Daniel Kapča – Panský klub (úryvek z románu)

2112 – Objev GENu

V lidské historii byl mnohokrát předpovězen zánik světa. Sem nějaké to zhroucení počítačových systémů, tam nějaká ta apokalypsa. Tu to byl přílet mimozemšťanů, jindy zase zánik ozonové vrstvy a tím zajištění globální barbecue párty. Ale poslední velká předpověď, kterou ještě svět bral vážně, byla datována na konec roku 2012 a měli ji na svědomí Mayové se svým kalendářem, který jim toho roku úplně končil. Fantazie o konci světa byly značně divoké. Když se nakonec nic nestalo a svět pokračoval dál, byli Mayové prohlášeni za největší vtipálky v dějinách a nikdo, až na pár vyšinutých jedinců, už dalším podobným nesmyslům nevěřil. Ironií osudu je, že možná měli přeci jen pravdu, jenom se sekli o sto let nebo my ten jejich kalendář zkrátka špatně pochopili.

Žádní živí mrtví, ohně pekelné, třetí světová válka nebo cokoliv, o čem se vědci s radostí dohadovali a spisovatelé fantazírovali. Ať tak či onak, všechny katastrofy, které kdy člověk vymyslel, se vyznačují nadměrným počtem mrtvol, ale co když vám tyhle tlející pytle sraček nechtějí zmizet z povrchu zemského? To je teprve ten pravý průser…

V průběhu roku 2112 se začaly objevovat první zkazky o nemizejících mrtvolách. Nebožtík, kterého to jednoduše kleplo při ranním joggingu na boční cestě uprostřed lesa. Zprávy hrobníků, kteří našli v hrobech nerozkládající se těla, byť silně zapáchající, nebo oběti válečných konfliktů, které nešly spálit. A podobných příběhů začalo být víc, mnohem víc.

Netrvalo dlouho a o problém se začal zajímat doslova celý svět, i ti Eskymáci, kteří se jinak o trable ostatních nikdy moc nestarali.

„Jak se zbavit těch smrdutých sráčů,“ znělo z každé politické kanceláře, pohřebních ústavů, a dokonce i od některých mafiánských rodin či kolegů z oboru. Nejrůznější pokusy o likvidaci těl vedly místy až k rozum zastavujícím případům, při kterých nebožtíci namísto snížení svého počtu své řady ještě rozšířili, většinou o nešťastné vykonavatele těchto pokusů.

Zářným příkladem je, tedy byl, jeden nizozemský elektrikář, který zkoušel těla spálit elektrickým proudem, a ke své smůle se stal také prvním objevitelem elektrických vlastností svých testovacích subjektů. Budiž mu útěchou, že si tímto činem vysloužil krátký článeček v místním bulvárním plátku na straně šest mezi kuriozitami týdne, okořeněný fotkou sebe a masíčka v poloze značně připomínající všem jistě známou sexuální polohu číslo 69. Alespoň tím podnítil zájem vědců a za to mu patří věčné díky.

Domácí kutilové a jim podobní ovšem nebyli jediní, kdo zkoumali tento fenomén, a do práce se pustila i vědecká veřejnost. Zástupy vědců téměř denně přicházely s novými poznatky a vědeckými výkřiky doufajíce, že právě jejich práce bude ta průlomová a zbaví planetu Nehnijícího problému. A zatímco vědci pracovali na řešení, svět se pomalu, ale jistě dusil čím dál větším počtem mrtvol.

Pak vědci objevili GEN neboli Gen Eliminující Nekrózu. Byl to lidový název a zároveň i hlavní vlastnost nemoci, která modifikovala lidský genom. Pozměnila ho tak, aby vytvářel tzv. antinekrotikum, látku, která zabraňovala buňkám v lidském těle podléhat nekrotické reakci. Jinými slovy, lidské maso se stalo odolné vůči přeměně v tlející kupu hnoje, na které by si červi mohli zvesela pochutnat. Tím se přerušil přirozený koloběh života a na problém bylo zaděláno. GEN měl ale pár zajímavých vedlejších vlastností, na které se většinou přišlo stylem pokus omyl v průběhu 27 let, než se nalezlo Konečné řešení Nehnijícího problému.

Metoda „to nejjednodušší řešení je obvykle to nejlepší řešení“ se ukázala hned zpočátku jako ta, kdy výjimka potvrzuje pravidlo. Oheň byl značně neefektivní, mrtvoly zkrátka nehořely ani při extrémně vysokých teplotách. Ovšem přišlo se na to, že poměrně kvalitně bouchají. Nebylo divu, že nedlouho po tomto objevu se začaly používat jako demoliční materiál. Nevýhodou byly stejné vlastnosti jak před výbuchem, tak i po něm, takže pevné skupenství mrtvoláka se akorát tak změnilo na slizovitý sajrajt, který se stejně nechtěl stát součástí koloběhu života. A ještě se blbě uklízel.

Samozřejmě že se vzrůstajícím počtem masíček se musely hledat způsoby, jak je dočasně odklidit z povrchu zemského, než se najde způsob, jak je zlikvidovat definitivně. Hojně začaly vznikat různé skládky a podzemní hrobky, ze kterých by srdce nejednoho nacistického pohlavára zaplesalo blahem. Zkoumaly se a vyvíjely různé archivační a zhušťovací technologie k uchování ještě většího počtu zákazníků na co nejmenším prostoru. Jejich příval byl doslova nekonečný.

Jedním z nejodvážnějších plánů bylo vystřelování hromadných kontejnerových rakví do vesmíru. K jeho realizaci však nikdy nedošlo, protože se v roce 2149 objevily Spalovny.

Web stránka knihy: knihapanskyklub.cz

Facebooková stránka knihy: facebook.com/KnihaPanskyKlub

Rate this post

Více z LaCultury...

  • Daniel Kapča na Čaji o páté6. října, 2017 Daniel Kapča na Čaji o páté Daniel Kapča vydal svůj první román Panský klub samonákladem. Jaké jsou výhody a nevýhody tohohle způsobu vydávání knih? Nejen to Daniel prozradil na Čaji o páté. Začneme už tradiční […]
  • Argyle Goolsby vydává sólové album4. července, 2012 Argyle Goolsby vydává sólové album Není tomu snad ani rok, co Blitzkid oznámili, že končí. Všichni fanoušci horror punku zaplakali nad rozpadem jedné z nejžádanějších kapel tohoto stylu. Ovšem se začátkem léta se ukázalo, […]
  • Martin Stránský jako Stingo zasažený Sophiinou volbou27. ledna, 2021 Martin Stránský jako Stingo zasažený Sophiinou volbou Když mi bylo osmnáct, bylo v povinné četbě literatury vztažené na druhou světovou válku víc než dost. Sophiině volbě jsem se vyhnula. Zapamatovala jsem si jen ono duširvoucí dilema matky, […]
  • Dhodup Wangchen: Nechme strach za námi 15. března, 2010 Dhodup Wangchen: Nechme strach za námi Od října 2007 do března 2008 podnikl Dhondup Wangcheen výpravu do východního Tibetu. Chtěl před blížícími se olympijskými hrami v Pekingu zaznamenat názory běžných Tibeťanů. Ty pak shrnul […]
  • Seriál Gilmorova děvčata8. února, 2016 Seriál Gilmorova děvčata Všichni, kdo znají tento rodinný seriál, ví, že hlavními postavami jsou matka Lorelai a její dcera Rory žijící v klidném městě StarsHollow, kde se všichni navzájem znají a vzájemně se […]
  • 11. června, 2016 „Na stejné zemi co my, bydlí tu s námi stromy; mlčí a hledí si svého listíčka zeleného…“ - zpívá se v písničce Stromy, kterou napsali Jaroslav Uhlíř se Zdeňkem Svěrákem, a zazněla v dětském pořadu Hodina zpěvu, když jsem ještě byla dítko školou povinné. Už je to pěkně dávno. […]
  • Mourning Beloveth – Formless (2013) 23. dubna, 2013 Mourning Beloveth – Formless (2013) Rád bych nejprve trochu představil kapelu, na jejíž nové album se chystám sepsat pár svých dojmů. Mourning Beloveth je irská skupina, která se asi nejlépe vtěsná do „škatulky“ Doom/Death […]
  • Nečekané zjevení19. června, 2011 Nečekané zjevení Pokud očekáváte článek pojednávající o návštěvnících z vesmíru, pak Vás zklamu. Ono zjevení, které vám hodlám vylíčit, nepřichází z žádné cizí galaxie, naopak je pevně svázané se zemí a […]
  • Nic nového pod sluncem4. února, 2012 Nic nového pod sluncem Nakladatelství Host se po nebývalém úspěchu thrillerové trilogie Stiega Larssona Milénium rozhodlo současného detektivního boomu patřičně využít. Po sérii skandinávských titulů vydává v […]
  • WordPress10. listopadu, 2021 WordPress Jeden redakční systém vládne internetu. Je jím WordPress. Uvádí se, že 33 % webových stránek na světě běží ve WordPressu, což je nepředstavitelné číslo. WordPress umožňuje komukoliv […]
  • Co všechno jsme my, lidé, už podělali?6. září, 2019 Co všechno jsme my, lidé, už podělali? Moderní člověk kráčí po tomto světě už sedmdesát tisíc let. Za ten čas ušel dlouhou cestu. Nebo ne? Ano, máme umění, vědu, kulturu i technologie. Ano, dostali jsme se na vrchol […]
  • Příběh první ženy, která utekla z Osvětimi5. listopadu, 2021 Příběh první ženy, která utekla z Osvětimi Mala, vězeňkyně 19880. Když poprvé vstoupila do Osvětimi, pochopila, že se ocitla v pekle. Získala však pozici tlumočnice SS, a tak mohla zachraňovat životy a pašovat jídlo těm, kteří měli […]

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis