Kytary a bicí v údolí Moravice

Letošní České hrady se v Hradci nad Moravicí objektivně vydařily. Oba festivalové dny bylo příjemné počasí, žádná z kapel neodřekla účast a mezi návštěvníky nedošlo k žádným incidentům. Jak akci zhodnotit podrobnějším pohledem?

Páteční festivalový rej zahájili řízní Ajdontker – rocková nálož doplněná punkovými prvky. Během jejich koncertu se areál začal slušně plnit a Ivan Mládek už měl během hraní docela slušný kotel. Mládek ostatně dokázal, že je nestárnoucí ikonou a jeho charakteristický styl okořeněný anekdotami nejednomu návštěvníkovi nostalgicky připomněl devadesátky a Mládkovu Čundrcountry show. Bylo v podstatě jedno, jaký song jeho kapela zahraje, Mládkovy hity už natolik zlidověly, že si je může zazpívat každý. Nejúspěšnějším interpretem festivalového dne byla ale nakonec Vypsaná fixa. Jejich strhující výkon zaplnil hlediště od podia až k pivním stánkům.  Skvělou atmosféru vytvořily také punkové kapely, Horkýže Slíže u mě načasovali největší hitovky spíše ke konci své show (zatímco Pipes and Pints si Criticized nechali na jindy), aby pak slavnou L. A. G. song vysolili v rámci přídavku a Pipes and Pints museli pro nezasvěceného působit jako zjevení. (Byť osobně si myslím, že hořící dudy už jsou trochu přes čáru, to si je příště strčí do zadku?). V pátek ovšem nezněl jen rock, mozaiku doplnili i hiphopoví Marpo & Troublegang.

Jednoznačně nejlepším vystoupením celého festivalu byl sobotní koncert Tomáše Kluse. Jeho umělecké nadání dalece přesahuje všechny myslitelné hranice a Klus působí dojmem, že na co sáhne, to rozezvučí. To potvrdil zejména svými improvizačními gagy, kdy několik písniček (včetně zhudebněné rozlučky se svobodou) skládal spontánně přímo během koncertu. Úchvatný je rovněž Klusův žánrový přesah. Folk smíchal se ska, metalem i punkem, a to i v rámci jedné skladby. Z toho vyplývá, že buď jsou v kapele dokonale sladěni, anebo že museli show opravdu precizně pilovat ve zkušebně. Za zmínku stojí i množství nástrojů, které čtyřčlenná Klusova kapela během hraní využila (napočítal jsem jich 11 včetně snad šesti kytar) a pochopitelně společenský apel („vědci zjistili, že planetu máme jen jednu“), kterého se Klus nevzdává ani ve chvíli, kdy v očích svých odpůrců balancuje na hraně morálního kýče. Hluboký dojem zanechaný po Klusově koncertě vyvážily plytké Rybičky 48, které už záhy po svém založení zjistily, že mezi punkovým publikem uznání nenajdou a zacílily na publikum popové. A to komerčně zafungovalo. Hudební posun byl znát, novější songy se rozplývaly v bezobsažné nasládlosti. Takže zatímco Klus svými texty vyzývá k občanské angažovanosti, Rybičky 48 se jí vysmívají, konstatují, že dnešní punk je už jen o „nagelovaných čírech“ (jako kdyby jiný punk, než ten rybičkovský neexistoval) a spíše, než v hlavě mají „v pejči“. Přesto Rybičkám nelze odepřít velký posluchačský úspěch.

Neefektnější show měli zřejmě pop-rockoví Mandrage (co si budeme povídat, za denního světla moc efektů neuděláte). Hlavně přední řady si užily skvělé vizuální divadlo a Mandrage divákům naservírovala kompletní menu svých největších hitů. Ideálním zakončením festivalu byl koncert Divokého Billa, který rozpařené publikum opět rozhýbal. Přestože šlo o poslední kapelu (nebo možná právě proto), v areálu nebylo ve chvíli jejich hraní k hnutí. Znatelně menší zájem byl o punkové veterány Plexis (Že by hrálo roli Hoškovo údajné estébáctví?) a pogo na Visací zámek bylo rovněž poměrně rozpačité. Dalo by se i říci „podle poga poznáš kapelu“. Zatímco modernější Pipes and Pints mohli z podia sledovat circle pity a walls, na tradiční Visáče se při pogu moc neexperimentovalo.

Inu, report je ovšem i od toho, aby se v něm kritizovalo (Jak jinak se zlepšovat, že?). Co asi návštěvníky frustrovalo nejvíc, byly zcela přemrštěné ceny jídla i nápojů, které by možná člověk očekával na Rock for People, ale ne na festivalu menšího formátu. Pivo desítka za 39 Kč je prostě nemorálnost. I kdyby dali desítku (sic!) za 30 korun, stále mají prodejci obrovskou marži. Ceny jídel a nápojů tak způsobily, že člověk projedl a propil mnohem víc, než kolik zaplatil za vstupenku. S tím souvisí také použití jednorázových kelímků, které se postupně hromadily pod nohama, přestože vratný zálohovaný kelímek je dnes již festivalovým standardem.

Dramaturgie nebyla špatná, ale vyhlašování karnevalových masek mezi Fixou a Marpem byl totální zabiják. Fanoušci mezitím vytuhli a svižný hiphop, který po vyhlašování následoval, už mnohé nedokázal nastartovat. Osobně bych dal masky a jejich vyhlašování mnohem dříve. Poslední drobností, na kterou bývá festivalový divák zvyklý, je dobře viditelný line-up, rozvěšený v několika kopiích po areálu. To na Hradech chybělo; pořadatelé tuto záležitost vyřešili distribucí festivalových brožur, kterými ovšem musíte při sledování line-upu neustále listovat a hledat je v batohu.

No a nyní k plusům. Snad na žádném festivalu jsem se nesetkal s tak precizně dodrženým časovým plánem (10–15 minut zpoždění bývá standard), Hrady však stíhaly všechny interprety snad na minutu přesně. Výhodou této dochvilnosti bylo, že si návštěvníci mohli své oblíbené interprety naplánovat a měli jistotu, že v avizovanou dobu skutečně zahrají. Dobře byla řešena také kyvadlová doprava. Ano, i letos se do busů mnohdy nevlezli všichni a museli čekat na další spoj, nicméně pokud člověk dorazil na zastávku s předstihem, na festival i z něj se dostal.

Mile překvapila také security. Žádné nabušené vyholené arogantní gorily, které vás okamžitě berou do kravaty, pokud přelezete bariéru dělící kapelu od diváků. Kluci se snažili posuzovat situace individuálně a např. u punkových kapel ruch v okolí zábran neřešili. Ano, tak nějak bych si představoval antikonfliktní tým!

 

Korektura: K.Ch.

Více z LaCultury...

  • Titáni ještě stále útočí24. Červenec, 2016 Titáni ještě stále útočí Ti z Vás, kteří čtete Titány od začátku si určitě kladete kupu otázek o tom, kdo vlastně titáni jsou, proč vlastně chtějí lidi vyhladit a tak podobně. V tomto díle se dostaneme blíže k […]
  • Sůl nad zlato7. Leden, 2012 Sůl nad zlato K Vánocům patří zcela jistě pohádky. Letošní Vánoce už jsou bohužel za námi, ale Divadlo Jiřího Myrona nám v lednovém programu přináší premiéru klasické pohádky na motivy Boženy Němcové – […]
  • Brněnský Majáles opět na Velodromu29. Březen, 2009 Brněnský Majáles opět na Velodromu Stejně jako jsou každou zimu Vánoce, bude i tento květen v Brně tradiční studentská akce - Majáles. Informace ohledně místa a času již byly odtajněny - 7. května na Velodromu.
  • Marie Tomášová – “Mezi nebem a zemí”30. Duben, 2013 Marie Tomášová – “Mezi nebem a zemí” Ve dnech 24. 4. – 24. 5. 2013 bude ve výstavní síni Atrium k vidění výstava Marie Tomášové. „Prostor mezi nebem a zemí v nás vyvolává představu létání, levitace, vznášení se, ale také […]
  • Oriental Music City *0512. Listopad, 2010 Oriental Music City *05 ŘÍJEN 2010 Nově Vás každý měsíc bude LaCultura zvát na exotickou cestu do východního města hudby, které jsem hrdě postavil z pěti nejzajímavějších písní ve vizuální podobě ze všech koutů […]
  • Koncert filmové hudby7. Květen, 2013 Koncert filmové hudby Kdo nestihl filmovou hudbu v podání JFO, tak se může se těšit na podání tohoto žánru, který nám předvede Pražský filmový orchestr již 11. 5. 2013 v Ostravě.
  • Kódy a Antikódy 4. Červenec, 2014 Kódy a Antikódy Ani nemusíte být milovníci poezie, a přesto vás tohle dílko, stejně jako mě, může oslovit. Co oslovit, přímo pohltit a posadit na zadnici. Z bezelstné úcty k zesnulému prezidentu Havlovi […]
  • V Trut-nově místo Open Airu letos Trutnoff festival18. Únor, 2014 V Trut-nově místo Open Airu letos Trutnoff festival Název napovídá (když si malinko pohrajete s písmenky), že se na tomto festivale můžete dát do stavu „turn off“, tedy v překladu vypnout. Tedy odpočinout si, vypnout mobily a počítače a […]
  • České nebe v podání Járy Cimrmana12. Červenec, 2009 České nebe v podání Járy Cimrmana Divadlo Járy Cimrmana vstoupilo na scénu po šesti letech s novou hrou České nebe a duo Smoljak-Svěrák opět nezklamalo a napsalo skvělou hru o demýtizaci českého národa a českých velikánů. […]
  • Poslední kniha Terryho Pratchetta patří Toničce Bolavé29. Červenec, 2017 Poslední kniha Terryho Pratchetta patří Toničce Bolavé Tonička Bolavá je děvčátko žijící na Křídě, kterážto se nachází na Zeměploše - zemi placaté jako kámen, kterou podpírají čtyři sloni stojící na krunýři prastaré obří želvy, Velké A´Tuin, […]
  • Jubilejní Masters of Rock se už blíží!2. Červen, 2012 Jubilejní Masters of Rock se už blíží! Na oficiálních stránkách vizovického festivalu Masters of Rock jsou již odhalovány poslední informace týkající se letošního kulatého ročníku. Už celou jednu dekádu se sjíždějí rockové a […]
  • Dostane se nám do žil Modrá CREW? Odhlasujte si to!17. Červen, 2016 Dostane se nám do žil Modrá CREW? Odhlasujte si to! Tak je to venku! České komiksové nakladatelství CREW si dlouho mnulo brady, kterak vytvořit projekt, který by zachytil hvězdné nebe evropského komiksu a při tom nebyl pouhou vějičkou […]

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*