Vědět, o čem tom je

Rozhovor se Zuzanou Slavíkovou, interpretkou audioknihy Soudné sestry poskytlo vydavatelství One Hot Book.

 Znala nebo četla jste knihy Terryho Pratchetta, než jste začala načítat audioknihu?

Pratchetta jsem před nahráváním audioknihy vlastně nikdy nečetla, ale znala jsem ho. Můj syn totiž miluje fantasy literaturu, ale já jsem preferovala spíš jiné žánry, tak jsem na něj byla trochu naštvaná, že nečte skoro nic jiného. Sérii Úžasná Zeměplocha jsem dříve schválně ignorovala trochu ze vzdoru, ale teď po četbě své první audio pratchettovky Soudné sestry musím říct, že jsem hrozně nadšená a strašně mě to baví. Je to pro mě taková satirická pohádka pro dospělé se spoustou moudrých myšlenek a vtipných situací, takže svůj názor musím přehodnotit.

Syn musí mít radost…

To má, a vzal to prakticky – hned mi přinesl první díl Úžasné Zeměplochy, abych si mohla začít číst od začátku, ale zároveň mi vysvětlil, že každý díl série je spíš samostatné dílo a že na sebe nenavazují přímočaře, že tedy není úplně nutné číst všechny, aby člověk pochopil, co je v té další. Byl velmi nadšený, že jsem se k audioknize dostala. Z dalších dílů mi také začal citovat různé kultovní hlášky, ale říkala jsem mu, ať to nedělá, že si to už ráda přečtu sama.

Jak se vám tedy líbí Soudné sestry?

Jsem opravdu nadšená. Když jsem si knížku poprvé četla, smála jsem se i nahlas, tím spíš že si v nich autor vzal na paškál divadlo. Navíc to Jan Kantůrek úžasně vtipně přeložil. Všechny scény z divadla jsou tak hezky napsané, s takovou nadsázkou, třeba Jak se vám šklíbí.

Posloucháte audioknihy?

Když čtu knížku, ráda si sama představuju, jak postavy vypadají. Na audioknize je zvláštní, že tam už dostanu určitou představu interpreta i režiséra. Pak je otázka, jestli mě zajímá právě ta jejich představa, nebo si chci nechat svoji vlastní. Ale na druhou stranu se díky své rozhlasové četbě na pokračování nebo i teď díky audioknihám vzdělávám, protože se dostanu k různé literatuře, a když zjistím, že se mi to líbí, jdu si od toho autora koupit další knížku… Mluvené slovo je pro mě tedy určitým rozšířením záběru. Vždycky jsme si ho pouštěli hlavně v autě ještě na kazetách, když byly děti malé. A je fakt, že spousta lidí si audioknížky pouští právě v autě při cestování.

Teď jste v roli interpreta vy a posluchačům předáváte svoji interpretaci…

Chudáci budou muset skousnout moji představivost. (směje se)

Jak jste si tedy soudné sestry představovala?

Nikde sice není řečeno, kolik jim je přesně let, ale asi hodně. Magráta je nejmladší, naivní, hodná s dobrou vůlí, ale neznalá života, všechno má naučené z knížek. Bábi Zlopočasná je takový solitér, takže z mého pohledu jí něco chybí, a proto jsou její někdy reakce ostřejší, pro někoho snad až nepříjemné, je taková rázná. Stařenka Oggová to má všechno lehce na háku, má mraky dětí a vnoučat a pro celou rodinu je generál, ráda si přihne a má ráda mužské. Má za sebou jistě divoké časy, a kdyby měla možnost, ještě by si asi někde ráda užila. Každá je jiná, každá z nich je v rámci své povahy vtipná, v jistém smyslu vlastně skoro pořád určitým způsobem soupeří, ale přitom zůstávají spolu. Což se mi líbí.

Oblíbila jste si nějakou z nich nejvíc?

Líbí se mi všechny, každá má svoje. Všechny jsou svým způsobem moudré, i ta nezkušená Magráta. Ale u Pratchetta mě uchvátila i spousta dalších postav. Jsem opravdu nadšená, nečekala jsem, že to bude až takové. Nevím, proč jsem měla jakýsi předsudek, když to četl můj pubertální syn, že se tam pořád bojuje. Jak jsem pacifista a zbraně nesnáším, tak mě ta představa hrozně rozčilovala, a teď jsem najednou zjistila, že to je úplně jinak.

Jak jste s režisérkou pracovaly na tom, aby se vám podařilo dobře přenést autorův humor?

Na tom, jak by to mělo být, jsme se s režisérkou Jitkou Škápíkovou shodly hned na začátku. A když někdy cítila, že něco nesedí, zastavila mě a načetla jsem to tak, aby to fungovalo.

„Odbouralo“ vás při natáčení něco?

Smála jsem se spíš, když jsem Soudné sestry četla poprvé. Když jsem to pak četla ve studiu, už jsem věděla, co tam bude, takže už jsem byla připravená.

Co obnáší vaše příprava na natáčení?

Vždycky si musím celou knížku přečíst, abych věděla, o čem je, a potom si před natáčením procházím tu část, kterou budeme nahrávat, a dělám si v textu poznámky, abych se v něm lépe orientovala. Tenhle text je hrozně hezky napsaný, není komplikovaný v tom, že by obsahoval souvětí na půl strany. Někdy jsem se pletla, když si spolu povídaly čarodějky: třeba tři řádky mluví stařenka, pak dvě slova řekne Magráta, pak zase stařenka… Takže jsme to někdy korigovaly s režisérkou a musely se vrátit, aby bylo jasné, která z nich právě hovoří. Jsem zvyklá si doma text už číst nahlas, protože tak zjistím, kde se případně zadrhnu. A tam, kde se zadrhnu, si udělám čárku, zvýrazním si problematické písmeno, abych ho lépe viděla a nepřehlédla. Nebo když čtu očima dopředu, někdy se mi tam dostane jiné písmeno, které tam vidím, i když tam být nemá. To si pak také podtrhávám a ono mi to najednou zvýrazní, díky čemuž to pak vidím i čtu normálně. Když jsem byla mladší, mívala jsem text po přípravě úplně rozcupovaný, se spoustou značek a podtržení. Ale v určité době jsem zjistila, že mě to někdy víc mate, než pomáhá. Zkrátka musím vědět, co čtu, o čem to je.

Co vám dělalo problémy?

Problematická jsou pro mě cizí slova, s nimi mám strašný problém, třeba i v dabingu, například německé složeniny jsou pekelné.

Jak se vám pracovalo se jmény, která Jan Kantůrek kreativně přeložil, ale bývají třeba dlouhá, složitá.

To je výhoda toho, že si knížku přečtete dopředu a tak si na to zvyknete, že už to pak máte v hlavě zakódované, takže to nevadí.

Která z toho množství zábavných postav má podle vás nejzajímavější projev?

Určitě vévodkyně, ta je šílená. Tu jsem už při čtení úplně slyšela jako ječivou, nepříjemnou. Když si to čtete sami, tak to v hlavě slyšíte, ale nechtěli jsme to zase přehánět v tom projevu, přece jen to není pohádka pro děti. Třeba Magráta Česneková mluví ve své naivitě a rozvernosti trochu vyšším hlasem, Bábi Zlopočasná mluví normálně, ale rázně – je taková od rány, a Stařenka Oggová… však uslyšíte. Většina postav mluví relativně normálně, kromě Smrtě, který je takový pomalejší a závažnější. Nebo když je potřeba, tak principál herců nasadí herecký patos, takový nosový témbr, pokud chce na někoho zapůsobit – jinak mluví bez manýr. Jak je tam hodně postav, nechtěly jsme to s režisérkou přestřelit.

Chtěla byste být čarodějkou?

Já nejsem ani úplně skeptik ani úplně důvěřivec – některým věcem věřím, některým věřit nechci. S přibývajícím věkem jsem ale i rozumem nevysvětlitelným věcem daleko otevřenější, dřív jsem byla pragmatičtější. Něco na tom bude… A čarodějnické schopnosti by se určitě hodily.

Jak by se vám líbilo lítat na koštěti?

Líbilo by se mi to, pokud bych nepadala a kdybych nebyla jako Magrátina učitelka Dobračka Sejkonopná.

Těšíte se na další dobrodružství čarodějek?

Zatím si nedokážu představit, co se v té Zeměploše všechno může stát, takže na to jsem zvědavá. Já si tu Úžasnou Zeměplochu snad začnu kupovat! Vzhledem k tomu, kolik to má dílů, prohlásil můj syn, že se tím vyplní mnoho let Vánoc, narozenin… že má vystaráno.

zdroj úv. obrázku: TZ OneHotBook

Tisková zpráva