Sidonie Kermack na Čaji o páté

Pozvání na dnešní Čaj o páté přijala spisovatelka Sidonie Kermack. Mluvili jsme o psaní, knihách i o radách pro začínající spisovatele.

Začneme klasickou otázkou – jak jsi se dostala k psaní?

Odmalička mám bohatou fantazii a tak jsem si vždy ráda vymýšlela různé příběhy a když jsem zvládla nástrahy písmenek, tak jsem občas něco napsala, i ve škole mě bavil sloh a nejvíce na volné téma.

V osmé třídě tehdejší základní devítileté školy jsem se poprvé pokusila napsat knihu. Bohužel to skončilo tak, že mi rozepsané dílko sebrala učitelka – psala jsem při vyučování pod lavicí. Doma za to byl pochopitelně výprask.

Moje kamarádka mi říkala, že bych se měla věnovat psaní, ale to mě tehdy tak nelákalo, chtěla jsem spíš cestovat a tak jazyková škola, leč soudruh učitel mě viděl v Tesle – ač znal mé neumění v dílnách) – a když jsem řekla, že tam nepůjdu ani za zlaté prase, tak mi řekl, že mi nedá doporučení na školu, že nejsem žádný jazykový talent. Až po letech jsem se dozvěděla, že to nebylo za tu moji drzost, ale proto, že tátu v r. 1969 vyhodili ze strany (KSČ).

I na učilišti jsem občas něco napsala. Bohužel, všechny tyto mé výtvory skončily kdesi ve sběru; dnes mě to mrzí.

Poprvé jsem zauvažovala o napsání knihy, která by se mohla i vydat, někdy v r. 1987, protože od r. 1983 jsem si dopisovala s japonskou dívkou, která mě i navštívila. Takže jsem zvažovala ty dopisy přeložit do češtiny a přidat k tomu své komentáře a postřehy. Ale – zajímalo by to vůbec někoho?

Další pokus byl až po sametové revoluci v r. 1993, kdy jsem napsala takový sešitek, jaké se zde vydávaly. Odpověď přišla – že vydávají pouze zahraniční autorky.

Pak jsem zkusila psát i básně, ale to bylo jen takové přechodné krátké období a mělo to své opodstatnění.

Někdy v červnu 1998 jsem ten sešitek poslala kamarádce a očekávala jsem její hurónský smích. Překvapila mě – že bych z toho měla udělat román.

A počátkem srpna téhož roku jsem už nevěděla, co dělat. Dopisy napsané, knížky přečtené a do odjezdu z pětitýdenní dovolené ještě pár hodin zbývalo. Bez knížky na sluníčku nevydržím.

A pak to přišlo a já jsem se zvedla z deky a šla jsem do auta pro sešit. „Tak napiš knížku,“ řekl mi manžel a já na to „a co myslíš, že jdu dělat?“. Nějak záhadně mi občas čte myšlenky. Napsala jsem pár stránek, pokračovala jsem v tom i doma, ale nějak jsem cítila, že to není ono.

Až 18. října se mi při práci stala taková událost, která zprvu vypadala hrozivě, ale nakonec jsem se smála a to byl vlastně moment, který jsem si zapsala a začala jsem s opravdovým psaním. Dokonce jsem si kvůli tomu přála i počítač (psací stroj je přece jen dost hlučný).

Vydala jsi knihu Protože tě nemohu přestat milovat. Prozraď o ní něco.

Je to realistická romantika, ale… prvoplánově to měla být pouze detektivka končící dopadením pachatele. Jenomže v průběhu děje mé postavy ožily a já jsem už jen psala jejich příběh.
 
 
Je to vlastně o velké věrné lásce, lidském soucitu a pochopení, ale také o nenávisti a zlobě. Protože mě nebaví číst stále stejné závěry takových knih, kde pachatel končí zastřelen policistou a další podobné stereotypy, tak jsem to pojala poněkud jinak.
 
 
Název měl být původně jiný, leč čtenáři by dost rychle odhalili, jak to je a tak jsem přemýšlela nad změnou. Nic se mi nezdálo vhodné, až jednoho listopadového dne jsem šla na nákup a na parkovišti marketu Globus jsem z kazety ve walkmanu slyšela písničku Phila Collinse „Can´t stop loving you“, přesněji slova refrénu. A to bylo ono. Název vyjadřuje i vzájemný vztah obou hlavních postav.
 
 
Po dokončení knihy a jejím přepsání na počítači jsem ale zauvažovala – občas to dělám u knih jiných autorů, že by mě to zajímalo – jak vlastně ti dva žili dál. Co se pak dělo, když proti nim bylo celé město? A tak vznikl druhý díl. Jenomže ten skončil tak, jak skončil a to nemám ráda, a tak zákonitě musel přijít díl třetí.
 
Už jsem to mohla uzavřít, ovšem pak jsem si uvědomila, že tam mám jednoho mocného muže, který si přece to, co se stalo, nemůže nechat líbit. Další díl by byl už překombinovaný a tak jsem ho rozdělila na dva a jelikož se tam objevila další postava a pár otázek zůstalo nezodpovězených, mám v plánu ještě šestý, závěrečný díl.
 
Bohužel, problém je sehnat vydavatele. Lépe řečeno – vydavatelé by mi knihy vydávali, ale musela bych si vydání zaplatit nebo spolufinancovat a na to skutečně nemám. To, že mi byl vydán první díl koncem července 2011, to považuji doslova za zázrak.
 
Pracuješ teď na nějaké další knize?
 
V současnosti mám už z dřívějška rozepsaných několik knih. Momentálně ale mám takovou krátkou pauzu, kterou vyplňuji psaním soutěžních povídek do literárních soutěží a přepisem těch knih, které jsem dříve psala a měla jsem je na disketách a v tištěné podobě. Prioritu bude mít samozřejmě napsání šestého dílu „Protože tě nemohu přestat milovat.“
 
Co tě při psaní nejvíc inspiruje?
 
To se nedá takto jednoznačně říci. Jsou to písničky a také nějaké situace okolo mě, ale i různé pocity. Mám třeba rozepsaný román „Domov u moře“, inspirovaný písni Genesis „Home by the sea“ a až na jejich koncertu jsem zjistila, že to, co jsem si při poslechu této písně vybájila, ta píseň obsahuje. To se mi právě stává dost často, něco „vidím“ a ono to tak skutečně je.
 
Které knihy by si měl podle tebe pročíst každý?
 
Tato otázka je dost ošemetná. Jinak na ni odpoví autor fantasy, autor erotických románů, autor historických románů a autor žánru krimi. Já spíš uvedu knihy, které mě tak zaujaly, že jsem je musela mít ve své knihovně: „Neúplná mozaika“ od Joy Fieldingové, „Volný a nebezpečný“ – autor James Hadley Chase, „Čtvrtá strana trojúhelníku“, kterou napsala Ellery Queen. A samozřejmě – „Protože tě nemohu přestat milovat.“
 
Co ráda děláš ve volném čase, pokud právě nepíšeš?
 
Pokud zrovna nepíšu, tak čtu, poslouchám hudbu (Phil Collins + Genesis, Petr Muk + Oceán + Shalom, Kryštof, Marie Rottrová, Ilona Csáková a pak různé písně), chodím do přírody, kde nic nevymyslím, ale užívám si tu krásu okolo (a poté to použiji do některého románu), občas sleduji i televizi.
 
Co by jsi poradila lidem, kteří se chtějí věnovat psaní?
 
Moje první rada se dá shrnout takto: bohatá fantazie, bohatá slovní zásoba a výborná znalost češtiny. Fantazie – z té se odvíjí celý příběh. Něco člověk uvidí/uslyší a najednou si začne představovat, co by se mohlo dít dál, co by tomu mohlo předcházet…
 
Bohatá slovní zásoba – ta se získá nejlépe nejen čtením, ale psaním dopisů (dnes už asi spíše e-mailů, i když dopisy jsou lepší, ale poštovné tomu nepřeje) – i docela obyčejná událost nebo situace z práce/školy se dá vylíčit dramaticky, napínavě, popř. vesele.
 
Ale občas si člověk neví rady, aby se stále neopakoval nebo aby to vyznělo trošku jinak – čeština je úžasně krásný jazyk – tak k tomu slouží Slovník českých synonym.
 
A výborná znalost češtiny je naprostá nutnost. Něco se dá odpustit, ale nikoliv hrubky nebo perly „bysem“ apod. K tomu zase poslouží Pravidla českého pravopisu (není to hanba, nýbrž nutnost, moje bývalá češtinářka mi sama řekla, že se stále musí češtinu učit) a je lepší mít různé výtisky. Výborný je Slovník spisovné češtiny.
 
No a potom se vyvarovat různých „anglicismů“, i když to používají v médiích – příšerné je „chci se zeptat na otázku“, protože my Češi otázku klademe, pokládáme, ale ptáme se na něco konkrétního, nikoliv na otázku, to je nesmysl. A také čeština má 5. pád, kterým oslovujeme, voláme, tudíž ne „pane Novák“, ale „pane Nováku“.
 
Pak záleží na tom, jaký žánr kdo píše. Někde je nutná odborná znalost, ale při psaní beletrie, což není literatura faktu, stačí povšechné znalosti, nemusí se zacházet do podrobností, všechno se dá „okecat“.
 
Pokud se nejedná vyloženě o erotickou literaturu, tak nepopisovat sexuální scény do detailu. Každý člověk s výjimkou opravdu malých dětí přece ví, co se v takové situaci odehrává.
 
Pak vynechat všechny zbytečnosti typu ranní hygiena (pokud to není pro děj nutné); popisy spíše náznakové – čtenář má vlastní fantazii. Samozřejmě někdy to nutné je, zejména když se jedná o hlavní postavy. Ovšem obrat „krásná jako obrázek“ je poněkud zastaralý, neboť mnohé obrázky krásné nebývají.
 
Ale hlavně: psát pro radost, proto, že psát chci a „musím“, že už bez toho člověk nemůže být. Ovšem ne se za každou cenu do psaní nutit, protože se to radí, že se denně musí napsat určitý počet stran, i když se člověku nechce. I tak se to dá dělat, ale výsledkem bývá cosi nuceně napsaného.
 
Lepší je dát si pauzu, však ona se paní Múza vrátí, únava přejde… Mně se osvědčuje si každou scénu „zahrát“. samozřejmě, venku to nejde, to bych rychle jela do Bohnic v síti a s houkačkou, ale v duchu si to přehrát mohu a doma to jen hodím na papír (obvykle jde o scény o pár stránek či kapitol dál). Ale obvykle u sebe mám blok a propisku, takže si to hned zapisuji, alespoň rámcově. A doma – tady si už všechno přehrávám jako na divadle, pěkně nahlas, s gesty i pocity.
 
A ještě čeho by se měli budoucí spisovatelé vyvarovat – zbytečné používání sprostých slov a vulgarismů. Použít to jako koření – jen tam, kde to je nutné. Psát to, co člověka baví, ne to, co je zrovna módní, protože to pak píše každý.
 
Já sama píšu do školního sešitu A5 60 listů, kapitoly člením po 20 stránkách a až když mám napsaných takových 200 stránek, teprve pak začínám přepis do počítače, kde provádím rovnou i korekturu; obvykle jen změním nějaké to slůvko nebo najdu lepší formulaci. Pak už přepisuji do počítače podle času a nálady. A když to mám dopsané a dopřepsané, tak si to ještě jednou projdu, opravím překlepy nebo když mi tam počítač napíše něco jiného, a tím je hotovo.
 
Psaní do sešitu je výhodné v tom, že nemusím s sebou tahat počítač nebo notebook (ten nemám), nepotřebuji k tomu žádnou baterii nebo zásuvku na zapojení a mohu psát kdekoliv. Třeba venku na louce, u vody…
 
A na závěr: psaní musí působit radost autorovi samotnému.
 
 
Facebooková stránka autorky: facebook.com/Sidonie-Kermack
E-mail autorky: s.kermack@seznam.cz

Více z LaCultury...

  • Protože tě nemohu přestat milovat – úryvek z knihy Sidonie Kermack17. září, 2017 Protože tě nemohu přestat milovat – úryvek z knihy Sidonie Kermack "Theo, tady ten malý balíček..." Dick ho mezitím rozbaloval. "Je to kazeta. Tak ji přehrajeme. Třeba tam máš přiznání únosce." "Blbče!" našla Thea opět rovnováhu. "Dobrá, přehraj ji. […]
  • Yvona Bednarová na Čaji o páté10. července, 2019 Yvona Bednarová na Čaji o páté Yvona Bednarová je nadějná česká spisovatelka, která se věnuje psaní dětských knih. Co ji přivedlo ke psaní, na jakých příbězích pracuje a zkoušela psát i něco jiného než četbu pro […]
  • Václav Dvořák na Čaji o páté22. února, 2019 Václav Dvořák na Čaji o páté Václav Dvořák napsal knihu a našel pro ni vydavatele. Smlouva, kterou dostal, se mu však nelíbíla, a když si chtěl vyjednat změny, dostal "vyhazov." Nevzdal se a knihu vydal samonákladem. […]
  • Milan Paprčka: Ručně malovaným mapám se věnujeme již 15 let15. února, 2019 Milan Paprčka: Ručně malovaným mapám se věnujeme již 15 let MILAN PAPRČKA, narozený v roce 1979 je pilotem a dobrodruhem. Začal podnikat již v 18 letech a zanedlouho nato založil vydavatelství CBS, které již druhé desetiletí přináší společnostem a […]
  • Dominik Landsman na Čaji o páté1. února, 2019 Dominik Landsman na Čaji o páté Znáte ho jako moderního fotra. Není však jen mužem, který se svým synem Čenkěm (ne)dobrovolně absolvoval mateřskou dovolenou, věnuje se i psaní pohádek a politické satiry a právě dokončuje […]
  • Meik Wiking na Čaji o páté22. června, 2018 Meik Wiking na Čaji o páté Meik Wiking je ředitelem Institutu pro výzkum štěstí, výzkumným partnerem Světové databáze štěstí a zakládajícím členem Latinskoamerické sítě pro politiku pohody a kvality života. V Česku […]
  • Sabine Dittrich na Čaji o páté1. června, 2018 Sabine Dittrich na Čaji o páté I když je Sabine Dittrich německá spisovatelka, má velmi ráda Česko a taky má spoustu českých přátel. Minulý rok vyšla v Mladé frontě její kniha Potomci mlčení a tenhle rok byla Sabine […]
  • Sabina Zelená na Čaji o páté2. března, 2018 Sabina Zelená na Čaji o páté Sabina Zelená začala o spisovatelské kariéře snít snad už v době, kdy si poprvé uvědomila, že knihy, předtím než se objeví na pultech knihkupectví, musí někdo napsat. Nedávno jí vyšel […]
  • Pavel Mondschein na Čaji o páté23. února, 2018 Pavel Mondschein na Čaji o páté Pavel Modschein nedávno vydal nádhernou dětskou knížku Bordeří povídačky. Jak se dostal k psaní, co ho inspiruje, na čem pracuje a zda plánuje další díl Bordeřích povídaček - to všechno […]
  • Lucie Vlachopulosová na Čaji o páté9. února, 2018 Lucie Vlachopulosová na Čaji o páté Lucie Vlachopulosová se specializuje na telepatickou komunikaci a komunikaci pomocí intuitivních obrázků a pomáhá ostatním, aby porozuměli nejen dětem, ale především sami sobě. Kromě toho […]
  • Tereza Barvíková na Čaji o páté12. ledna, 2018 Tereza Barvíková na Čaji o páté Tereza Barvíková je začínající spisovatelka, která má na svém kontě již dvě vydané knihy - Něco si přej! a Přej si znovu!. Momentálně pracuje na svém třetím románu s názvem Svět […]
  • Marek Veverka na Čaji o páté20. října, 2017 Marek Veverka na Čaji o páté Marek Veverka se poslední dva roky věnuje tématice creepypast (strašidelných příběhů), hororu a nadpřirozenu na YouTube kanálu Bamuel Seckett, v jehož rámci se ve spolupráci s dalšími […]

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis