ESQ&A: Keith Richards vysvětluje, proč je Sergeant Pepper odpad

Keith Richards
Hedi Slimane - zdroj Esquire
titulní foto: Hedi Slimane, zdroj Esquire,
Přeložil Petr Vít z rozhovoru v Esquire, který vyšel 5. srpna 2015. Rozhovor s Keithem Richardsem vedl Scott Raab.

Scott: Když kouříš, můžu taky kouřit, ne?

Keith: Buď mým hostem. Pokud budeš kouřit cokoli jiného, přineseme kadidlo.

Scott: Přinesl jsem miniaturního jointa, ale nenutím ti ho. Jen jsem si myslel, že by bylo špatné setkat se s tebou a aspoň něco malého nepřinést.

Keith: No tak dobrá, pojďme k věci. Pak si můžeme dát přestávku.

Scott: Nechci tě tlačit do jakékoli pozice.

Keith: Rozhodně ne. Byl jsem v každé možné pozici a vždycky jsem se dostal zpátky.

Scott: Jak se držíš na [Stones] turné?

Keith: Zvládnu show. V 60. letech to bylo 20 minut, a konec. Teď je to dvě hodiny. Neodcházím vyčerpaný, jak jsem býval před deseti lety, protože jsem se dozvěděl víc o tom, jak nastavit tempo show. Nemyslím fyzické aspekty – od těch očekávám, že budou fungovat. Jsem obdařený fyzickou výdrží. Kostra stále drží. Jím stejně, jako vždycky. V podstatě maso a brambory, s pěkným kouskem ryby a stále znova. Moje žena se mi snaží nutit víc salátu, ale to si raději vezmu prášek.

Scott: Cítíš stále adrenalin na jevišti?

Keith: Jo. Je to asi jediná droga, která nám zbyla, která nás přitahuje zpět, stejně jako cokoliv jiného, i když je tam něco o hraní s touto partou kluků. Je to zvyk? Je to jen tím, jak to dlouho děláme? Ale když začneme zkoušet, vždycky objevím to neuvěřitelné nadšení všech – zvláště na tomto turné. Je to skvělý pocit, jako poprvé.

Scott: Stalo se ti někdy, že by ti chybělo cestování?

Keith: Jakmile jsi doma, je tu jakýsi pocit vykloubení – „Kde to sakra jsem? Proč nejsem v pohybu?“ – A uvědomíš si, že nemusíš na chvíli nikam. Ale vždy jsem pochopil se Stones, že je to jakýsi druh kolektivního svědění. Každý dělal ramena po turné a dělal cokoli nebo jel kamkoli. A pak tam bude nějaké to vnitřní svědění po několika měsících – „Neměli bychom něco dělat?“ A většinou mi nejdřív zavolá Mick, ale já obvykle už mám pocit svědění a čekám na telefon. Nemůžeš nutit frontmana dělat to, co dělat nechce. Musíme ho nakopnout. A udržet ho, aby byl šťastný. Potřebuješ tu Mickovu jiskru, když chce skutečně něco udělat.

Keith Richards
Keith Richards – zdroj Esquire, Getty Tobis/Ullstein Bild

Scott: Kdy bylo rozhodnuto, že budeš stát tam kde stojíš na jevišti? Bylo to vůbec vědomé rozhodnutí?

Keith: Víš, vždycky jsem byl na Mickově levé straně, od prvních klubových koncertů, které si pamatuji. Nemám tušení proč. Někdy se projdu přes Ronnieho stranu a zkusím si to, ale vždy se to zdá trochu divné, chápeš?

Scott: Bylo mi 12 v roce 1964. Stones mě nasměrovali ke spoustě americké hudby, kterou jsem nikdy předtím neslyšel. Muddy Waters. Howlin ‚Wolf. Robert Johnson.

Keith: To je legrační – Jen před pár dny jsem měl rozhovor s Buddy Guyem, kde velice velkoryse říkal: „Díky bohu za vás, protože vy jste opravdu zachránili v Americe blues. Celé jste ho přivedli zpátky do života.“ Byla to skvělá věc, protože když jsme se právě začínali v Londýně, myšlenkou bylo přinést Chicago Blues do Londýna. Byli jsme v té době trochu idealističtí – víš, jak kluci bývají – ale bez ohledu na to, jak bizarně to může znít, jako život, nebo jako cíl, bylo to ono. Tak jsme to trochu dělali v Anglii, a pak najednou jsme zjistili během jednoho roku či dvou, že se to dostalo do Ameriky, jako když vozíte uhlí do Newcastlu.

Scott: Ne, pokud jsi bílý kluk na předměstí.

Keith: To je to, co jsme si uvědomili, když jsme tam dorazili, že bílé děti poslouchají pouze jednu část spektra a až na druhém konci byly všechny tyhle neuvěřitelné věci.

BYL JSEM V KAŽDÉ MOŽNÉ POZICI A VŽDYCKY JSEM SE DOSTAL ZPÁTKY.

Scott: Sledování záznamů kapely od poloviny šedesátých let mi připomnělo, jak bylo vystoupení kapely od začátku primitivní a sexuální. Křik, vzpoura – přemýšleli jste někdy, kde se to všechno vzalo?

Keith: Když jste na přijímacím konci, je zcela zřejmé, že je to prvotní a sexuální, ať je za tím jakýkoli důvod. Ti lidé rozhodně nepřišli kvůli hudbě.

Scott: Hudbu ani nebylo slyšet.

Keith: Ne. Zejména tenkrát, nebyly žádné PA bedny. A 3000 křičících kluků a holek tě mohlo jen křikem odehnat z celého toho místa. Při pohledu na dav jsi mohl vidět, jak se všichni přetahují, potí, křičí, zmítají. Neuvěřitelné, dokonce v tomto věku. V jedné chvíli celá ta místnost plná dětí, křičících na tebe není tak hrozná. Protože o rok dříve by se na tebe nikdo ani nepodíval. Ale mluvili o nás. Beatles – ty holky ty kluky vynášely. Oni skončili s ježděním na turné v roce 1966 – a tím skončili úplně. Připravili se na cestu do Indie a hovno…

Scott: Přemýšlel jsem o Rubber Soul, Revolveru, Sgt. Pepperovi, a White Albu a poslouchal Beggars Banquet, Let It Bleed, Sticky Fingers, a Exile on Main St. Během posledních 20 let jsem poslouchal věci od Stones mnohem častěji.

Keith: Ne, já to chápu, že Beatles zněli skvěle, když byli Beatles. Ale ta hudba nemá mnoho kořenů. Myslím, že se nechali unést. Proč ne? Pokud jste Beatles v 60. letech, stačí se nechat unést, zapomenete, kým jste chtěli být. Začnete dělat Sgt. Peppera. Někteří lidé si myslí, že je to geniální album, ale myslím, že je směsice odpadu, něco jako Satanic Majesties – „No, jestli si chceš naložit ty sračky, tak můžeme.“

Scott: Na své nové sólové album [Crosseyed Heart] jsi dal i takovou základní skladbu, jako „Good Night Irene“.

Keith: Stará Leadbellyho písnička, jo.

Scott: Čistota zvuku a hlasu je pozoruhodná. Vše kromě blues je odstraněno.

Keith: Děkuji.

Scott: Řekl jsi, že síla blues byla ohromující, když jsi byl kluk, a to se nezměnilo.

Keith: Nezměnilo, já poznám tu sílu, když se s ní setkám. A je tu něco neuvěřitelně silného v blues – syrové blues. Ale pak, pravděpodobně není dílo populární hudby, které jste kdy slyšeli, aby nebylo v nějaké zvláštní formě ovlivněno blues. Dokonce i ty stupidní jingly nebo rapové věci, to vše je ovlivněno blues. Myslím si, že je to pravděpodobně původní hudební forma na světě, když na to přijde.

The Rolling Stones
The Rolling Stones – zdroj Esquire, Getty Tobis/Ullstein Bild

Scott: Četl jsem o Billu Wymanovi [bývalý baskytarista Rolling Stones], že se rozčiloval kvůli pamětní desce na nádraží v Dartfordu, která je tam na počest tebe a Micka.

Keith: Jo. Já vlastně nevím přesně, co řekl, ale Mick jen druhý den přišel ke mně a řekl: „Věříš, těmhle sračkám, člověče? Bill Wyman si stěžuje na pamětní desku na nádraží v Dartfordu.“ Řekl jsem: „Pamětní deska? Myslel jsem, že jsme měli sochu.“

Scott: Byl naštvaný, protože je tam, že jsi ty a Mick „stvořili“ Rolling Stones.

Keith: Vím, že ho to urazilo, ale nemohu pochopit proč. Bill nebyl u toho, když vznikla kapela. Ian Stewart založil kapelu, my jsme tíhli k němu. Bill byl svérázný, legrační starý hajzlík, ale proč bychom tomu měli dělat nějaký typ publicity…, Myslím, že Mick poslal vyjádření – protože Bill pocházel z města Penge – „Bille, pokud by pamětní deska byla na nádraží v Penge, s tím že jsi byl zakládajícím členem Rolling Stones, myslíš, že bychom si stěžovali?“ Ale Bill – no, měli jsme ho moc rádi, a on byl sakra dobrý baskytarista. Neříkali jsme mu, aby odešel.

Scott: Ne každý chce přebývat na Olympu.

Keith: Je to tam trochu přeplněné. Spousta lidí, kteří se snaží dostat nahoru. V tomto oboru se můžete rychle rozloučit a myslet si, že jste něco zvláštního nebo božského nebo polobožského nebo tak něco. Viděl jsem nějaké lidi, co z něj vypadli, nebo prostě procházeli vývojem. Ale někteří skutečně věří, že pokud jsou v televizi a časopisy jim nadbíhají, jsou opravdu něco extra. Většinou tvrdě zjistí, že nejsou.

Scott: Hrál jsi s kdekým od George Jonese po Toma Waitse. Je tu někdo, s kým jsi nehrál a chtěl bys?

Keith: Bylo by tam pár lidí… ale doopravdy – nemůžu si jen tak někoho vymyslet. Chci říct, že všechny ty kocoury, se kterými jsem chtěl hrát, jsem vždy potkal a pracoval s nimi. Miluji Toma moc – je to pravý americký excentrik, a my takových potřebujeme víc. Skvělý chlap, geniální hudebník, Vždycky jsem toužil udělat „Irene“ – myslím, že Tom před lety dělal „Shenandoah“, velkou americkou lidovou píseň, a já v tom byl zapojený – najednou jsem držel dvanáctistrunku v ruce a to byl čas pro „Irene.“ Měl jsem příležitost s Merle Haggardem. Všichni tihle chlapi, které jsem poslouchal – úžasná věc je, že i v mém věku žiju v místě, kde jsem poznal všechny své hrdiny, bez přehánění, pořád je mám rád. Chuck Berry, Jerry Lee Lewis – chlape, – jestli to není pan Rock ‚n‘ Roll, tak nevím, kdo to je. Little Richard. Mám rád tyhle kocoury.

Scott: Je zvláštní, že po všech těch letech, tvoje legenda existuje téměř zcela odděleně od tvé hudby.

Keith: Já vím. Je to bizarní věc – jsem pravděpodobně známější díky svému obrazu, než díky hudbě. Zvykl jsem si , že je to jako koule na řetězu, kterou táhnete s sebou a je to nějaký kluk, kterým jste možná byli před 25 lety. Ale on je pořád tam.

Scott: Víš, že José Feliciano žije ve stejném městě jako ty v Connecticutu?

Keith: Já vím, ale nikdy jsem se s ním nesetkal. Naše cesty se nikdy nezkřížily, i když Weston je velmi malé městečko, je tam benzinka a obchod.

Scott: Takže jsi ve skutečnosti druhý nejlepší kytarista ve městě Weston, Connecticut.

Keith: Asi jo. Je to mnohem lepší kytarista než já.

Scott: To si nemyslím.

Keith: No, myslím technicky, klasicky. Já nejsem školený tímto způsobem. Já se snažím spíš něco udělat, jak se říká.

Scott: Nevím moc o tom, co se skrývá za zvuky, které slyším.

Keith: Díky Bohu, ani já ne. Technické věci – můj horor je dělat rozhovory s Guitar Magazine, nebo tak něco. Mám své oblíbené kytary a trochu o nich něco vím, ale když oni začnou „Je to Gibson S3?“ – Nemám kur*a ponětí. Pro mě funguje skvěle.

Scott: Už jsi měl šéfa, od doby, kdy jsi byl vyloučený ze školy?

Keith: Ne. Mluvíš s někým, jako je Mick, který vůbec nikdy neřekl: „Ano pane“ komukoli, nebo kdo by poslouchal instrukce, které bychom poslouchat nechtěli. Řekl jsem ano mnoha lidem jen proto, že jsem je respektoval. Ale ne, nikdy jsem neměl šéfa. Dokonce i moji bankéři a právníci prošli mým mlýnem. Dokonce poplatky tím projdou – když se jim řekne, co mají dělat. Žil jsem zcela svobodný život. Dali mi křídla.

Scott: Děsivá, děsivá věc.

Keith: Je, protože nejsou žádné příručky.

Scott: Naprosto žádné hranice.

Keith: Ikarus.

Scott: Často jsi říkal, že bys byl ochoten jít do toho znova a zaplatit za to stejnou cenu. A já tomu věřím.

Keith: Jo, stojí to za tu cenu. Stát se hudebníkem, to byl sen – jen se dostat do kapely. Nestaráte se, jestli uvíznete v nějakém doprovodném vybrnkávání. Víš, já bych to dělal rád. Nevadilo by mi být sideman, ale to dopadlo jinak. Možná to bylo účesem, nebo tak něčím.

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Kraniosakrální jóga4. září, 2021 Kraniosakrální jóga Co si vybavíte, když se řekne jóga? Tělesné cvičení, meditace, harmonie, zdraví. Pod jógu se dá ukrýt hodně věcí, často se za jógou schovávají i čistě komerční věci jako je třeba hot jóga, […]
  • Tak to vyhraj a poslouchej Babičku3. září, 2015 Tak to vyhraj a poslouchej Babičku Během září máte možnost si zasoutěžit o audioknihu Babička pozdravuje a omlouvá se – zkuste si odpovědět na otázky a chytit štěstí za pačesy. Cenu do podzimní soutěže věnovalo […]
  • Magický ohnivý kruh umění mnoha žánrů ozáří letní Ostravu18. března, 2015 Magický ohnivý kruh umění mnoha žánrů ozáří letní Ostravu ZROD – OHEŇ – RYTMUS… tak zní magická triáda témat, která naplní 3artbeat festival v prostorách bývalého černouhelného dolu Hlubina – Dolní oblast Vítkovice (Ostrava) od 31. 7. do 1. 8. […]
  • Souboj dobra se zlem – osvědčená klasika28. října, 2016 Souboj dobra se zlem – osvědčená klasika Souboj dobra a zla je téma, které naleznete takřka v každém příběhu a vsadila si na něj i listopadová Pevnost. Ať už jde o souboje magických sil, inteligence či ryzího charakteru. V […]
  • Hudba Praha na Ladronce26. dubna, 2009 Hudba Praha na Ladronce Jestli už máte dost opékání buřtů nebo divokých pitek na oslavu spálení poslední čarodějnice ve vašem okolí, patrně najednou nevíte, co budete 30. dubna večer dělat. Pak tu pro vás mám […]
  • Codex Bodley nabízí jedinečný pohled do historie Mexika29. května, 2009 Codex Bodley nabízí jedinečný pohled do historie Mexika Nakladatelství Archa 90, které se zabývá vydáváním faksimile, věrných kopií unikátních knih, představilo 28. května na mexickém velvyslanectví další lahůdku z edice Miraculum Octavum […]
  • MEXICAN INSTITUTE OF SOUND, QUANTIC, KARIN PARK A MØ – JUŽANSKÝ TEMPERAMENT VS. KRÁSKY ZO SEVERU NA BAŽANT POHODE 20134. února, 2013 MEXICAN INSTITUTE OF SOUND, QUANTIC, KARIN PARK A MØ – JUŽANSKÝ TEMPERAMENT VS. KRÁSKY ZO SEVERU NA BAŽANT POHODE 2013 Zatiaľ poslednými zverejnenými umelcami letného umeleckého festivalu Bažant Pohoda je zaujímavá štvorica elektronikov. Škandináviu budú reprezentovať Švédka Karin Park a MØ z Dánska, […]
  • Please The Trees – koncert jako šamanský rituál19. února, 2014 Please The Trees – koncert jako šamanský rituál Říz, dynamičnost, výborná atmosféra sálající z pódia do celého sálu, melancholie paradoxně gradující až do stavu extáze, specificky zabarvený hlas Václava Havelky – to vše provázelo […]
  • Punkové kulatiny letos opět nezklamaly6. srpna, 2012 Punkové kulatiny letos opět nezklamaly Pokud už se vám zdá heslo "Punks not dead" jako poněkud opotřebované klišé, tak nejspíše nebudete na omylu, pokud ovšem nezavítáte do Moravské Třebové, kde se tato slova mění ve […]
  • Růže a čokoláda20. července, 2020 Růže a čokoláda Nakladatelství Beta odvedlo bezesporu dobrou práci při propagaci knihy a vytvoření její anotace (viz zde). Dokázal si mne získat už první řádek, tázající se, co mají společného vášeň pro […]
  • Česko-korejské dny 8. listopadu, 2012 Česko-korejské dny Po Francouzském podzimu nám nabídne Ostrava další kulturní sešlost v podobě dvou dnů věnovaných Koreji. Pokud se zajímáte o kulturu a dění po celém světě nebo jste milovníky východní Asie, […]
  • Festivalovou sezónu startuje Hafest3. června, 2013 Festivalovou sezónu startuje Hafest Počasí na to venku příliš nevypadá, ale nová festivalová sezóna je již za dveřmi. Jestliže si zrovna sestavujte svůj plán, na který festival se vydáte, neměli byste zapomenout na fesťák s […]

Jsem nyní nepracující důchodce, užívající si zbytku života, příležitostný webmaster, profesí správce IT, duší hudebník. Co mám rád, možná poznáte z mých recenzí...