Kytary a bicí v údolí Moravice

Letošní České hrady se v Hradci nad Moravicí objektivně vydařily. Oba festivalové dny bylo příjemné počasí, žádná z kapel neodřekla účast a mezi návštěvníky nedošlo k žádným incidentům. Jak akci zhodnotit podrobnějším pohledem?

Páteční festivalový rej zahájili řízní Ajdontker – rocková nálož doplněná punkovými prvky. Během jejich koncertu se areál začal slušně plnit a Ivan Mládek už měl během hraní docela slušný kotel. Mládek ostatně dokázal, že je nestárnoucí ikonou a jeho charakteristický styl okořeněný anekdotami nejednomu návštěvníkovi nostalgicky připomněl devadesátky a Mládkovu Čundrcountry show. Bylo v podstatě jedno, jaký song jeho kapela zahraje, Mládkovy hity už natolik zlidověly, že si je může zazpívat každý. Nejúspěšnějším interpretem festivalového dne byla ale nakonec Vypsaná fixa. Jejich strhující výkon zaplnil hlediště od podia až k pivním stánkům.  Skvělou atmosféru vytvořily také punkové kapely, Horkýže Slíže u mě načasovali největší hitovky spíše ke konci své show (zatímco Pipes and Pints si Criticized nechali na jindy), aby pak slavnou L. A. G. song vysolili v rámci přídavku a Pipes and Pints museli pro nezasvěceného působit jako zjevení. (Byť osobně si myslím, že hořící dudy už jsou trochu přes čáru, to si je příště strčí do zadku?). V pátek ovšem nezněl jen rock, mozaiku doplnili i hiphopoví Marpo & Troublegang.

Jednoznačně nejlepším vystoupením celého festivalu byl sobotní koncert Tomáše Kluse. Jeho umělecké nadání dalece přesahuje všechny myslitelné hranice a Klus působí dojmem, že na co sáhne, to rozezvučí. To potvrdil zejména svými improvizačními gagy, kdy několik písniček (včetně zhudebněné rozlučky se svobodou) skládal spontánně přímo během koncertu. Úchvatný je rovněž Klusův žánrový přesah. Folk smíchal se ska, metalem i punkem, a to i v rámci jedné skladby. Z toho vyplývá, že buď jsou v kapele dokonale sladěni, anebo že museli show opravdu precizně pilovat ve zkušebně. Za zmínku stojí i množství nástrojů, které čtyřčlenná Klusova kapela během hraní využila (napočítal jsem jich 11 včetně snad šesti kytar) a pochopitelně společenský apel („vědci zjistili, že planetu máme jen jednu“), kterého se Klus nevzdává ani ve chvíli, kdy v očích svých odpůrců balancuje na hraně morálního kýče. Hluboký dojem zanechaný po Klusově koncertě vyvážily plytké Rybičky 48, které už záhy po svém založení zjistily, že mezi punkovým publikem uznání nenajdou a zacílily na publikum popové. A to komerčně zafungovalo. Hudební posun byl znát, novější songy se rozplývaly v bezobsažné nasládlosti. Takže zatímco Klus svými texty vyzývá k občanské angažovanosti, Rybičky 48 se jí vysmívají, konstatují, že dnešní punk je už jen o „nagelovaných čírech“ (jako kdyby jiný punk, než ten rybičkovský neexistoval) a spíše, než v hlavě mají „v pejči“. Přesto Rybičkám nelze odepřít velký posluchačský úspěch.

Neefektnější show měli zřejmě pop-rockoví Mandrage (co si budeme povídat, za denního světla moc efektů neuděláte). Hlavně přední řady si užily skvělé vizuální divadlo a Mandrage divákům naservírovala kompletní menu svých největších hitů. Ideálním zakončením festivalu byl koncert Divokého Billa, který rozpařené publikum opět rozhýbal. Přestože šlo o poslední kapelu (nebo možná právě proto), v areálu nebylo ve chvíli jejich hraní k hnutí. Znatelně menší zájem byl o punkové veterány Plexis (Že by hrálo roli Hoškovo údajné estébáctví?) a pogo na Visací zámek bylo rovněž poměrně rozpačité. Dalo by se i říci „podle poga poznáš kapelu“. Zatímco modernější Pipes and Pints mohli z podia sledovat circle pity a walls, na tradiční Visáče se při pogu moc neexperimentovalo.

Inu, report je ovšem i od toho, aby se v něm kritizovalo (Jak jinak se zlepšovat, že?). Co asi návštěvníky frustrovalo nejvíc, byly zcela přemrštěné ceny jídla i nápojů, které by možná člověk očekával na Rock for People, ale ne na festivalu menšího formátu. Pivo desítka za 39 Kč je prostě nemorálnost. I kdyby dali desítku (sic!) za 30 korun, stále mají prodejci obrovskou marži. Ceny jídel a nápojů tak způsobily, že člověk projedl a propil mnohem víc, než kolik zaplatil za vstupenku. S tím souvisí také použití jednorázových kelímků, které se postupně hromadily pod nohama, přestože vratný zálohovaný kelímek je dnes již festivalovým standardem.

Dramaturgie nebyla špatná, ale vyhlašování karnevalových masek mezi Fixou a Marpem byl totální zabiják. Fanoušci mezitím vytuhli a svižný hiphop, který po vyhlašování následoval, už mnohé nedokázal nastartovat. Osobně bych dal masky a jejich vyhlašování mnohem dříve. Poslední drobností, na kterou bývá festivalový divák zvyklý, je dobře viditelný line-up, rozvěšený v několika kopiích po areálu. To na Hradech chybělo; pořadatelé tuto záležitost vyřešili distribucí festivalových brožur, kterými ovšem musíte při sledování line-upu neustále listovat a hledat je v batohu.

No a nyní k plusům. Snad na žádném festivalu jsem se nesetkal s tak precizně dodrženým časovým plánem (10–15 minut zpoždění bývá standard), Hrady však stíhaly všechny interprety snad na minutu přesně. Výhodou této dochvilnosti bylo, že si návštěvníci mohli své oblíbené interprety naplánovat a měli jistotu, že v avizovanou dobu skutečně zahrají. Dobře byla řešena také kyvadlová doprava. Ano, i letos se do busů mnohdy nevlezli všichni a museli čekat na další spoj, nicméně pokud člověk dorazil na zastávku s předstihem, na festival i z něj se dostal.

Mile překvapila také security. Žádné nabušené vyholené arogantní gorily, které vás okamžitě berou do kravaty, pokud přelezete bariéru dělící kapelu od diváků. Kluci se snažili posuzovat situace individuálně a např. u punkových kapel ruch v okolí zábran neřešili. Ano, tak nějak bych si představoval antikonfliktní tým!

 

Korektura: K.Ch.

Více z LaCultury...

  • Vánoce plné hvězd aneb prosincová Pevnost v duchu STAR WARS25. listopadu, 2016 Vánoce plné hvězd aneb prosincová Pevnost v duchu STAR WARS Vesmír je nekonečný, stejně jako fantazie. Tak proč bychom měli věřit, že jsme jediné živé bytosti, které jím smějí kráčet? Tušíte správně. Tématem, které si obránci Pevnosti vzali na […]
  • Scooter roztančí Prahu a Brno3. listopadu, 2015 Scooter roztančí Prahu a Brno Skupinu Scooter, která působí na taneční scéně již přes 20 let, asi není nutno příliš představovat. Tito Němci, mající na kontě již 17 studiových desek, přijedou na koncerty do Česka, aby […]
  • Please The Trees vydali debutový singl22. září, 2012 Please The Trees vydali debutový singl Pražsko-táborská formace Please The Trees vydala debutový singl "She made me love the moon" k připravované třetí desce s názvem "A Forrest Affair", kterou hodlají představit publiku 10. […]
  • Audiokniha: Harry Hole a jeho Přízrak 30. listopadu, 2014 Audiokniha: Harry Hole a jeho Přízrak Harry Hole se vrací do Osla, aby zachránil svého nevlastního syna z drogistické mašinerie, které propadl. Navíc na něj byla nyní svalena i vražda. Oleg, jak se jeho nevlastní syn jmenuje, […]
  • „Odjakživa je mým snem něco vytvořit, něco po sobě zanechat, něčím se pochlubit, tedy stát se umělcem.“9. září, 2015 „Odjakživa je mým snem něco vytvořit, něco po sobě zanechat, něčím se pochlubit, tedy stát se umělcem.“ LaCultura byla vždycky místem, které se otevíralo kreativním lidem, kteří možná nejsou profíky, ale rozhodně mají dost odvahy svoje umělecké sklony rozvíjet a takříkajíc to někam dotáhnout […]
  • 29. března, 2009 Tučný rok s tučným logem – Rock for People Festival Rock for People nedávno představil nové logo, ztučnění se dostane i programu letošního festivalu.
  • Argyle Goolsby vydává nové album4. července, 2017 Argyle Goolsby vydává nové album O stylu jménem horror punk se na těchto stránkách už psalo. Párkrát se zde taky psalo o jedné z nejznámějších kapel tohoto stylu (pomineme-li legendární Misfits), amerických Blitzkid. A […]
  • Lucifer: Domy Ticha 23. srpna, 2014 Lucifer: Domy Ticha Pomyslný Rubikon byl překročen. Hry bohů nabírají spád. Právě v nakladatelství Crew vychází geniální příběh o Padlém andělu, před kterým stojí nové výzvy a příprava na nový boj – konečně […]
  • Začalo to jägermeisterem, skončilo u sýkorek 6. března, 2015 Začalo to jägermeisterem, skončilo u sýkorek Tři muži, jedno jeviště, jedna kytara, několik natěšených diváků plných očekávání, žádný scénář – i takto by se dala popsat improvizační show dvou mladých studentů muzikálového herectví […]
  • Na českých festivalech zahrají legendy i současné hvězdy10. května, 2010 Na českých festivalech zahrají legendy i současné hvězdy Léto se blíží mílovými kroky, což se projevuje nejen v počasí, ale i v postupném odkrývání line-upů velkých hudebních festivalů. Nevíte, na který z nich v Česku vyrazit? Možná vám nalákají […]
  • Knížky bez obrázků jsou světem bez fantazie 25. září, 2013 Knížky bez obrázků jsou světem bez fantazie Ne, to si opravdu nemyslím. Ale přiznejme si, že dobrá ilustrace dokáže dát knize tvář a podtrhnout nitky příběhu. A ta špatná, tedy pardon, ta, která se neslučuje s vaší představou o […]
  • Je libo trošku strašení?26. října, 2017 Je libo trošku strašení? Strašidelné prohlídky na zámku v Čechách pod Kosířem čekají návštěvníky 27. a 28. října mezi 17. a 21. hodinou. Těšit se můžete také na 27. - 29. 10. 2017, kdy zde bude probíhat doprovodn […]

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)