Linkin Park konečně našel ten správný zvuk!

Trvalo to bezmála osm let. Mezitím vyšla tři studiová alba a více než 10 singlů. Kolik vody asi tak proteklo? Kolik dětí se narodilo, kolik lidí zemřelo? No, zanechme statistiky, jedna věc je však jasná. Americká kapela Linkin Park se v průběhu těchto dlouhých roků hledala a hledala, až to vypadalo, že vystřídala snad všechny hudební žánry. Jenže ať se snažila, jak chtěla, stejně už neměla ten drive a nezaměnitelný návykový zvuk jako tehdy, když začínala. Podařilo se už konečně této šestičlenné formaci navázat na v hlubinách času ztracenou nit?

zdroj obrázku: LinkinPark.com

Určitě by se mnou někteří nesouhlasili a za „konec“ Linkin Parku by označili již rok 2007 nebo ještě dříve, protože už tehdy začínali nebezpečně vybočovat ze zajetých kolejí. Samozřejmě nikomu nezazlívám, pokud se mu dosavadní tvorba LP líbila více nebo v jednotlivých obdobích nedělal žádné rozdíly, nicméně snad se shodneme na jednom: že Linkin Park je skupina, která během pár let obměnila repertoár natolik, že by to vystačilo na založení několika nových kapel. Na jednu stranu je fajn, že nehrají stále dokola omílaný styl, jímž by se fanouškům znechutili tak jako tak, ale jak se může původně metalová skupina ocitnout u elektroniky s absencí kytar a bicích? Myslím, že to nečekal nikdo. Pojďme si pro pořádek připomenout, jak se to všechno vlastně odehrálo.

Linkin Park vznikl v roce 2000, ve stejném seskupení předtím působili pod jménem Hybrid Theory a ještě dříve jako Xero s jiným zpěvákem. S příchodem prvního alba Hybrid Theory Linkini zaznamenali ohromný úspěch. Objevil se tady styl, který kombinuje na první pohled (nebo spíš poslech?) nesourodé žánry – metal, hip-hop a elektronika. Ale stačí si pustit některou z písniček a zjistíte, že to funguje nečekaně skvěle. Triviální styl sloka-refrén bez zbytečného experimentování je na poslech zcela nenáročný. A i když se to nemusí zdát, kapela si dokáže se všemi třemi zmíněnými styly patřícími spíše někam do undergroundu než do populární hudby pohrát tak dobře, že i ti, co těmto žánrům neholdují, najednou ani nevnímají burácející kytary, rap a uřvaného zpěváka i přesto, že by si tyto prvky samostatně asi nepustili. Linkin Park dokázali neočekávané, metal a rap prosadili do mainstreamu. Následovalo speciální album Reanimation, na němž se nachází předělávky a remixy všech skladeb z původního alba. Plno písní získalo naprosto nový rozměr, většina nebezpečně konkuruje originálům. Příčka originality tak byla nastavena zase o něco výš.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Druhé album Meteora jen utvrdilo popularitu kapely a hity jako Breaking the Habit nebo Numb musí znát snad každý. Někdy možná až moc kopíruje koncept debutu, ale dovedl ho k dokonalosti, za mě jednoznačně nejlepší album. Po vzoru Reanimation vyšlo mash-upové EP, kdy Linkin Park společně s raperem Jay-Z smíchali dohromady některé písničky ze svého repertoáru. Nezní to špatně, jen těch písniček mohlo být více než jen šest.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Pak přichází první zlom, album Minutes to Midnight. Kapela se vymanila ze svazujícího stylu prvních dvou nahrávek, který podle svých slov považovala již za vyčerpaný. Začali nanovo, čistý list papíru. Pokud se i vy zaposloucháte bez hledání náznaků předchozí tvorby, věřte mi, že si album užijete stejně jako ta předchozí. Kompozice skladeb je více propracovaná, najdete tu jak poklidné rockové ploužáky, tak osvědčené vály hrající pěkně nahlas. Na albu jsou tyto dva odlišné světy střídavě poskládány za sebe jako černá a bílá, což překvapivě vůbec není na škodu. Ubylo rapu, přibylo líbezných popěvků, zpěvu se chopil dokonce i Mike Shinoda, do té doby výhradně raper. Na nový zvuk si samozřejmě musíte zvyknout, zvlášť pokud jste doslova dýchali pro předchozí dvě alba, ale jakmile dáte albu s číslem 3 šanci, bohatě vás odmění. U mě je v oblíbenosti těsně za Meteorou. Pak vyšly ještě tři mimoalbové singly We Made It, New Divide a Not Alone – zatím vše OK.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Jenže v roce 2010 vychází ryze experimentální album A Thousand Suns, čímž pro mě na dlouhou dobu skončila éra kvalitní hudby z dílny Linkin Park. Ne že by se sem tam neobjevil kousek, který se mi líbí, jenže můj celkový dojem nedokázaly tyto světlé výjimky zvrátit. Album má sice 15 skladeb, jenže 6 z nich (včetně předehry) jsou pouze dlouhé přechody mezi skladbami (skity), během nichž si můžete poslechnout výroky slavných osobností nebo jen tak meditovat. Mně osobně tam ale velice zavazí, narušují průběh alba, z jejich poslechu mívám takový divný pocit. Když už náhodou narazíte na nějakou poslouchatelnou písničku, nečekejte žádnou hitovku do rádia. Skladby jsou strašně usedlé, kolikrát nepoznáte, co je sloka a co refrén, a snad až na Waiting for the End si je pobrukovat nejspíš nebudete. Zavedli zde také trend neustálých popěvků „o-óó“, jež mě vyloženě rozčilují. Jakoby to nestačilo, téměř vymizely bicí a kytary, což je u rock/metalové kapely přinejmenším podivný krok. Zato přibyly beaty a elektronické loopy, které tyto nástroje často až komicky nahrazují. Pro ty, co si potrpí na textech, nejspíš zarazí, že se tady zpívá o hrozbě jaderné války a podobných „odlehčených“ tématech na dobrou noc. Opravdu rozporuplné album, zvlášť na kapelu, která má za sebou písničky zcela jiného rozměru.

Dobře, zkusili si to, další deska Living Things je naštěstí zase jen a jen o písničkách. Uff, ještě že tak. Hned úvodní Lost in the Echo se dost povedla, Burn It Down či I’ll Be Gone se taky dobře poslouchají. Už už se začínáte radovat, že A Thousand Suns byl jen takový krok vedle, který klukům rádi odpustíte, jenže album se přehoupne do druhé poloviny a jede jeden brak za druhým. Pardon za můj přímý názor, tak to cítím. Elektroniky snad ještě více přibylo, což nemusí nutně vadit, ale s rockem, který od LP přeci jen pořád čekáme, to má čím dál míň společného. Kapela si zřejmě chtěla zopakovat úspěch jako dříve s Reanimation a vydala druhé remixové album Recharged (recenze zde). Čistě taneční remixy podprůměrné kvality Living Things definitivně pohřbily a singl A Light That Never Comes musel zmrazit úsměv i tomu největšímu optimistovi.

Pak přišlo album The Hunting Party. Znělo to jako aprílový vtípek, ale opravdu, Linkini se vrátili ke kořenům, k tvrdé muzice. Nutno však podotknout, že se nevrátili ke svým vlastním kořenům, nýbrž ke kořenům nějaké průměrné punkrockové kapely, která snadno zapadne v davu mezi stovkou dalších. Ano, rázností se přiblížili svým začátkům, opět si užijeme řvoucího Chestera Benningtona, kytary a bicí v plné parádě, ovšem nic, co by dokázalo výrazně zaujmout. U některých písniček úplně slyšíte ten potenciál, který je okamžitě zkažen zbytečnou přeplácaností nápadů přes sebe, které spolu vůbec nedrží pohromadě. Celou dobu jsem si nedokázal vysvětlit, jak je možné, že jim návrat pořádných kytar nepomohl, spíš uškodil. Po prvním poslechu novinky One More Light jsem to konečně pochopil.

Ono to totiž vůbec není v tom, jestli zrovna hraje kytara nebo nějaký elektronický sampl, záleží především na melodiích a na svěžesti písniček. Pokud píseň nemá šmrnc, nepomůže jí nic. Naštěstí vám One More Light nabízí hned 10 takovýchto šik skladeb, tedy plný počet. :-) Ze všech alb je tohle určitě „nejměkčí“, metal ani žádný tvrdý rock tady nenajdete už ani náznakem, ale jak říkám, o tom Linkin Park ani nikdy nebyl. I když se to nemusí zdát, opravdu až teď se Linkini vrátili tam, kde začali – k líbivým písničkám se silnými refrény a nenáročnou kompozicí osekanou o přebytečné prkotiny, které jen narušují plynulý poslech. Zároveň se nebáli vyzkoušet zcela nové prvky jako elektrické úpravy vokálů do extrémních výšek nebo naopak úplně hluboko či R’n’B beat. Ale asi největší překvapení přišlo s pilotním singlem Heavy, v němž hostuje zpěvačka Kiiara – první ženský vokál v historii dosud „chlapácké“ kapely, který do písničky nádherně zapadá. Věřím, že ještě někdy s nějakou zpěvačkou naváží spolupráci, protože tohle jim vážně sedlo.

oficiální videoklip, zdroj: Youtube kanál kapely

Akorát není moc jasné, co z alba je vlastně singlem a co ne. Před vydáním alba byla vypuštěna také lyric videa k Battle Symphony, Good Goodbye a Invisible. Ke Good Goodbye byl natočen i videoklip, stejně jako k Heavy. Na anglické Wikipedii se uvádí, že dalším videoklipem, nikoli však singlem, by měl být Sharp Edges. No, ale ono je to prakticky jedno, protože všech 10 kousků z desky jsou na singly (klipy) zralé, všecko to jsou potencionální hity. Mně se nejvíce líbí zmíněná Heavy, pak ještě Invisible, na skupinu nezvykle veselá záležitost, kterou celou odzpíval Mike Shinoda, a především poslední Sharp Edges, tu jsem si zamiloval hned napoprvé. Chester v ní místy zpívá tak zvláštně, až si nejste jistí, jestli je to stále ještě on nebo nějaký ženský vokál. Je doprovázený akustickou kytarou, prostě pohodička.

oficiální audia, zdroj: Youtube kanál kapely

Musím to říct, abyste nebyli zklamaní a nečekali od alba něco, čím být nechce. Písničky jsou čistě popové. Chesterova křičení se nedočkáte, Mike rapuje jen v jedné skladbě. Nelekněte se občas upravených vokálů. Nečekejte žádný oldschool, tyto písničky jdou s dobou. A hlavně, poslouchejte s čistou hlavou, pryč s nostalgií a předsudky. Dopřejte zvuku volný průběh, on si vás najde, chytne a nepustí. :-)

Díky One More Light jsem si k Linkin Parku opět našel cestu. Z alba srší energie, je poznat, že bylo produkováno odlehčeně, sebevědomě a s jistotou, konec nejasným experimentům. Od teď se budu tvářit, jakoby předchozí tři alba vůbec nevyšla, a po singlu Not Alone plynule přišel Heavy společně se „čtvrtým“ studiovým albem One More Light. :-) Kdo se přidá?

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Aerodrome festival opět představí velké hvězdy9. května, 2017 Aerodrome festival opět představí velké hvězdy Poměrně mladý hudební festival Aerodrome se může opět pyšnit nabitým programem. Po předchozích třech úspěšných ročnících se 11. června uskuteční již čtvrtý ročník na pražském Letišti […]
  • Linkin Park a jejich nový Reanimation?6. prosince, 2013 Linkin Park a jejich nový Reanimation? Slavná americká rock/metalová kapela Linkin Park zaznamenala obrovský úspěch se svým debutem Hybrid Theory a jeho následujícím remixovým albem zvaným Reanimation. Nyní bezmála po deseti […]
  • Hudba plnými doušky, to je MTV!29. listopadu, 2009 Hudba plnými doušky, to je MTV! Má tradici, je svěží, plná zážitků, stylu a především hudby. Kdo? No přece Music Television, neboli MTV! Po dlouhých osmadvaceti letech od svého vzniku se nejslavnější hudební stanice […]
  • O zabijákovi, který nad osudem svých obětí prolévá slzy15. listopadu, 2019 O zabijákovi, který nad osudem svých obětí prolévá slzy Jó Hinomura byl mladý, krásný a citlivý umělec. Jak je možné, že se stal nájemným vrahem čínské mafie zvané Sto osm draků? A proč ho jeho dračí páni psychologicky naprogramovali, aby […]
  • Cirkadiánní kód6. března, 2021 Cirkadiánní kód Jakou jinou audioknihu by si měl poslechnout člověk v době celospolečenského lockdownu než tu o zdraví? Měl jsem dobrou ruku, když jsem v Audiotéce šáhl po audioknize Cirkadiánní kód s […]
  • Koncert Blackmore’s Night ve Slavkově u Brna se už blíží25. července, 2012 Koncert Blackmore’s Night ve Slavkově u Brna se už blíží Po tom, co u nás Blackmore's Night, kapela známá renesančními vlivy ve své hudbě a hlavně díky kytaristovi a bývalému členovi Deep Purple - Ritchiemu Blackmorovi, minulý rok nevystoupila, […]
  • Muslimové ani básnici nám diktovat nebudou!3. června, 2017 Muslimové ani básnici nám diktovat nebudou! Nová sbírka hukvaldského punkera je návratem ke klasické neklanovštině. Sbírka Mezi námi zvířaty, kterou Neklan vydal v roce 2016, byla pro mnohé zklamáním. Vysoko nastavená laťka […]
  • Některé známosti mohou být nebezpečné15. března, 2015 Některé známosti mohou být nebezpečné Kontroverzní příběh odkrývá pozadí milostných strategií, o nichž si dopisují požitkářští aristokraté markýza de Merteuil a vikomt de Valmont, kteří pro své potěšení a radost z moci […]
  • I když je králem, musí mlčet14. května, 2011 I když je králem, musí mlčet Takový osud potká na konci května jedenáctiletého Jana Procházku z Vlčnova. Je totiž letošním králem tradičního lidového obyčeje – jízdy králů na Vlčnovských slavnostech. A král po celou […]
  • PEVNOST V/2021: novinky pro vyznavače klasiků8. května, 2021 PEVNOST V/2021: novinky pro vyznavače klasiků FILM & SERIÁL Tématem čísla je zase jednou komiksový hrdina, pardon, hrdinka. Rudovlasá uperwomen Black Widow, jejíž příběh je zachycen na šesti stranách a v červenci se můžete těšit […]
  • Levellers představí Levelling the land v Čechách3. května, 2011 Levellers představí Levelling the land v Čechách Fanoušci se po dvou letech slibů konečně dočkali a Ameba nám přiveze Levellers hned 4x.
  • Letní festivaly odhalují termíny a první jména interpretů22. ledna, 2010 Letní festivaly odhalují termíny a první jména interpretů Sezóna letních prázdnin je neodmyslitelně spojená s radovánkami v podobě letních hudebních open-air festivalů. Jejich organizátoři jsou již teď v plném pracovním nasazení, domlouvají […]

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha