Kotel zpívajících lidí v kotelně

Pátek 12. dubna nebyl v Litomyšli právě nejteplejším jarním dnem. Přesto se kolem osmé večer začal pod komínem tvořit had zástupu tvořeného směsicí dobře naladěných lidí. Čekali až se otevřou plechové dveře místního music clubu Kotelna a vpustí je na koncert. Z rozličných oděvů čekajících byste ale žánr hádali jen stěží, na místě stáli borci ve vytáhlých mikinách, punkáči se zelenými dready i slečny v minisukních a párty kloboucích. Zástupem se ozývaly vlny smíchu i vášnivé diskuze, jestli zahrajou staré pecky nebo spíš songy z nové desky. A my ochotně čekali s nimi a těšili se na Poletíme?.

Netrvalo dlouhou a byli jsme uvnitř. Asi poprvé se mi stalo, že jsem se přihlásila o své dva novinářsky akreditované vstupy a  kontrola u vstupu pokývala hlavou „Jó, to je Renata Dorňáková…a kde je ten druhý?„. Zatetelila jsem se jako bych byla proslulá novinářka, kterou poznávají už ve dveřích, i když mi samozřejmě bylo jasné, že jsem si prostě vybrala koncert s nižší koncentrací redaktorů, a že paní Mašátová je opravdu skvělá a spolehlivá manažerka kapely. No nedivte se. Když totiž píšete pro malý web, musíte někdy ukazovat občanky, na koleně lisované důvěryhodné presspasy, vytištěné e-maily o potvrzení a tak podobně. Vážně. Takže tohle byl opravdu milý začátek již tak slibného večera.

V Kotelně jsem byla poprvé. Klub je to menší, ale pohodový a osobitý. Rozhodně nepostrádá originalitu, prvky humoru a nabízí veškeré zázemí včetně šatny, pár míst na sezení a tří barů. Takže jsme zapluli do nové fronty, tentokrát na pivo. A pak se dav rozjuchal – na pódium přišla kapela, přivítala návštěvníky koncertu a zahrála úvodem několik písní na přání, např. Pojď se mnou lásko má, Tři kámošky psycholožky. 

Jak už jsem zmínila, koncert se konal v Litomyšli. A tohle město je známé především jako rodiště Bedřicha Smetany. Není proto divu, že publikum ocenilo, když si kapela z písně Ty jsi má plynule přeběhla do delšího úryvku Vltavy. Zatímco jsme poslouchali, proletělo mi hlavou, co se tak asi hrálo na mém rodném Vsetíně. Jako by mi četli myšlenky, zahráli za chvíli song Moja mama je stará. 

Především v druhé půli koncertu zazněly osvědčené hity, které publikum vítalo sborovou spoluprací. Z plných plic jsme zpívali  ŠALALALÁÁÁ  v písni Postel, ale taky Moji poslední vůli, Autistického bratra,  Fousy, Lokomotivu, Nebreč, Běž dál ad.

Během večera zazněly snad všechny skladby z nové desky a musím přiznat, že na živo zněly asi líp než z alba. Jistěže ve studiu se písničky zvukově vymazlí, ale nadšení a grimasy, které kapela předváděla na koncertě jim dodaly neskutečné grády  na atmosféře. Jasným příkladem pro mě byla např. píseň Čokoládová víla, kterou jsem na desce poslouchala jen tak mimochodem, ale ten večer jsem si ji chraplavě pobrukovala cestou z koncertu. 

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.