Jaroslav Alois Doležel: Úplněk

Nedělní povídka tentokrát pochází z díla českého autora J. A. Doležela.

Vždy, když je měsíc v úplňku, stojí Málkova manželka, téměř celou noc, u okna a dívá se ven, na osvětlenou ulici. Nic neříká, kouří jednu cigaretu za druhou a občas si dojde jen na záchod, nebo do kuchyně, pro sklenici vody. To je vše.

To Málek, jakmile ulehne do postele, hned spí. A může být třeba deset úplňků najednou. Jemu je to prostě jedno. Spí. A probudí se až ráno, před rozedněním, kdy musí vstát a jít do práce.

I tuto noc už spal a jeho manželka opět stála u okna a dívala se ven. Byl úplněk a ona opět nemohla usnout. Zapalovala si už bůhví kolikátou cigaretu, když vtom spatřila jakéhosi muže, který se objevil na střeše protějšího domu. Hned ji napadlo, že tam ten muž nemá co dělat. A už vůbec ne v noci. Neznámý muž začal balancovat na okraji střechy tak nešťastně, že to Málkovu manželku vyděsilo. V tu chvíli ji nenapadlo nic lepšího, než že svého manžela, dosti nevybíravým způsobem, probudila.

„Jaromíre! Vstávej!“ třásla s ním, jako by z něj chtěla vytřást duši. „No tak vstávej! Dělej, než bude pozdě!“

„Co je?“ ptal se Málek rozespale. „Nech mě spát a už neotravuj.“

„Tak vstávej přece! Někdo chce asi skočit ze střechy dolů!“

„Tak ať skočí,“ řekl Málek a otočil se na druhý bok. „Jeho věc. Mě do toho nic není.“

„Musíš zavolat policii.“

Málek se znechuceně posadil na posteli a podíval se na manželku.

„No výborně. Teď neusnu. Budu si muset vzít prášek na spaní.“

„Na to zapomeň! Ty bys jenom spal!“

„No a co. Jsem za celej den strašně utahaný.“

„Tak ty jsi utahaný! Aha! Ale na střeše protějšího domu je člověk, který chce asi skočit dolů a zabít se! Měl bys zavolat policii, nebo tam jít a pomoct mu.“

„Já? A proč? Co je mi do nějakého blbečka, kterej se chce zabít? To je jeho věc.“

„Ten člověk je možná nešťastný a potřebuje pomoct. Tak běž za ním a pomoz mu.!“

„Na to zapomeň. Chci spát.“

„Ale jestli ten člověk skočí, tak to bude tvoje vina!“

„Ty se ale naotravuješ.

Málek vstal z postele a přistoupil k oknu. Podíval se na střechu protějšího domu a opravdu spatřil jakéhosi muže, sedícího na okraji střechy.

„Ještě žije,“ řekl. „Jdu spát.“

„Tak to ne! Běž okamžitě za ním a dostaň ho z té střechy pryč!“

„Zbláznila ses?“

„Ne! Ale musíš mu pomoct! Je to tvoje občanská povinnost!“

Málkovi bylo jasné, že dokud tomu muži nepomůže, tak se do postele nedostane. „Zavolám policii,“ řekl odevzdaně.

„To můžeš až potom. Teď běž za tím mužem.“

„A proč?“

„Neptej se a běž.“

Málek se oblékl a pomalu se vydal na střechu protějšího domu, kde se jakýsi muž, podle tvrzení paní Málkové, chystal spáchat sebevraždu. Málek si myslel, že je to nesmysl, protože kdyby to ten člověk chtěl udělat, tak by to udělal hned a nečekal by na to, až za ním někdo přijde a bude mu jeho čin rozmlouvat.

„Doufám, že až tam dorazím, tak to ten chlap bude mít za sebou,“ bručel Málek vztekle. „Jinak ho shodím sám.“

Na střechu protějšího domu, to Málkovi trvalo necelých patnáct minut. Vůbec nespěchal. Šel naprosto volným krokem, jako by se vůbec nic nedělo.

Když konečně dorazil na střechu protějšího domu, ten muž tam stále seděl a díval se dolů.

Málek najednou nevěděl, jak se má zachovat. Co kdyby se ho ten člověk lekl a opravdu by se zřítil dolů? No a co?! Jestli chce skočit, tak ať se leká a spadne! Jemu je to úplně jedno!

„Hej!“ zavolal Málek na muže. „Co tam děláš?“

Muž se k němu prudce otočil.

„Jděte pryč!“ vykřikl ten muž. „Vypadněte! Nechte mě být!“

„Tak jo. Už jdu. Ale… Chci vám jen něco říct… Jestli chcete skočit dolů… Nedělejte to, prosím. Měl bych doma peklo.“

„Cože?“ divil se muž.

„Víte… To moje manželka mě sem poslala,“ začal Málek a pomalu se přibližoval k sedícímu muži. „Když je úplněk, tak ona nemůže celou noc spát a dívá se z okna. No a dneska uviděla vás, jak prý chcete skočit. Poslala mě za vámi, abych vás zachránil.“

„Mě? A proč?“ divil se muž. „Co je nějaký ženský po tom, co chci udělat? A vy stůjte! Nebo skočím!“

Málek se zastavil, protože to vypadalo, že to ten muž skutečně udělá.

„Hele,“ řekl Málek. „Nebude ti vadit, když si sednu?“

Nečekal na odpověď a posadil se.

„Bolej mě nohy. Stará mě vzbudila a já musel jít, až sem. Jsem dost nasranej. Raději bych teď spal, ve svý posteli.“

„A co ti brání? Zvedni se a vypadni! A svý starý vyřiď, ať se stará sama o sebe.“

Muž se od Málka odvrátil a podíval se dolů, na ulici, kde se již začala sjíždět záchranářská auta.

„Co to má znamenat?“ rozčiloval se muž a vstal. „Okamžitě odjeďte, nebo skočím!“ volal dolů, na ulici. „Slyšíte?!“

„Ale neskočíš,“ řekl Málek. „Na to jsi velkej srab. Protože kdybys to chtěl udělat, tak už dávno ležíš dole, na chodníku, v kaluži krve.“

Muž se opět otočil k Málkovi.

„Tak co?“ zeptal se Málek. „Nechceš jít raději domů a pořádně se vyspat? Já jsem taky už dost unavený a ráno musím vstávat do práce.“

Muž se opět posadil na okraj střechy a sklonil hlavu.

„Už dál nemůžu,“ řekl. „Jsem vrah. Zabil jsem. A to je smrtelný hřích.“

„A koho jsi zabil,“ zeptal se Málek.

„Svoji malou dcerku.“

Rozplakal se.

„Svoji osmiměsíční dcerku. Uškrtil jsem ji těmahle, svýma rukama. Nejdřív pořád plakala. Už jsem to nemohl vydržet. Zmáčkl jsem ten její malinký krček. Byla to jen chvilinka. Pak už nedýchala.“

Bylo strašné poslouchat, co ten muž říkal. Málek nechápal, co ten muž udělal, tomu nevinnému dítěti. Pokud to tedy byla pravda.

„Víš, co ti poradím,“ řekl Málek.

Muž nic neříkal.

„Skoč. Skoč dolů, nebo tě tam shodím sám. Kriminál by byl, pro tebe, moc malý trest. Já jdu domů. Je mi z tebe na blití.“

Málek vstal a vydal se domů.

Když vyšel z domu, stáli při něm, snad všichni svatí. Těsně vedle něj, totiž dopadlo na zem, mužovo tělo, pod kterým se rychle zvětšovala kaluž krve. Málek se sice lekl, ale necítil se vůbec provinile za to, že ten muž skočil ze střechy dolů.

Zato s Málkem, se jeho manželka, po jeho příchodu domů, přestala bavit. Vše viděla z okna. A co neviděla, to si domyslela. A to, že Málek dopustil, aby ten muž skočil dolů, byl pro ni důkaz, že mu na ostatních lidech nezáleží.

Paní Málková se se svým mužem nebavila několik dní a její chování, se vůči němu, naprosto změnilo. Nevařila mu, neprala, neuklízela a domů chodila, kdy se jí zachtělo. Ani se svým manželem nespala v jedné posteli.

Málek ale stále myslel na mužova slova: „Zmáčkl jsem ten její malinký krček. Byla to jen chvilinka.“

Asi po deseti dnech, několik minut po jedné hodině ranní, Málek vstal z gauče a šel do ložnice, kde spala jeho manželka. Chvilku se na ni díval, ale pak se k ní naklonil a oběma svýma rukama, jí pořádně stiskl ten její krk.

Nebylo to tak snadné, jak si myslel. Ale nakonec se mohl radovat z toho, že je konečně po ní.

Teď už ho nebude v noci budit s tím, že chce někdo skočit, ze střechy, dolů.

Webová stránka autora: zahrada-smutku.webnode.cz

Zdroj obrázku: pixabay.com

Více z LaCultury...

  • Jaroslav Vrána: Duch a Temnota3. září, 2017 Jaroslav Vrána: Duch a Temnota „Saino, podívej se, tady jsou krásné hrozny!“   Zvonivý dívčí hlas dolehl k jeho sluchu a vystupňoval vzrušení, kterému se nevyrovnal žádný jiný pocit. Udělal […]
  • Placen za život – úryvek z povídky Karla Mazánka20. srpna, 2017 Placen za život – úryvek z povídky Karla Mazánka Cestovka vytahuje trumfy „Dobré ránko, miláčku, snídaně je na stole. Já valím do práce.“ „Děkuji, mám hlad, že bych snědla vlka,“ odvětila Lea a políbila Pavla na tvář. „Tak já […]
  • Dobrou noc, Marie – hororový příběh od Jany Topinkové13. srpna, 2017 Dobrou noc, Marie – hororový příběh od Jany Topinkové Ukázka z románu Dobrou noc, Marie, který zanedlouho vyjde. „Chyťte se za ruce. Ať se stane cokoliv, nesmíte přerušit kruh,“ nabádal Nezbeda ostatní. Všichni přikývli a zavřeli […]
  • Bezduchá Lenka5. února, 2017 Bezduchá Lenka Povídka tak trochu mysteriózní a tak trošičku strašidelná, nalezená v šuplíku, napsaná před čtyřmi lety a vlastně ideální do sychravého počasí. Byla to ulice jako každá jiná. […]
  • Slzy draka14. dubna, 2013 Slzy draka Přinášíme vám další dílo "Z našeho šuplíku". Tentokrát se jedná o ukázku z připravovaného románu "Slzy draka". Pokud i Vy byste rádi svá díla u nás publikovali, tak je pošlete na […]
  • Potíže nesmrtelných17. března, 2013 Potíže nesmrtelných Malicius stál u okna a zamyšlen pozoroval tmavé nebe, té noci tak potažené černí, že skrylo i lunu. Cítil se najednou příliš starý a unavený, jakoby všichni, které před lety znal, měli být […]
  • Ellie Goulding (UK) se v dubnu 2013 chystá poprvé také do Prahy! 21. listopadu, 2012 Ellie Goulding (UK) se v dubnu 2013 chystá poprvé také do Prahy! Praha, 15.11. – Zasněná dream-popová zpěvačka Ellie Goulding (25) z Velké Británie má 21. dubna namířeno v rámci svého evropského turné také do pražského SaSaZu! Fanouškovský předprodej […]
  • Podlý anděl se směje ze zahrádky dolnosklenovské hospůdky4. dubna, 2019 Podlý anděl se směje ze zahrádky dolnosklenovské hospůdky Po čtivém povídkovém souboru Malé pivo, malý rum, vychází Neklanovi opět básnická sbírka, tentokrát s podtitulem Podlý anděl odkazující k názvu jedné z básní. Ohlas na […]
  • Kdo unesl Daisy Masonovou?9. prosince, 2018 Kdo unesl Daisy Masonovou? Osmiletá Daisy Masonová zmizela během oslavy z domu. Stala se obětí únosu? A pokud ano, proč? Tyhle otázky si klade i inspektor Fawley, který případ vyšetřuje. Ví, že v devíti případech z […]
  • Kukuřičný město aneb zápisky z konce světa 1. března, 2015 Kukuřičný město aneb zápisky z konce světa Sex, skejty, cigára a kudlanky. Výstřední, originální, absurdní příběh o dospívání a konci světa. Kukuřičný město: Zápisky z konce světa je nejnovější dílo z pera Andrewa Smitha, které […]
  • Špeciálne poďakovanie patrí fanynkám30. listopadu, 2010 Špeciálne poďakovanie patrí fanynkám Legendární kapela No Name, čerstvý vítěz dalšího Slavíka bez hranic, opět zavítala na ostravsko. V úterý 23. listopadu vystoupila v music clubu Garage v Ostravě - Martinově, kde musela […]
  • Jo Nesbø zachraňuje svět. Možná….29. července, 2016 Jo Nesbø zachraňuje svět. Možná…. Uplynuly již dva roky od vydání posledního dílu populární série Joa Nesbøho Doktor Proktor v audiopodobě. Na pokračování této skvělé série pro děti, v pořadí již třetí, jsme si tak […]

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis