Vyplatí se strávit Noc na galaktické železnici?

Zatímco my máme Broučky a Francouzi Malého prince, japonské děti se vydávají s Campanellou a Giovannim na výpravu přes Mléčnou dráhu. Jestli máte odvahu, vytáhněte z kapsy lístek a nastupte si do galaktického expresu s nimi.

Kendži Mijazawa začínal jako básník a próza přišla v jeho tvorbě až jako druhá v pořadí. Věhlas mu každopádně zajistila po celém světě, i když bohužel až posmrtný. Osud mu příliš pohody do života nedopřál. Sám si prošel vážnou nemocí a v mladém věku zemřela i jeho sestra, které posléze věnoval několik básní a taky své dnes nejznámější vyprávění, stejnojmennou ústřední povídku sbírky Noc na galaktické železnici. A je to právě ona, která knize příběhů, sestavené a přeložené Petrem Kabelkou, dominuje.

Mijazawa studoval přírodovědu, několik let působil jako velmi zapálený učitel, který věřil, že nejlepší formou studia je přímá zkušenost, a nakonec se dal na zemědělství. Byl přesvědčením vegetarián a miloval vše živé, což se také promítlo do jeho díla. Duši totiž přisuzuje všem objektům, a tak v jeho povídkách promlouvají do děje nejen lidé, ale také zvířata, kameny i celé lesy. Je to jeho osobité vyjádření světa, takový pohled očima dítěte, které vnímá své prostředí často pestřeji než my dospělí. Sbírka je přesto určena oběma skupinám, jak malým, tak velkým, kteří si možná odnesou i několik hlubších myšlenek navíc.

Každý z vybraných příběhů je svým způsobem milý a hezký a všechny do jednoho, třebaže jsou kratičké, mají nepopiratelnou dávku originality. Nedivil bych se, kdyby se vám tu a tam vybavilo něco z animované tvorby Hajaa Mijazakiho. Zároveň je tady ale vidět propast mezi ústředním dílem, od kterého si kniha vypůjčila svůj název, a zbytkem povídek. Snové, vesmírné putování dvou malých chlapců po galaktické železnici by klidně mohlo stát i samostatně, protože co do vyprávění a poselství dalece přesahuje zbytek Mijazawovy tvorby. Není divu, že se příběh dočkal i několika povedených adaptací a řada autorů mu vděčí za inspiraci pro svá vlastní díla. Ve sbírce mu ale zdatně sekunduje snad jen putování Budoriho Guska. Další příběhy možná právě pro svou naivitu a dětinskost ale z mého pohledu řadu čtenářů spíše zklamou, přestože bych si sám velmi přál, aby to bylo naopak.

Navzdory tomu, že je mi Japonsko a jeho kultura blízké a s oblibou se nořím do všech vyprávění a legend, nově vydaná sbírka příběhů nenadchne, ale ani neurazí. A nejde snad o to, že by se knize nedostalo dobré péče – svým zpracováním rozhodně upoutá vaše oči na první pohled a v poličce se bude krásně vyjímat. Argo si na tomto místě zaslouží pochvalu. Pokud ale čekáte veliké dílo, které by vás ve všech ohledech hluboce zasáhlo, zůstanou vaše tužby přinejmenším z poloviny nenaplněny.

Korektura: K.Ch.

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.