Dopřáváte si radost z chůze?

Také se vám tato otázka zdá mnohem méně absurdní v době „koronavirové“ než před ní? Chůze je pro nás stejně přirozená jako dýchání, vykonáváme ji převážně bezmyšlenkovitě. Spěcháme z bodu A do bodu B. Nebo se naopak jedná o chůzi spojenou s turistikou, kdy si užíváme výhledů a chceme si dát „trochu do těla“. Zkoušeli jste ale oba způsoby propojit? Norský autor Kagge Erling tuto myšlenku vřele doporučuje a objasňuje její výhody v knize Radost z chůze.

První myšlenka, která mne při pohledu na publikaci napadla, zněla, zda tahle knížečka nebude jakási filozofická příručka jen pro nadšence. S trochou skeptismu jsem knihu otevřela a shledala, že nikoli. Erling je příjemným společníkem a dobře se čte. Přináší své myšlenky opřené o příklady vlastní životní zkušenosti, ale přidává také faktické informace z nejrůznějších výzkumů a dostupných zdrojů.

Kdo je Kagge Erling?

Čtenářská platforma Databáze knih jej představuje takto: „Erling Kagge (*1963) je norský dobrodruh známý po celém světě svými zvláštními skutky. Když mu bylo 32, tvrdil, že je prvním člověkem, který zdolal pěšky všechny tři póly: severní pól, jižní pól a vrchol Mount Everestu.“ Právě jeho pěší přechod bez rádiového spojení byl tématem, o kterém psaly světové deníky. Erling má totiž rád ticho, kterého se dnešní společnosti příliš nenabažíte, ostatně v roce 2017 byla do češtiny přeložena jeho kniha Ticho v období hluku.

Kagge Erling, zdroj:www.youtube.com

Proč chodím pěšky?

Nikdy bych o sobě neřekla, že „dělám nějaký sport“. Jsem totiž docela nemotorná a nesnáším, když mám ovládat např. lyže. Nemám v sobě dravou soutěživost a v týmových sportech se cítím jako brzda. Takže mám ráda jógu a upřímně – mým nejčastějším a zároveň pohybem je právě chůze: na vlak či autobus, do práce, při péči o zahradu, během poskakování po bytě, na příjemné procházce. Protože ráda stojím na vlastních nohách. Protože si ráda během cesty do práce přivoním ke keři jasmínu, potkám každý den stejné kolemjdoucí, ze kterých se stávají tak trochu známé tváře, cítím na kůži slunce a ve vlasech vítr, poslouchám štěbetání ptáků nebo bubnování deště na střechu deštníku. Protože, jak píše Erling „Chůze je sice pomalejší než jízda automobilem, ale je s ní pomalejší i váš život. “  Chodci si dle něj více všímají okolí a mají obohacenější život.

Doporučují chůzi i jiní?

Odpověď nejspíš dobře znáte. Nabízí se spolu s řadou dostupných krokoměrů (ať už v samostatném provedení nebo v podobě mobilních aplikací apod.). Chůze je přirozeným pohybem a doporučuje se proto jako aktivita i pro ty, kteří jinak mají se sportem potíže. Mnozí se s Erlingem shodují na tom, že chůze má pozitivní vliv na fyzické i psychické zdraví. „Pozitivní efekty chůze se projeví zhruba po třech měsících pravidelného pohybu. U sledovaných chodců se snižila hladina tuku v krvi, který se podílí na rozvoji arteosklerózy, klesl jim krevní tlak i hladina krevního cukru a vzrostla odolnost proti stresu,“ uvádí Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Je ale zdravá i chůze v městě? Ano, i ta. Příklady dobré praxe naleznete např. na stránkách www.chodcisobe.cz.

Jak správně chodit? Většina Čechů to dělá špatně.Zdroj:www.youtube.com

Erling o prospěšnosti chůze rozmlouvá také s neurovědcem E. Moserem (nositelem Nobelovy ceny za lékařství), který říká: „Pokud se člověk naučí chodit v raném věku a pak s tím přestane, je dost dobře možné většinu věcí kompenzovat. Ale chůze a pohyb jsou přece základem zkoumání a zkoumání je základem našeho intelektu.„

Co o knize říci závěrem?

Fyzické provedení knihy je samo o sobě příjemné svým kapesním formátem, harmonickou obálkou i stylistickým provedením. Více na stránkách nakladatelství GRADA.

Ne příliš dlouhé kapitoly se věnují jednotlivým myšlenkám, které je dobře oddělovat (např. procházkou), aby se vám text rozležel v hlavě.

Až příště půjdete z bodu A do bodu B, možná si i vy všimnete, že se něco změnilo. Že jste třeba o něco vnímavější, klidnější a radostnější, protože každý „všední“ den může nabízet svá dobrodružství a příběhy.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.