Benátská noc 2015 – pátek – Začíná to!!!

Konečně to začalo!!! Čtvrteční večer v poklidu začal Benátskou noc a s Krausberry v hlavě jsem odcházel na Noc. Když srovnám předchozí ročníky Benátské, tak výrazně ubylo stánků před vchodem, kde se dalo pořídit i jiné pivo než Gambrinus na jediný stánek – Gambrinus. Přijde mi to škoda. Průchod areálem je něco mezi reklamami v televizi na nejrůznější produkty a festivalovými tretkami, za které jsem na druhou stranu rád. Netuším, proč se pořadatel víc neptá lidí, co by tu rádi, ale lidí tu je dost, tak snad je to pouze můj pohled na věc. ;-)
Teď se tu chystá Michal Hrůza a mně tak dochází, že pitný režim je důležitý, tak jdu opět do víru festivalu a budu vám dál přinášet novinky co nejvíce online. Pepa

Pokračujeme dál a momentálně hraje Arakain s Lucií Bílou. Vraťme se ale z Arakainu na Michala Hrůzu. Jednoduché chytlavé texty, opakující se text a máte rozjetý dav. Tolik otevřených chřtánů jsem už dlouho neviděl. ;-) Teď mě berte trochu s nadsázkou, ale kdo měl pusu a uměl mluvit, zpíval. Každý ze sebe vydával maximum při zpěvu a Michalovi Hrůzovi nedalo opravdu moc práce nás všechny dostat do dobré nálady. Škoda jen že velikáni jako Blue Effect měli čas tak těsně navazující na Michala Hrůzu, že člověk nestihl přeběhnout tak jak by rád. To bych bral jako lehkou slabinu tohoto festivalu, že stavějí proti sobě dvě takřka srovnatelný soupeře o diváky a chudák divák lítá jako pingpongový míček mezi stage. Vraťme se ale k Arakainu a Lucii Bílé. Arakain se drží pořád rocku, jaký hrál před lety, a ten je dobře vyváženým koláčem vařeným s láskou. Škoda jen, že někoho napadlo vpustit do kapely znovu Lucii Bílou, která místo třešničkou na dortu připomíná období, na který je lepší zapomenout. Zpěv je čistý, o tom žádná, ale nesedí to do toho tvrdého rocku, jaký patří k Arakain. Je to jako návrat za každou cenu. Po absolutně tragickém posledním albu Lucie, je tohle snaha napravit si reputaci, ale poslouchat se to dá, až když nedominuje zpěvačka. Možná to vidím jen já. Ale abych nebyl jen negativní, tak po poslední benátské, je paní Bílá oblečená rockově (palec nahoru) a má chvíle, kdy zpívá dobře (ne naplno). Pepa

A jedeme dál!
Arakain dohrál, co dál? Jasná volba. Kamil Střihavka. Tento člověk je člověk se zlatým hrdlem a popravdě, jeho projev se prostě dá poslouchat. Nemohl jsem se utrhnout z jeho koncertu a fandil jsem mu do konce. Jeho Země vzdálená je prostě megahit, a to mu nelze upřít, a opět zpívali všici. Zastihl jsem i Koblížky a musel jsem si říct, jaká je škoda, že si zvolili tak přihřátý jméno, jinak by byly celkem poslouchatelný. ;-)
A teď Chinaski. Jak zpívají Kabáti: To nejde nepochválit. Text znali davy, zpívala kupa holek, takže většina obsazenstva, strhávalo to i knižní pany. Básník tím chtěl říct, že se bavili všichni zůčastnění bez rozdílu. Pro mě je v tuto chvíli Chinaski tahoun Benátské. Pepa

Po Chinaski je tu hvězda Village People. Inu v období disca frčelo být mucho men. Dneska mi chlap v tričku bez rukávů přijde spíš jako jistá menšina (nebo už většina???). Inu oblečení této kapely jistě rozjásalo kde jakého diskofila, ale mě, jakožto rockera zvyklého na párek maximálně v rohlíku, to dojem udělalo malý. Ale abych jim jen nekřivdil, tak kupa lidí to brala s nadsázkou jak doufám se tato skupina má brát a žila si tato kupa lidí show jak má být. Můj kulturní zážitek z pátka završil kabrio autobus, který neměl chybu. Sice chyběl big beat, který údajně obvykle hraje, ale i tak to byl solidní zážitek, za který těch 20 Kč rád dám znovu. ;-) Dobrou noc – Pepa

Josef Sádecký