„Čau, pančelko!“ „Čau študente!“

www.dantikvariat.cz

Přestože jsem se k ní dostala až minulý týden, humorný román Nahoru po schodišti dolů od Američanky Bel Kaufmanové vydalo v originále nakladatelství Prentice-Hall v NY roku 1965. A už tenkrát si získal pozornost a pobavený, zvídavý kukuč tisíce čtenářů. Dokáže totiž servírovat všední překážky překonávané s nadhledem a okořenit je touhou “sahat dál než dosáhne naše ruka“.

Výtisk, který mě v knihovně zaujal především díky humorné ilustraci Adolfa Borna, vydalo nakladatelství Ivo Železný v době, kdy jsem teprve učila číst, přesněji tedy v roce 1997. Uvnitř naleznete příběh začínající učitelky Sylvie Barrettové. Sylvie jako krásná, mladá, inteligentní dáma má samozřejmě své ideály, které se krutě střetnou s realitou vyučování na americké státní škole na přelomu 20. a 21. století. Nejenže „její“ děti nikterak nelační po vědomostech a často vystupují ze školy, aby začaly dřív vydělávat. Ještě ji práci stěžuje běžný administrativní provoz jako je neustálý déšť oběžníků od hosp.sp. J.J.McHabea (rozumějte Hospodina Spravedlivého), dotazníků a profilů studentů nebo  aspoň ostříží zrak nad píchačkami. Už tak obtížné vyučování ve třídách, kde není dostatek židlí a na podlaze křupe sklo z rozbitého okna, navíc často přerušují požární cvičení. Dokáže Sylvie objevit příběhy, skryté v moři tváří svých studentů, probudit v nich zájem o myšlení a najít si k nim cestu? Nepřijme raději konkurenční nabídku, kde by měla vlastního asistenta a během přednášek dětí „z lepších rodin“ mohla pozorovat za okny stromy?

Na otázku jaká byla tato kniha, se nedá odpovědět jednoznačně. Byla humorná díky neformálnímu jazyku a zkomoleninám, postřehům i malůvkám zaskakujícím za podpisy dětí na vzkazech ve schránce. Byla místy dramatická a dotýkala se vážných témat i situací, neboť poukazuje na problém interrupce, nenaplněné lásky mezi studentkou a učitelem i platonické lásky učitelky k nadanému žákovi, integrace i rebelantských žáků, které už nebaví chodit nahoru po schodišti dolů a poměrů panujících ve škole.

Kniha to byla také překvapivě poutavá navzdory tomu, že je sestavena ze střípků různorodých korespondencí (Sylvie si dopisuje s přítelkyní z univerzity, konverzuje s kolegy a nachází ve své schránce názory dětí i zmíněné oběžníky) a obvykle u mne tyhle slepené příběhy nemají valnou naději na úspěch.

Nemohla jsem si během čtení nevzpomenout na film Mezi řádky, který je v hlavní myšlence a prostředí s knihou shodný, byť ve filmu se jedná o drama a nelítostný boj gangů. V obou případech se však mladá americká učitelka snaží získat důvěru studentů na střední státní škole a probudit v nich touhu rozvíjet se. Jestli se to Sylvii Barrettové podařilo, vám neprozradím. Na knize je totiž nejpůsobivější právě pocit na posledních stránkách. Je to jako když se loď, na jejíž palubě pobývají vaši známí, vrací z rozbouřeného moře do známých vod přístavu.

tit.obr.:www.dantikvariat.cz

Více z LaCultury...

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*