Smyčka Medúzy a jiné příběhy

Smyčka Medúzy a jiné příběhy
Smyčka Medúzy a jiné příběhy

Lidi se rádi bojí, ale ideálně v bezpečí domova, kde se nic nemůže stát. Není nic lepšího, než být usazen na kanapi s popkornem v ruce a nechat se děsit a strašit béčkovým hororovým filmem ideálně americké produkce. Instantně si dávkujeme esence strachu a děsu a pak se odlepíme z gauče, vypneme televizi a jdeme spát. Opatrně se koukáme, jestli za závěsem na nás nevykoukne bubák.

Horor má v člověku vyvolat silné emoce hrůzy, zděšení a šok. Člověk tyto emoce potřebuje, neboť v dnešní ultra bezpečné době si všichni musíme připomínat, že relativní pohodička se může změnit v horor. Málokdo si uvědomuje, že za hodinu tady už nemusí být. Strach neřadíme mezi emoce, kterými se chlubíme. Většina lidí se stydí přiznat se, že se bojí. Jako by nejzákladnější pocit byl něco špatného, proto horor jako umělecký žánr nestojí na podestelu umění. Byť se velmi dobře prodává.

V moderní beletrii nenalezneme moc velikánů, kteří se proslavili psaním hororu. Byť výjimky tu jsou. Ve 20 století je to Stephen King, Raye Bradbury a následovník Poeova díla Howard P. Lovercraft. Stephen King je žijící král hororu, kterého mám rád. Jeho řemeslně napsané knihy si rád přečtu. Svým způsobem převzal žezlo od amerického velikána Howarda Phillipse Lovecrafta, který není v mainstreamu až tak známý jako je S. King, ale jeho dílo opravdu stojí za to.

Jeho hrdinové mají zpravidla šílené nutkání dovršit své konání stůj co stůj, i přes možné problémy. Tento zakladatel moderního hororu má i po osmdesáti letech od své smrti, co říct. Lovecrafta jsem objevil snad jako desetiletý. Název sbírky stejně jako sbírku samotnou už dávno odvál čas. Jen jméno Lovecraft mi utkvěl v paměti a především emoce, které jsem měl při čtení jeho povídek plné mystiky. Text doprovázela skvělá ilustrace od Káji Saudka.

Nakladatelství Argo vydalo sbírku povídek Smyčka Medúzy a jiné příběhy. Pod jednotlivými povídkami není Lovecraft podepsán jako autor, ale jako ghostwriter. Byl tedy autor, který psal pro jiné autory, popřípadě pomáhal při vzniku povídek. Mnohdy jen motiv je původní od podepsaného autora, ale příběh sám nese jednoznačně rukopis díla. Tuto sbírku sestavil znalec a obdivovatel Lovecrafta, S. T. Joshim. Člověk si může říkat, proč autor formátu Lovecrafta měl potřebu psát za jiné příběhy. Lovecraft byl člověk vzdělaný, ale stejně jako Poe měl finanční problémy. Dnes by byl milionářem, ale tehdy se musel spokojit s nízkými honorářem. Proto psal pro a za jiné. Málokdy mu bylo přiznáno spoluautorství. Mnohdy za spolupráci si neřekl ani cent. Vzniklo tak mnoho povídek, které nesou znaky jeho díla, ale přesto jsou podepsané někým jiným.

Sbírka povídej Smyčka Medúzy právě obsahuje příběhy, pod kterými tento geniální autor není podepsaný, ale jsou mu přisuzované – minimálně jako spoluautor. Příběhy mají díky autorství minimálně dvou autorů kolísavou úroveň.

Většina mýtů a legend využívá strach k ponaučení. Příběhy o démonech, upírech nalezneme v těch nejstarších záznamech na světě. Mnohé pohádky jako o Karkulce, perníkové pohádce nejsou nic jiného než zlidovělé horory. Přeci je strašné být sežrán vlkem nebo se upéct v peci nebo být v moci Medúzy, která Vás uhrane a už nepustí.

Ve spojitosti s hnutím „Black lives matter“ se brzo Lovecraft ocitne na černé listině jako autor rasisticky laděné literatury. Právě v povídce Smyčka Medúzy je příběh zakončen odstavcem: „Bylo by příliš ohavné, kdyby věděli, že někdejší dědička River-side – ta prokletá Gorgona nebo lamia, jejíž odporné zakroucené hadovité smyčky vlasů se jistě dosud vampyricky ovíjejí kolem malířovy mrtvoly ve vápenném hrobě pod zuhelnatělými základy – byla kdovíjak nepatrně a jemně, ale pro zraky génia přesto nepochybně, také dědičkou předvěkých plazivých bytostí ze Zimbabwe. Není divu, že si tak dobře rozuměla s tou starou čarodějnicí Sofonisbou – vždyť i Marceline, ač v klamě menší míře, byla černoška.“

Jsem rád, že nejsme v Americe a že se můžeme těšit objevováním pro mě neznámou kapitolou života otce moderního hororu.

Více z LaCultury...

  • Pan Mercedes startuje novou Kingovu trilogii20. prosince, 2014 Pan Mercedes startuje novou Kingovu trilogii Do knihkupectví konečně přijíždí česká verze letošního románu Pan Mercedes, který je zároveň prvním dílem plánované trilogie. Text titulky potvrzuje autorství i v našich končinách […]
  • Jak zacházet s nemrtvými aneb i mrtví chtějí žít19. ledna, 2013 Jak zacházet s nemrtvými aneb i mrtví chtějí žít Po velkém zombie šílenství v podobě Živí mrtví se rodí díla s tématem zombie jako na běžícím pásu. Není výjimkou ani toto dílo od švédského autora Johan Ajvide Lindqvista "Jak zacházet s […]
  • Je to jen městská legenda… nebo ne?16. června, 2021 Je to jen městská legenda… nebo ne? Po městě koluje legenda o dívce oblečené v kostýmu lolity, která se uprostřed noci objevuje u odpadků a klade klukům jedinou otázku: "Máš sestřičku?" Pokud se vám tohle stane, za žádnou […]
  • Ostrava plná upírů, přízraků a černé magie19. května, 2021 Ostrava plná upírů, přízraků a černé magie Po teoretické práci Černý bod, v níž Martin Jiroušek rozebírá hororový žánr v českém a československém kontextu, přichází sbírka praktických ukázek – unikátní sborník Fialoví ďábli. […]
  • Divoká symfonie19. prosince, 2020 Divoká symfonie Jaká by měla být knížka pro děti? Za mě hlavně obrázková a hravá. Měla by je nenápadně něco naučit. Měla by umět vykouzlit úsměv na jejich tváři. Spisovatel Dan Brown a ilustrátorka Susan […]
  • „Jsou tyhle povídky aspoň trochu dobré? Doufám, že ano.“28. listopadu, 2020 „Jsou tyhle povídky aspoň trochu dobré? Doufám, že ano.“ Asi s těží byste uhádli, kterého autora jsem právě citovala. Tuto myšlenku formuloval Stephen King ve sbírce Za soumraku. Skutečnost, že i literární velikán jako je právě Stephen King, […]
  • Tatra – Odkaz Hanse Ledwinky3. října, 2020 Tatra – Odkaz Hanse Ledwinky Jako malý jsem obdivoval sousedovou Tatru T700, osmiválec s nádherným zvukem motoru. Vypadala jako zjevení v zástupu Škodovek 105 ,120, favoritů a formanů. Prostě to byl nádherný nadčasový […]
  • Johnny Cash: Slova pro věčnost2. října, 2020 Johnny Cash: Slova pro věčnost Můj táta Johnnyho Cashe miloval.  Často si pouštěl magnetofonové kazety s jeho písničkami. Měl jich na pár desítek, a přece neměl celou jeho diskografii. Johnnyho  hlas se nesl celým […]
  • Tisíc dolarů na měsíc20. srpna, 2020 Tisíc dolarů na měsíc Představa, že každý obyvatel daného státu dostane pravidelnou nepodmíněnou finanční dávku, není nová. V různých obměnách se objevuje celé dvacáté století, nicméně nyní, v době robotizace, […]
  • Papež Ukrutný4. července, 2020 Papež Ukrutný "Papež Alexandr z rodu Borgia je mrtvý!" nese se ulicemi věčného města. S prvními slunečními paprsky nového dne začne přísný smutek a to na dlouhých deset dní. Těch pár hodin je nutné […]
  • Literatura ze sedmi tisíc ostrovů6. května, 2020 Literatura ze sedmi tisíc ostrovů Kdo z vás někdy četl román či povídku od filipínského autora či autorky? No, les zvednutých rukou to nebude, ani hájek. Na českém knižním trhu totiž doposud nic uceleného nevyšlo. Argo si […]
  • „Trénink je nenahraditelný a upřímnost je nepostradatelná,“připomíná začínajícím autorům Stephen King20. února, 2020 „Trénink je nenahraditelný a upřímnost je nepostradatelná,“připomíná začínajícím autorům Stephen King Memoáry o řemesle. To je podtitul knihy O psaní, jejímž autorem je Stephen King. Jeho jméno už jste za ta léta jeho úspěšné kariéry amerického autora hororu jistě několikrát slyšeli. […]