Nástup do nové školy je vždy problém. Své o tom ví i Daniel Kelly, mladý hoch, který se na prestižní školu plnou bohatých a rozmazlených dětí dostal jen díky svému umu v plavání. Spolužáci ho nemají rádi a on nemá rád je. Vše zvládal za pomoci bazénu a trenéra, který mu věnoval nejednu dobrou radu do života.
Záhy se ocitáme o několik let později a Daniel nám vypráví svůj život předtím i potom. Jak se jednoho dne stane něco strašného a od té doby Daniel do bazénu už nikdy nevkročí. Jak si stále více obliboval muže a s jedním opustil i svou rodnou zemi. Rodiče, se kterými to neměl lehké a nejlepší přátelé, již mu zůstali až dodnes. Titul Barakuda vypráví o jednom chlapci vyrůstajícího v muže, který neměl na růžích ustláno, za což si z veliké části mohl on sám.
Vyprávění v první osobě čtenáři většinou více dopomůže se ztotožnit s hlavním protagonistou. Knihy se tak čtou nejlépe, a proto stejně psané tituly jsou vyhledávány. Jenže bývají i obrácené stránky věci, a to v podobě hlavního hrdiny, který svými myšlenkami dokáže čtenáře popudit, ba co víc, i znechutit. Jedním takovým je i Daniel Kelly. K urážkám, sprostým slovům a podrobným ohavnostem nemá daleko. Autor Christos Tsiolkas dal svému hrdinovi velmi zabrat. Přestože se čtenář u čtení bude znechuceně kroutit a odfrkovat, já sama to beru za výborné zpestření a výtečný um autora.
Klasické emoce střídá odpor k Danielovi i celé knize, a tím čtenáře nutí nadále ke čtení, poněvadž nic tak obdobného ještě v rukou neměl. Snad vůbec poprvé je možné oblíbenost protagonisty zaměnit za respekt k autorovi.
Letopočtové střídání kapitol není otravné, jelikož se objevuje náhodně, a co je hlavní, dodává světlo na Danielův případ i jeho dosavadní život. Styl psaní není vůbec složitý a přesto, že určité pasáže je nutno si přečíst vícekrát, je to spíše čtenářovou slabší stránku pochopení věci než autorovou záležitostí.
Titul Barakuda je vážně poctivým románem, ve kterém se mísí autorův um a čtenářova zvědavost. Čtení to není veselé, ovšem stoprocentně ze života a poukazuje na běžné lidské chyby, kterých se neustále dopouštíme. Příběh o tom, jak člověk dokáže bojovat sám se sebou a zároveň proti všem.
Barakuda
Christos Tsiolkas
Host/2014
445 stran
70% hodnocení
Rate this post
Více z LaCultury...
21. srpna, 2022 Sedm let temnoty „Pokud jde o místo, kde můžete z člověka vyrobit šílence, noční Serjongskou přehradu překoná máloco.“
– citace z knihy, str. 503 –
Thriller „Sedm let temnoty“ jihokorejské spisovatelky […]
18. září, 2023 Tři svatby. Tři pohřby. A trojnásobná vdova s děsivým prokletím Alessu bohové vybrali pro nesnadný úkol. Má ochránit svůj lid. Její dar však celou situaci komplikuje. Aby uspěla, potřebuje k sobě partnera s magickým nadáním, jehož sílu by mohla čerpat […]
11. srpna, 2023 Rebelské srdce „Ve velkém koloběhu světa naše chyby nejsou důležité. Ale naše vítězství jsou. A tou nejdůležitější věcí je být důležitý právě ve chvíli, kdy tvoje důležitost může prospět největšímu […]
3. srpna, 2023 Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy Společnost je rozdělena na tři skupiny. Jedna obývá zbytky pevniny, další zas široširý oceán a vzduch. Straat, lampář na vzduchoplachetnici, neprožívá mnoho radosti a kromě práce ho těší […]
8. července, 2023 Humorně ze světa práce Píšete-li knihu jako naštvaný dělník, jehož šéf porušuje zákoník práce, zřejmě se vám dílo podaří. Píšete-li knihu jako znechucený šéf, kterému dělníci rozkrádají fabriku pod rukama, […]
22. června, 2023 „Život jde dál. Nedává nám na vybranou.“ Nakladatelství HOST vydalo novou knihu Vítězové od švédského autora Fredricka Backmana, který se po třetí vrací do lesních měst, kde hokej rozhodně není JENOM sport.
Za mě Backman […]
20. června, 2023 Dcery dvouhlavého draka „Když se nepoučíme z historie, jsme odsouzeni k tomu ji opakovat.“
- George Santayana - str. 386
Autor románu „Dcery dvouhlavého draka“ William Andrews se nechal inspirovat skutečnými […]
26. května, 2023 Prameny Vltavy „Šumaváci, divný to lidský druh s náturou tvrdší než to zdejší modřínové dřevo.“
– citace z knihy, str. 295 –
Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou […]