Ghúlové z Tokia ždímají napětí z každé stránky

Jestli vám začátek manga série Tokijský ghúl přišel lehce nevýrazný, u posledních dvou svazků (8 a 9) už musíte sedět na kraji židle a napjatě okusovat nehty s každým otočeným listem. Střet mezi ghúly z kavárny Anteiku a sektou Aogiri totiž zdaleka nekončí.

Vlna největší slávy Tokijského ghúla už se sice ve světě i u mnoha českých fanoušků přehnala, to ale očividně vůbec nebrání tomu, aby se každý nový svazek z produkce Crew dostal mezi TOP 10 nejlépe prodávaných komiksů. Když na tenhle vlak jednou naskočíte, vystupuje se jen těžko. A proč byste to taky dělali, když nás před cílem čeká minimálně ještě pět parádních zastávek.

Pokud patříte mezi nováčky nebo jste jen pro tu zběsilou jízdu zapomněli, jak to celé vlastně začalo, pojďme si zápletku z temné fantazie Sui Išidy kratičce připomenout. Ken Kaneki je až do jednoho osudného rande student jako každý jiný. Jeho potenciální partnerka se ho ale cestou domů pokusí samou láskou sežrat a v tomto světě, kde mezi lidmi žijí i ghúlové, to není žádná košilatá metafora. Protože se ale její plán maličko zvrtne, z Kanekiho se stane polo-ghúl stojící na pomezí obou světu. Kam nakonec zapadne? To už asi víte sami, a pokud ne, díky českému vydání u Crew to můžete velmi snadno zjistit.

Vraťme se ale do přítomnosti, protože od prvního svazku už ve vodách Tokia uplynulo hodně vody. Tóka se podruhé střetává s mladším bratrem Ajatem a souboj dvou výše zmíněných organizací tak trochu přerůstá v rodinné drama. Že to ve světě ghúlů neznamená jen obyčejné sourozenecké pošťuchování je asi každému jasné. Ani inspektoři z Úřadu pro potírání ghúlů (ÚPG) to ale nemají lehké. Obávaná Jednooká sova jim totiž slušně zatápí… A pak je tady psychicky nevyrovnaný Kaneki, který v sobě proti vlastní vůli objevil monstrum. No co vám budu povídat.

Ta…ti…
Dokonce i teď voláš tátu?
On už tu není, Tóko…

Zatímco je osmý svazek hodně akční a propletený flashbacky do dětství Tóky a jejího bratra, devítka nás přenese o několik měsíců dopředu za Kanekim a jeho novým já, které už rozhodně není tak naivní, jako ze začátku příběhu. Mladý ghúl pokračuje ve svém pátrání po pravé identitě Rize… Až na poslední stránce objeví jeden povedený cliffhanger. I když je osmička co do akce nabitější, ani jedna z knih dějově nestrádá a pokud jste si už navykli na Išidovu brutalitu, užijete si ji dostatečně i tady – jeho syrová kresba se zlepšuje s každým dílem.

Přestože sám dávám přednost vyzrálé klasice v podobě Bojové Ality nebo Gunsmith Cats, neváhám uznat, že Tokijský ghúl je co do příběhu možná tím nejlepším, co v našem malém manga rybníčku zrovna vychází. A jestli vás tahle emocemi a akcí prošpikovaná zápletka dostatečně nechytla, doporučuji v noci neusínat bez pořádně zabedněných dveří a oken, protože za tohle si ghúlové nepochybně přijdou i pro vás. A že se s lidmi nepářou vám každý správný fanoušek série rád potvrdí. Leda byste doma měli dost dobré kafe, na to se občas nechají ukecat.

PS: Pokaždé, když zaslechnu název Tokyo Ghoul, mi v hlavě automaticky naskočí geniální opening z animované verze od TK s názvem unravel. Pokud jste ještě neslyšeli, doporučuji napravit, neboť k této ghúlí sérii skvěle zapadá. A za mě je to taky jedna z top úvodních anime znělek, jaké jsem slyšel.

Korektura: K.Ch.

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.