S knihou Moniky Baudišové zažijete nefalšovaný Japonský piknik

Bez jídla, zato ale s parádními obrázky. Monika totiž jako jedna z mála dokázala tak rozmanitou zemi jako je Japonsko popsat skoro beze slov.

Představte si, že byste žili půl roku v japonské rodině, třeba jen kousek od hory Fudži. Z jedné strany domu by svištěly rychlovlaky, zatímco na druhé by právě kvetly sakury. Jak byste své zážitky zpracovali? Monika Baudišová z nich postavila celou knihu. A protože je grafická designérka, všechno, co tam za tu dobu viděla, slyšela, potkala, zažila a snědla, nakreslila. Společně se svým španělským kolegou Jordim. A tak vzniklo Pikunikku.

Asi vás rovnou napadne, že Moničin Japonský piknik není žádný tradiční průvodce. A máte pravdu. Nečekejte, že proniknete do všech tajů japonských ostrovů nebo že zjistíte, proč tam daleko na východě používají hůlky místo vidliček a nožů. Na druhou stranu to ale zároveň není ani žádný povrchní deníček mladé holky a když přistoupíte na hru obrazů, dozvíte se toho o Japonsku možná i více, než byste vyčetli z dlouhých popisů a obsáhlých knih. Přece jen je to velmi hravá země, tak proč si o ní nepočíst hravou formou.

Jeden malinký háček to ale popravdě má — právě s ohledem na krátké popisky si knihu mnohem více užijí lidé, kteří už stejně jako Monika v Japonsku byli nebo se o něj dlouhodobě zajímají, protože jim obrazy často rozehrají v myšlenkách a vzpomínkách daleko větší příběh než čtenářům Japonskem tolik nepolíbeným. Neznamená to ale, že pro ostatní nebude zajímavá, bude a to hodně, ale dost možná vám tu a tam uniknou některé náznaky nebo si nespojíte drobnosti, u kterých se znalci potutelně zasmějí. Pokud ale máte Japonsko skutečně rádi, tuhle drobnost patrně přejdete mávnutím ruky hned jak tu krásně zpracovanou knihu uvidíte.

Všední život a špetka folklóru

Pikunikku má 120 stran a je rozdělené na čtyři samostatné části – všední život, společnost a pop kultura, doma a venku a tradice & folklór. Každá z nich vás přenese do maličko jiné oblasti a co mnohé určitě potěší (a některé možná lehce zmate) je, že kromě obrázků a textových popisků kniha pracuje také s japonskými znaky. Jestli tedy máte alespoň základy japonštiny, můžete si na nich trochu potrénovat své znalosti, a pokud jazykem nevládnete, zkuste luštit třeba s překladačem. Většina z nich je naštěstí přiřazena ke konkrétním nadpisům nebo obrázkům, takže si význam a občas i výslovnost snadno spojíte. Škoda jen, že to neplatí pro všechny – někdy zkrátka budete tápat.

Jestli si teď zoufáte, že za takovou knihu určitě vydáte veškeré své úspory, možná vás překvapí, že to tak vůbec není. Na to, jak je Pikunikku krásně vyvedené totiž vychází dost levně a osobně bych se vůbec nedivil, kdyby byla cena třeba o třetinu větší. Běžná prodejní cena je dnes 365 Kč. Takhle po ní snad ale sáhne ještě více zájemců, což je jen dobře.

I když se snažím zůstat objektivní, svůj zápal pro Zemi vycházejícího slunce nezapírám a proto vím, že jsem při hodnocení mírně zaujatý. Minimálně v oblasti knih o Japonsku je pro mě ale Pikunikku jedním z nejlepších titulů, jaký u nás za poslední roky vyšel. Jistě to není kniha dokonalá, ale fandové jí určitě nějakou drobnost tu a tam rádi odpustí. Celý ten Japonský piknik sice zhltnete do hodinky, ale nepochybuji, že se k němu budete rádi opakovaně vracet. Pro mě osobně navíc svým designem i podáním mnoha detailů slouží jako krásná vzpomínka podněcující touhu zase sbalit kufr a vyrazit pod kvetoucí sakury.

PS: Na stránce autorského dua najdete i krásné plakáty inspirované knihou Pikunikku, které si můžete koupit. Pro fanoušky Japonska určitě ke zvážení, však mrkněte sami.

Zdroj obrázků: pinkpilldesign.com

Korektura: K.Ch.

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.