Kabát – Do pekla / do nebe

Tak nám po pěti letech vychází noví Kabáti. Skupina, jež vyrostla na thrashmetalových základech, na které si dnes vzpomenou snad jen prošedivělé máničky v hospodě u piva. Minimálně posledních deset let se však kapela těší takové popularitě, že je považována za jakési národní bohatství. Nejsem velký fanda současných Kabátů, ale z podobných spolků jako jsou Doga, Harlej, Alkehol apod. mi určitě Kabáti vychází nejlíp. Proto není od věci, se na jejich nový výtvor podívat zblízka.

Nemá cenu každou píseň rozebírat zvlášť. Pokusím se raději vypíchnout ty zajímavější kousky.

Singlovka Do pekla / do nebe funguje dobře a při své stopáži 2:14 nezačne nudit. Textově to není nějaká extratřída, ale song je jeden z těch rychlejších a prostě „to šlape“.

Jak napoví název písně Pirates, zde se skupina opírá o pirátskou tématiku a celkem jim to vychází. Ve sloce, kdy jede jen basa s bicíma, vyniknou jednoduché, ale úderné rýmy. „Špinavý svršky a drzý držky“ není výtvor hodný Pulitzerovky, ale k pirátské tématice takové věci sednou. Refrén pak se svým skoro až thrashovým rytmem musí nadchnout snad každého. Jeden z nejlepších songů na desce.

Myslivecký ples je jedna z veselejších písní od Kabátů. Rychlejší píseň lehce do country s návykovým textem.

Na desce nesmí samozřejmě chybět balada nazpívaná Špalkem tady konkrétně Houby magický.

Za zmínku ještě stojí singl Brousíme nože, který byl vydán k příležitosti mistrovství světa v hokeji. Tato hokejová hymna prý nebyla přijata moc kladně, ale já s ní nemám vůbec problém. „Hej, jak nebude hromada zlata, přijde trenér a to je náš tata“ mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho.

Na závěr nějaká ta taškařice, jak bývá u Kabátů zvykem. V tomto případě Pakliže – hodně ztřeštěný song, který si pohrává s francouzštinou a celkem to funguje. Rozhodně jde o plnohodnotnou píseň, nejen o nějaký džouk ve stylu Králíků z alba Čert na koze jel.

Zbytek alba je prostě klasický Kabát posledních let, jak hudebně tak textově ve vyjetých kolejích. Nic extra, možná až na Restauraci pana Kalvody, kde se pokouší o politický text ovšem tak nějak po kabátovsku, což je dobře. Vážné texty, nedejbože řešící nějaká zásadní témata, by jim stejně nikdo neuvěřil. Jsem rád, že se drží svého čertovského kopyta a nevymýšlí zbytečné kraviny jako například pan L… teda kouzelník Žito J.

Sečteno a podtrženo, jako mainstreamové české rockové album funguje Do pekla / do nebe dobře. Žádné hudební orgie čekat nelze, ale svou práci Pepa Vojtek a spol. odvedli dobře. Že by se na desku vzpomínalo za 5, 10 či 15 let si zrovna nemyslím, ale až na pár slabších chvil, se poslouchá dobře a 37 minut uběhne jako voda. Jen jsem čekal, že po pěti letech přijdou s něčím trošku lepším, ale mohlo to také dopadnout o dost hůře, takže za mě palec nahoru.

Máničky stejně zůstanou u prvních alb, většina současných fanoušků s největší pravděpodobností nedá dopustit na Dole v dole a já budu, jako vždy, nejraději vzpomínat na kombo Země plná trpaslíků / Čert na koze jel, jejichž texty znám snad dodnes nazpaměť. Nesmím opomenout ani Colorado, protože lepší píseň než Rohypnol po tetě byste na deskách Kabátů těžko pohledali. Prostě v diskografii Kabátů si vybere každý a není nutné je odsuzovat za to, že dělají to, co jim jde nejlépe ani za to, že vedle vašich rodičů je poslouchá i sousedovic Alenka či kolegova milenka.

Zdeněk Hellebrand