Láska mezi písmenky zdaleka nemusí být černobílá

Každý náruživý čtenář se dokáže vžít do příběhu, který se mu otevírá na stránkách knihy, sblížit se s jejími postavami a najít si mezi nimi své oblíbence. Dobře napsaná postava se může stát vaším přítelem, který nikdy nezklame. Jenže Delilah se do svého prince z pohádky skutečně zamilovala. A jak už to v pohádkách bývá, zamiloval se i on do ní a pravá láska mu dala život. Žili šťastně až na věky nebo jejich Láska mezi písmenky podlehla nástrahám reálného světa?

Vlastně to s tím ožíváním bylo trochu komplikovanější, ale to bych vám prozradila děj prvního dílu Láska mezi řádky, kde plachá šestnáctiletá Delilah objeví v knihovně pohádkovou knížku a svou velkou lásku – prince Olivera. Ten jako by z oka vypadl Edgarovi, který je synem autorky pohádky. A protože Edgar měl vždycky radši dobrodružné počítačové hry než chození do školy, vymění si s Oliverem místo. A Oliver s mámou spisovatelkou se stěhují 300 km do Detroitu. A tady začíná navazující druhý díl Láska mezi písmenky.

Oliver v roli Edgara chodí s Delilah do školy a jeho máma Jes tady taky má své zájmy, které čtenář objeví až na konci knihy. Zatímco Delilah považovala střední za utrpení, kde je jediným světlým bodem její rázná kámoška Jules, Oliver si okamžitě získá sympatie většiny školy. Žili by si patrně jako na růžovém obláčku, nebýt toho, že pohádková knížka se rozhodne prosadit svou. Vůbec se jí totiž nelíbí, co s jejím příběhem Edgar provádí a dožaduje se návratu do starých kolejí. Dokonce i Edgarovi se tajně stýská po mámě a chtěl by domů. Dokáží si s tím naši milenci poradit?

Tahle knížka je neobyčejně dobře napsaná, takže myslím zaujme každého, kdo v sobě má vzpomínku na svoji první lásku stejně jako toho, kdo o své dokonalé první lásce teprve sní. Ostatně o Jodi Picoult se ve čtenářských databázích ani nedočtete nic jiného než chválu na její vypravěčský styl či originální náměty a po této své první zkušenosti mohu jen souhlasit. Příběh Delilah a Olivera vytvořila společně se svou dcerou Sam a celou knihu prostupuje neskutečná harmonie a lehce se do ní ponoříte a zapomenete na čas, natož abyste počítali stránky, kterých má román přes 300.

Z mísící se pohádkové atmosféry a prostředí young adult četby vás vytrhnou dva dramatické okamžiky, kdy na scénu přichází smrt. Pro mladší čtenáře to může být šokující, ale vybavila se mi při tom vzpomínka na Nekonečný příběh, který může Bastian ovlivnit díky tomu, že jej prožíval a plakal nad smrtí Artaxe. Jde zkrátka o to, přesvědčit čtenáře, že prožitky z příběhů jsou skutečné. Že i když je v nich něco nesmírně těžkého, je důležité neztratit víru v dobré a šťastné konce.

Zaujaly mne i K filosofickému krátké úvodníky na začátcích jednotlivých částí knihy, které své čtenáře vedou k malému filosofickému zamyšlení, a jistě si dovedu představit, že besedy s autorkou mohou být nesmírně inspirativní. Osvěžujícím prvkem jsou drobné černobílé ilustrace na začátcích kapitol. Kdo si ale potrpí na barevně malované obrázky známé z pohádkových knížek, měl by zavítat na poslední stránky knihy, kde jich několik najde. Osobně myslím, že je to škoda a mohly být směle umístěny do příběhu bez obav z přílišného „omlazení“čtenářského publika.

Rate this post

Více z LaCultury...

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.