V edici nakladatelství Metafora se po románech, o životě Edith Piaf, Mata Hari nebo Alana Poa, objevila kniha o životě hudebního skladatele Roberta Schumanna a jeho ženy, světově uznávané klavíristky, Kláry Wieckové. Román o jejich vzájemné lásce a naprosté oddanosti hudbě, melancholickém šílenství a životním osudu nese název Hudba pro Kláru.

Jeho autorkou je pravnučka těchto hudebních géniů, Elisabeth Subercaseauxová. Do životopisů se čtenáři obvykle noří kvůli jejich ústředním postavám – spisovatelům, hercům, skladatelům, politikům a dalším význačným osobnostem, jejichž jména obletěla svět, nebo alespoň jeho část a získala si sympatie davu. Patřili k nim i manželé Schumannovi? Kolik mladých lidí dnes dokáže říci, kým byl Robert Schumann? Pokud se řadíte k těm, kteří vratce tápou tmou, přikládáme malou ukázku jeho tvorby.

zdroj:www.youtube.com

A jak román působí na řadového čtenáře? Musím přiznat, že daleko blíže než k životopisům mám k románům jako je kniha Léto 1913, kde se v kulisách minulosti míhají osudy a události více osob. Ani tady ale text nesklouzává ke strnulému popisu.

Elisabeth Subercaseauxová zvolila styl vyprávění, v němž se prolínají kapitoly jako by psané hebkou ručkou její prababičky a hlubokýma očima jejího pradědečka v posledních obdobích jejich životů. Robert je po pokusu o sebevraždu skokem do řeky hospitalizován v léčebně, bojí se otravy jídlem, s krvácejícím srdcem vyťukává tóny ze starého rozladěného klavíru a zatímco mu v hlavě neodbytně zní nota A, nechává se unášet vzpomínkami do minulosti.

Klára je v době svého vyprávění již stařičkou osobou, která učí na klavír svého vnuka, žije v domě s dcerami, těší se návštěvám svého oddaného přítele Johannese Brahmse,ale jedinou čistou radost cítí, když se dotýká klavíru a myslí na Roberta.

Střídavě tak čtenáře provedou svým životem od Klářina dětství, vzájemného seznámení – jak jinak než u klavíru – Robertových marných studií práv, Wieckovým zuřivým nesouhlasem s jejich zasnoubením, až k rodinnému životu. Každičkou minutu jejich dne prostupuje hudba, je jako kyslík, bez nějž si nelze život představit. On se snaží stát skladatelem, ona je již světově uznávanou klavíristkou a společně vyrážejí na turné – Klára cestování miluje, Robert jej z duše nesnáší a neprospívá jeho zdraví,ani sebevědomí neboť zatímco Kláře tleská i ruský dvůr o Robertovi nikdo z nich neslyšel.

Povrchního čtenáře, hladovějícího po romantice a hluboké vášni je třeba důrazně varovat: kniha jako taková obsahuje neobyčejně silný příběh, založený na skutečných událostech. Tedy tolik poptávané zboží současného knižního trhu, okořeněné dnes zapomenutými aspekty doby romantismu, která se zdaleka nedá nazývat růžovými časy. V příběhu neustále dochází k dějovým zvratům a nad osudem milenců se vznáší mlžný závoj osudu – těžkých životních výzev a především cosi mrazivého v té bezedné touze po hudbě, v ní skrytých andělech i démonech pohlcující lidskou duši.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.