Nová básnická sbírka Lydie Romanské Sirka Henriho Bremonda dává svou anotací tušit, že půjde o přelomový titul autorčiny tvorby. Romanská již názvem sbírky „manifestuje svůj příklon k čisté poezii“ a verše tak hodlá zbavit slovního balastu. Proto lehce překvapí, že kniha nemá žádný teoretický úvod ani doslov, kde by recenzent či přímo autorka blíže osvětlili inspirační zdroje veršů. Čtenář je tak hned po otevření knížky vhozen do hluboké tůně barvitých veršů.
Co se zprvu mohlo zdát jako nedostatek, se během četby vyjeví jako pozitivum. Čtenář objevuje záměr Lydie Romanské postupně, v praxi, na základě jednotlivých veršů, jako kdyby odkrýval karty na stole. Přitom slovní balast u Romanské zcela jistě nenajdete. Milovníci lyrických jambů a hexametrů přes celou stránku nechť raději sáhnou po jiné knize.
Můžeme tedy Sirku Henriho Bremonta považovat za jakýsi předěl v autorčině tvorbě? Dle mého názoru zcela jistě nikoliv. Je to opět stará dobrá Lydie Romanská, jejíž typická poetika nám evokuje vzpomínky na verše z předchozích sbírek. Lydie Romanská, která kašle na aktuální trendy české poezie a svou autenticitu si zachovává i s vědomím, že bude některými mladšími básníky považována za patetickou. Lydie Romanská, která ve své tvorbě ctí určitou stylovou kontinuitu i tradiční motivické okruhy (příroda, láska, erotika…).
Určitý posun každopádně zaznamenat můžeme, a to ve dvou ohledech. V prvé řadě jde o hravou experimentálnost, s níž se autorka stylizuje do velkých básnických -ismů dvacátého století. Můžeme si tedy povšimnout prvků civilismu (Higgsův boson) projevujících se ve fascinaci moderním světem či poetismu (Mé mapy, Kočka z Terstu), kde cítíme tajemnou vůni dálek. Některé básně (Zpráva z kolizní dráhy) jsou doslova básní-pásmem, a tak můžeme v souvislosti se sbírkou hovořit i o surrealistických vlivech. Druhým ohledem je jasně viditelná odlehčenost básní. Romanská ubírá na vážnosti a přidává do veršů skrytý humor; s čtenářem místy laškuje. Řada básní se rovněž naklání spíše do epické roviny, přestože lyrika je pro Romanskou tradičním tvůrčím backgroundem. Lze tedy říci, že Sirka Henriho Bremonta si bere to nejlepší z tradic české poezie.
Více z LaCultury...
25. února, 2023 Nadčasová a okouzlující básnická sbírka Maminka Jaroslav Seifert, který za své dílo v roce 1984 obdržel Nobelovou cenu za literaturu, patří k nejvýznamnějším českým básníkům.
Výjimečné místo v jeho tvořbě patří zejména útlé básnické […]
22. června, 2022 Držet břitvu na tepu doby Autor Adam Pýcha napsal tuto básnickou sbírku proloženou několika prózami.
Knížka je rozdělená na tři časové úseky. Respektive čtyři, ale to čtvrté je mezičasí. Jinak je to minulost, […]
19. září, 2021 Navštivte Motýlí pavilon Tima Postovita! "Dnešní doba nese známky sémantické vyprázdněnosti. Básník by proto měl dbát na slovo, měl by mu poskytovat bezpečný přístav v moři plném velkých demagogických ryb a manipulativních […]
18. září, 2021 Neklan a jeho nekonečný oceán inspirace S tím, jak se svět pomalu smiřuje s tím, že koronavirus bude zřejmě trvale součástí naší společnosti,
se toto téma dostává i do kultury. Nejinak tomu bylo v případě poslední sbírky […]
14. září, 2020 Protijed jako kritické myšlení Rozhovor s hukvaldským básníkem Neklanem, který v srpnu pokřtil svou novou knihu.
Nová sbírka Protijed má na obálce lahev Božkova. Co považuješ za Protijed Ty osobně? Spíše chlast, nebo […]
2. září, 2020 Stárnutí všedního dne Nová sbírka Kateřiny Bolechové tematicky rezonuje bolestivou všednodenností. Blíže nespecifikovaná Marie (snad maminka, babička, kamarádka?) je zde básnickým objektem, k němuž se vztahuje […]
11. dubna, 2020 Sbírka Rozhraní vrací čtenáře k lyrice David Bátor je ve svých sbírkách autentický. S výjimkou Zbuje, kterého oblékl do prajzkého nářečí, je Bátorův rukopis i po letech pevně čitelný – bolestně niterná lyrika s neustále se […]
18. března, 2020 Úzkost vzešlá z popela Slezska Šenkyplova sbírka Černý vesmírný popel je souhrnem autorovy zhruba desetileté básnické tvorby. Je to znát. Kvalita básní osciluje mezi tematicky sevřenými trojveršími či zdařilými epickými […]
13. ledna, 2020 Kniha haiku
Jak Kerouac nepsal jen romány. Hluboce se zajímal i o haiku. Přibližně od poloviny padesátých let 20. století až do své smrti v roce 1969 si tyhle trojverší zapisoval do deníků a […]
10. října, 2019 Sv. Outdoor je patronem putujících…
Teď můžeš vstát a jít, kam tě vede tvé srdce a tvá duše. To jsou slova Svatého Outoora. Toho, co je patronem těch, kteří si myslí, že je lepší být „venku“ než „uvnitř“, zjevuje těm, kteří […]
19. ledna, 2019 Nejlepší české básně 2018 Zdá se, že v poezii se většinu času nic moc neděje. A kdyby se i dělo, všiml by si toho někdo? Těžko říct. Sborník nejlepších českých básní, která každoročně vydává nakladatelství Host, […]
1. října, 2017 Jakub Křelina – Poezie Ukázka z díla pražského autora, básníka, ale i sběratele starých tisků a grafik Jakuba Křeliny.
Poezie
Některým lidem
nevysvětlíš,
proč múza jim do číše lije, […]
