Interaktivní knížka pro nejmenší třikrát jinak

Svět je vlastně místo plné hravosti. Stačí na něj pohlížet správnou optikou. V dnešní recenzi se na něj podíváme dětskýma očima – prostudujeme útroby mravenčího bludiště, zapátráme v oblasti zvířecího maskování a zdoláme nástrahy fantazie zmítané strachem ze tmy.

Ať si říká kdo chce, co chce podle mého názoru do dětského pokoje  prostě obrázkové knížky neodmyslitelně patří a to navzdory veškeré technice a pokroku ve vývoji důmyslných hraček nejrůznějších typů a materiálů. Podíváme se proto na tři leporelové novinky jednoho z největších dětských nakladatelství – Albatrosu. Leporela totiž už léta patří nejen k prospektovým obrazovým suvenýrům ale především k prvním dětským knížkám. A to prý je název leporelo odvozen od postavy sluhy Leporella (v Mozartově opeře Don Giovanni),který sepisoval podrobný seznam milenek svého pána.

Pro nejmladší čtenáře

První kniha nese název Najdi mě! Zvířátka se vzorovanými kabátky. Její autorky Silvie Sanža (text) a Edit Silacka (ilustrace) spolupracovaly také na knize Najdi mě! Zvířátka s barevnými kabátky, která se nese ve stejném duchu. Cílem knih je seznámit děti se zvířaty a hravým (a vcelku nenápadným) způsobem podnítit jejich prvotní zájem o přírodu i okolní svět. Kniha probouzí jejich zvědavost a vede je nejen k hledání zvířat, ale inspiruje také k jejich kreslení. Každému ze čtyř zvířátek jsou věnovány dvě dvoustrany. Na první se s vyobrazeným tvorem seznámí, na té druhé si s ním hrají. Díky speciálnímu zpracování knihy, může zvířátko snadno obkreslit i tříleté dítě, a už využije vyříznutou šablonu nebo vystouplý obrys. Tvůrci zkrátka počítali s tím, že tuhle knihu budou děti často brát  do upatlaných ruček a neustále otevírat a zavírat, takže vypadá poměrně odolně. 

Škola přírody hrou

Ještě přitažlivější je ale leporelo Mraveniště, na které spolupracovali Jitka Petřekvá (text) a Tomáš Tůma (ilustrace). V téhle knížce totiž naleznete ukryté dvě knížky. Jednak vesele ilustrovanou mini encyklopedii jednotlivých mravenčích typů (a to jak druhově tak rozdělením úloh v mraveništi). A pak je tu něco ještě mnohem zajímavějšího – důmyslně propracovaný model mraveniště s jeho jednotlivými „místnostmi“ a osazenstvem, v něm můžete nejen listovat, ale taky hledat skryté obrázky a zajímavosti.  Za sebe můžu říct, že  osobně knize uděluji 10 bodů z 10 za originalitu, veselé ilustrace, zvolený font písma, který je dobře čitelný i pro menší čtenáře a také za text,který navzdory své malé délce přináší zajímavá zjištění (věděli jste třeba, že mravenčí dělnice žijí osm let? nebo, že po světě běhá asi jeden kvadrilion (1 000 000 000 000 000 000 000 000 mravenců?). Inu, až příště budu míjet kopku jehličí hemžící se drobnými tělíčky, nejspíš se na chvíli zastavím k tichému pozorování.

Nyktofobie?

Třetím kouskem dnešní recenze je kniha Nebojím se tmy od Heleny Haraštové, která již v Albatrosu vydala několik obrázkových knih (např. Podívej, jak roste strom nebo Jak bydlí děti celého světa). Kniha je opět obrázkovým leporelem, které tentokrát vyžívá možnosti zabudované posuvné záložky. Ta umožňuje dětem „posvítit si“ na věci, které se jim ve tmě jevily jako nebezpečné mimozemské bestie, zatímco na světle je to jen několik zcela běžných, ba dokonce oblíbených věcí, které dítě obklopují v různých situacích.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.