via http://www.ereading.cz )

Martina Víchová

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.