Jménem úspěchu budiž Jméno větru

Svět začíná být přesycen. Přesycen vším, informacemi, elektronikou, uměním, a to včetně literatury. Dnes narazíte na brak v každém rohu a pečlivě si vybrat, s čím strávit svůj drahocenný čas, je těžké. Je tomu tak i v literatuře fantasy žánru, kde se po úspěších kultovních ság, jako byl Pán prstenů, Zaklínač nebo momentální Píseň ledu a ohně rojí stále více a více titulů, které jsou kvalitou pochybné. Byl jsem tedy zvědav, jak na mě zapůsobí mohutná bichle prvního dílu Kroniky Královraha, Jméno větru.

Nebýval bych si tuto knihu pořídil, kdybych ji neměl ve svém seznamu literatury k přečtení. Ne, že bych byl velkým fanouškem fantasy, je totiž pouze málo titulů, které mě dokáží nějak oslovit, avšak jako správný zvídavý človíček nepohrdám možností si za každých okolností obzory rozšiřovat. Jak se na můj list Jméno větru dostalo, to už vám zřejmě nepovím, ale mám tušení, že se o ní zmínil někdo z učitelů na mé vysoké škole.

Patrick Rothfuss, autor této série, je sám o sobě vysokoškolským pedagogem v USA. Je to poznat ze stylu psaní, kterým je Jméno větru podáno. Bál jsem se jediného, že tato kniha bude dalším neobratným vyprávěním stokrát opisovaného příběhu o zázračném hrdinovi. Tato očekávání se mi naplnila tak z poloviny, což hned vysvětlím.

Kvothe je hostinský v krčmě U Pocestného kamene, kdesi v zemi Společenství světa Temerant. Jednoho dne k němu do lokálu zavítá Kronikář, který ví, že se pod maskou obyčejného hostinského ukrývá příběh hodný vyprávění, příběh Kvotha, mága, hrdiny, vraha, umělce. Proto se dohodnou, že příběh zaznamená, a Kvothe se ujímá vypravěčství. První den, který takto prosedí za stolem nedaleko výčepu, je prvním dílem trilogie Kroniky Královraha.

Uznávám, že jsem byl mile překvapen neobvyklou formou, jakou je příběh pojat. Vyprávění Kvotha jednou za několik kapitol vystřídá mezihra, která popisuje události v hostinci, když si on i Kronikář potřebují oddechnout. Kapitoly samy o sobě jsou krátké, a to mně osobně vyhovuje, jelikož si tak mohou přestávku uspořádat sami čtenáři. Něco vás však vždy donutí pokračovat, načít tu další kapitolu, a tak se ani nenadějete a máte celých šest set stran přelouskáno coby dup.

Nicméně klišé, to klišé zůstává – zázračné dítě, jež přijde o rodiče, strádá a sotva přežívá, nakonec nastoupí ve velmi nízkém věku na Univerzitu, středobod veškerého učení ve známém světě. Zde se učí magii a temným uměním, tropí neplechy a drzosti, několikrát mu hrozí nejenom vyloučení, ale i ztráta života. A je geniální. Připadá vám to povědomé? Já si hned vzpomenu třeba na Harryho Pottera.

Tím však netvrdím, že se jedná o nějakou vykradačku jiných děl. Dnes je opravdu těžké vymyslet originální příběh. Jméno větru je originální v dostatku směrů – styl vyprávění není dětský, svět je uměle vytvořený, příběh prolíná mystika, smyšlené jazyky, dokonce i pojmenování dnů a měsíců je jiné. Fanoušci fantasy proudu si přijdou na to své a koneckonců přišel jsem si i já. Matně si vzpomínám, že zmínka o této knížce měla cosi zakořeněno v psychologii. Když se člověk dobře dívá, najde, co hledá.

„Proč chceš navštěvovat Univerzitu?“

Zůstal jsem zaraženě stát. Na tuhle otázku jsem byl naprosto nepřipraven. Co jsem měl říct? Deset tisíc knih. Archiv. Snil jsem o čtení, když jsem byl malý. Pravdivé, ale dětinské. Chci se pomstít Čandrínům. Strašně dramatické. Stát se tak mocným, aby mi už nikdo nemohl ublížit. Příliš děsivé.

Pohlédl jsem na kancléře a zjistil jsem, že už jsem dlouho potichu. Nenapadlo mě nic jiného, tak jsem pokrčil rameny a řekl: „Nevím, pane. Myslím, že i to se budu muset naučit.“

Jméno větru má již svého následníka, Strach moudrého muže, a poslední díl trilogie je momentálně v psaní. Já jsem první díl přečetl s chladným nadšením, snad kvůli tomu, že jsem asi čtenář náročný. Neustále mi něco scházelo. Přesto se do druhého dílu těším. Jméno větru se totiž čte příjemně, člověk u toho nemusí příliš přemýšlet, a přesto kniha vůbec není nezajímavá. Překlad do češtiny může znít občas krkolomně, ale to už je u fantasy celkem pravidlem, zvyknete si na to poměrně rychle. Závěrem snad jenom dodám – kdo z nás by neuvítal trochu toho mystična a magie v běžném životě, že?

Vracím se k tomu, co jsem říkal v úvodu. Je těžké se ve výběru strefit do černého. Rothfuss nám tu předkládá příběh neortodoxní, který buď osloví, nebo zklame. Nic vám nevnucuje, takže když jednou začnete číst, zbude to jen a jen na vás. Napětí se místy dá krájet, a přesto se věci mohou vyvrbit jinak, než jak jste předpokládali.

Jméno větru (2015)

Patrick Rothfuss

Nakladatelství ARGO/Triton

648 stran, brožovaná

Doporučená cena: 398

Hodnocení: 7/10

Více z LaCultury...

  • Historie targaryenských králů1. září, 2019 Historie targaryenských králů Několik staletí předtím, než se odehrály události známé ze ságy Píseň ledu a ohně, jejíž seriálová adaptace dobyla svět, se rod Targaryenů usídlil na Dračím kameni. Byl to jediný rod […]
  • Kniha plná mečů a magie26. června, 2019 Kniha plná mečů a magie Obálka knihy, zdroj: argo.cz   Fantastická literatura je plná nezapomenutelných hrdinů. Někteří z nich učinily z příběhů meče a magie jeden jeden ze základních kamenů […]
  • Hraničářův učeň: když dětská fantasy dokáže vklouznout do srdce dospělých jedinců30. srpna, 2015 Hraničářův učeň: když dětská fantasy dokáže vklouznout do srdce dospělých jedinců Zmítajíce se v knihomilské abstinenci a ohryzávajíc si zablokovanou kreativitu ohledně čtenářského menu zamířila jsem ke kamarádce pro radu, zda nemá něco na přečtení. Měla. A chytlo mě to […]
  • 26. října, 2014 Osudný polibek nese smrt Na první polibek se nezapomíná, ať byl jakýkoliv, pamatujeme si ho po celý život. Ale co když nám je osudem první polibek odepřen? Své o tom ví šestnáctiletá Lila, která dostala do vínku […]
  • Nesmírně podivuhodný svět Valhaly – část první 19. října, 2014 Nesmírně podivuhodný svět Valhaly – část první Do ruky jsem dostal něco nesmírně neobvyklého. Nesmírně velkou knížku s nesmírně zajímavým tématem. Je psána nesmírně zajímavým jazykem a já tuším, jak nesmírně obtížná recenze mi připadla […]
  • V Potopených městech se bojuje o život 4. října, 2014 V Potopených městech se bojuje o život Co by měl člověk dělat v době války - bojovat a šířit násilí? Vydržet a přežít za každou cenu, i za cenu obětování svého lidství? Nebo se snažit prostě utéct? Na tyto otázky nalezneme […]
  • 27. září, 2014 Roky pod psa Markus Zusak je slavný australský spisovatel, jehož většina čtenářů zná hlavně díky jeho Zlodějce knih, která se dočkala i filmového zpracování. Tentokrát se ovšem vracíme až na úplný […]
  • 16. srpna, 2014 Sto a víc let Himmlerovy kuchařky Narodila se u Černého moře v roce 1907. Prošla genocidou Arménů, zažila nacismus i nástup diktatury v Číně. Do toho stihla pootvírat několik restaurací po Francii i Americe a hostit […]
  • „Tour de France“ s vidličkou, nožem a vývrtkou 26. července, 2014 „Tour de France“ s vidličkou, nožem a vývrtkou Pokud máte rádi dobré jídlo a pití, cestování a suchý anglický humor, je tato kniha stvořena přímo pro vás. Peter Mayle je Angličan žijící ve Francii a mimo jiné napsal knihu Dobrý ročník, […]
  • 26. dubna, 2014 Kam kráčíš, Jene Huse? Jako rodák z Tábora jsem trochu lépe obeznámen s dobou pozdního středověku, kdy naše české království hrálo prim celé Evropě. Rebelující husité, vrahové a vypalovači kostelů, apostaté, […]
  • Veselé Velikonoce s Burtonem19. dubna, 2014 Veselé Velikonoce s Burtonem Právě letos, u příležitosti dvacetiletého výročí, vychází v novém zpracování dnes už legendární příběh kostlivce, který se rozhodl, že by si pro jednou místo halloweenského strašení střihl […]
  • 15. března, 2014 Když vás pohltí americky laskavý smysl pro humor Nakladatelství Argo představuje českým čtenářům druhou z knih oblíbeného amerického humoristy, Davida Sedarise. Jedná se o sbírku povídek Když Vás pohltí plameny a procházet se zde můžete […]

Student 3. lékařské fakulty a zpěvák kapely Thenemis, ve volném čase (jehož je málo, tak málo) literatuře se věnující.