Zelená kniha – Černobílý ‘road trip’ po americkém jihu

Nejprestižnější ceny filmového světa v průběhu několika posledních let ztratily přízeň širší veřejnosti a staly se spíše cenou, kterou hollywoodská elita brala způsobem ‘od nás, pro nás’. Zelená kniha je jasným pokusem, jak si získat zpět běžného diváka, a k mému velmi příjemnému překvapení musím říct, že je nanejvýš úspěšný.

Udílení Oscarů v roce 2018 svou sledovaností šokovalo svět – byla totiž tou nejnižší v historii. Všem tedy bylo jasné, že aby ceny neztratily svou relevanci, musí vedení podniknout veliké změny, a to co nejrychleji.

Můžeme jen spekulovat, které filmy by si sošky odnesly ve světě, kde situace minulého roku dopadla jinak. Jestli by si například ocenění za ‘nejlepší film’ odnesli favorité ‘Roma’ a trefně pojmenovaná ‘Favoritka’. Letošní Oscary byly ale vedeny ve zcela jiném duchu a Zelená kniha je největší ‘crowd-pleaser’ oceněný v této kategorii za opravdu velmi dlouho dobu.

Zelená kniha, jak jako příběh, tak jako dílo kinematografie, stojí na kontrastu mezi ‘černou’ a ‘bílou’. Tím ale určitě nemyslím jen rozdíl v barvě pleti hlavních hrdinů. Od začátku až do konce a scénu od scény střídá mezi komedii a drsnou realitu rasové oprese minulého století, mezi skutečnými historickými událostmi a zkrášlovacími úpravami, spojenými s adaptací do dnešního hollywoodského trháku.

trailer, zdroj: www.youtube.com

Trio scénáristů Brian Hayes Currie, Nick Vallelonga a Peter Farrelly k tématu naštěstí přistupovali nejen s humorem, ale také s respektem a citem. Povedlo se jim tedy skoro nemožné a film tak není žádnou fraškou. Nebojí se vás rozesmát, ale místy po vás chce i slzy a ve většině případů mu zkrátka musíte vyhovět.

Příběh se místy nebojí být temný, ale sečteno podtrženo je v jádru hlavně o přátelství a nezlomnosti lidského ducha. Je opravdová škoda, že film měl u nás premiéru v březnu, a ne na konci listopadu, jako tomu bylo v Americe. Tak by totiž opravdu mohl těžit z vánoční atmosféry a věřím, že do budoucna se z něj stane pravá štědrovečerní klasika.

Nesmím opomenout ani skvělé herecké obsazení, které bylo náležitě oceněno jedním Oscarem a jednou nominací (nominace za nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro Vigga Mortensena a soška pro Mahershala Aliho za roli respektive vedlejší) a které je duší celého filmu. Herci Mortensen a Ali mezi sebou mají skvělou dynamiku a myslím, že by byla opravdová škoda, kdyby se v budoucnu už na stříbrném plátně nikdy nesetkali.

Na závěr doufám, že Zelená kniha nám ukazuje na lepší časy. Spolu s fenomenálním úspěchem Bohemian Rhapsody, která si odnesla hned 4 Oscary, je jasným znamením toho, že Academy Awards chtějí více naslouchat běžnému diváku. Zelená kniha je pro širší veřejnost nejatraktivnějším filmem od snímku Birdman z roku 2014 a je jasným krokem k lepšímu – tam, kde by nejvěhlasnější ceny filmového světa měli být oslavou lásky k filmu skutečně pro všechny diváky, nehledě na odbornost.

Michal Kukla

Jsem dvacetiletý student antropologie, co dřív psal povídky pro časopisy Asimov's Science Fiction a Leading Edge a ted' zkouší vody české umělecké kritiky. Krom toho se také věnuji vlastní literární tvorbě, učím v Praze sebeobranu a spravuju největší český blog o wargamingu, GrimDark Corner.