S tím, jak se svět pomalu smiřuje s tím, že koronavirus bude zřejmě trvale součástí naší společnosti,
se toto téma dostává i do kultury. Nejinak tomu bylo v případě poslední sbírky hukvaldského psavce
Neklana, který svou aktuální sbírku nazval příznačně – Potulky.
A skutečně – básník se toulá po rozličných krajinách. Tu s Bohem, tu po zeměkouli, tady zase říší pohádek. Ovšem vztek, nejistota, ale i výsměch inspirovaný covidovou pandemií prostupuje celým dílem. A právě díky covidu je konečně lyrický subjekt tím autentickým rozervaným Máchou, jenž kráčí světem tak zmateným, že už nezbývá prostor na svéráznost. Být punker, anarchista a zároveň volat po monarchii bylo ještě svérázným disidentstvím.
Ovšem boj za masarykovskou pravdu na straně jedné a proplouvání dezinformačními kanály s Tomiem Okamurou na straně druhé je již natolik ostrý střet idejí, že nevyhnutelně vede k bolestnému pnutí a vnitřnímu rozporu (Vládě tleskat nebo pískat?/Mám si zoufat nebo výskat?/Mohu ztratit nebo získat?/ Zůstat střízliv či se ztřískat?). Přirozený odpor k čemukoli, co vyžaduje stát, tak u básníka vnitřně kontrastuje s obavou o vlastní zdraví a s přibývající chaotičností vládních příkazů nabývají básně na agresivitě a cyničnosti (Pandemie horečnatě kufry balí/Úředníci drobty z kasy vyzobali) a stranou nezůstává ani kritika punkerů, kteří se rozhodli vládní nařízení dodržovat.
Hejt vůči všemu a všem se částečně přetavuje i do motivu ženy, která je v básních vyobrazena ryze kafkovsky – výhradně jako sexuální objekt, často v podobě prostitutky. Identita strážkyně zákona je třeba v básni interpretována verši „Vyzval jsem ji/ukaž cicky/Znehybněla jako socha/myslel jsem to sarkasticky/policistka byla plochá“.
Z formálního hlediska lze vypozorovat tendence k miniaturám a črtám, což se nejsilněji projevilo v kapitole, kde autor veršuje jména z kalendáře. Hravost, sarkasmus, nekonečná ironie, švejkovství a totální nekorektnost Neklanových veršů ukazuje, že autor dokáže i po letech intenzivního básnění objevovat nová témata a inspirace a přetavit je v zábavné a trefné čtení.
Více z LaCultury...
14. září, 2020 Protijed jako kritické myšlení Rozhovor s hukvaldským básníkem Neklanem, který v srpnu pokřtil svou novou knihu.
Nová sbírka Protijed má na obálce lahev Božkova. Co považuješ za Protijed Ty osobně? Spíše chlast, nebo […]
3. června, 2017 Muslimové ani básnici nám diktovat nebudou! Nová sbírka hukvaldského punkera je návratem ke klasické neklanovštině.
Sbírka Mezi námi zvířaty, kterou Neklan vydal v roce 2016, byla pro mnohé zklamáním. Vysoko nastavená laťka […]
14. května, 2023 Básníkovo vyznání krásné Lauře Francesco Petrarca (1304 - 1374) byl italský básník a prozaik. Narodil se v toskánském Arezzu, studoval v Monpellieru a v Bologni. Pravděpodobně 6. dubna 1327 na Velký pátek potkal v […]
25. února, 2023 Nadčasová a okouzlující básnická sbírka Maminka Jaroslav Seifert, který za své dílo v roce 1984 obdržel Nobelovou cenu za literaturu, patří k nejvýznamnějším českým básníkům.
Výjimečné místo v jeho tvořbě patří zejména útlé básnické […]
22. června, 2022 Držet břitvu na tepu doby Autor Adam Pýcha napsal tuto básnickou sbírku proloženou několika prózami.
Knížka je rozdělená na tři časové úseky. Respektive čtyři, ale to čtvrté je mezičasí. Jinak je to minulost, […]
19. září, 2021 Navštivte Motýlí pavilon Tima Postovita! "Dnešní doba nese známky sémantické vyprázdněnosti. Básník by proto měl dbát na slovo, měl by mu poskytovat bezpečný přístav v moři plném velkých demagogických ryb a manipulativních […]
2. září, 2020 Stárnutí všedního dne Nová sbírka Kateřiny Bolechové tematicky rezonuje bolestivou všednodenností. Blíže nespecifikovaná Marie (snad maminka, babička, kamarádka?) je zde básnickým objektem, k němuž se vztahuje […]
11. dubna, 2020 Sbírka Rozhraní vrací čtenáře k lyrice David Bátor je ve svých sbírkách autentický. S výjimkou Zbuje, kterého oblékl do prajzkého nářečí, je Bátorův rukopis i po letech pevně čitelný – bolestně niterná lyrika s neustále se […]
18. března, 2020 Úzkost vzešlá z popela Slezska Šenkyplova sbírka Černý vesmírný popel je souhrnem autorovy zhruba desetileté básnické tvorby. Je to znát. Kvalita básní osciluje mezi tematicky sevřenými trojveršími či zdařilými epickými […]
13. ledna, 2020 Kniha haiku
Jak Kerouac nepsal jen romány. Hluboce se zajímal i o haiku. Přibližně od poloviny padesátých let 20. století až do své smrti v roce 1969 si tyhle trojverší zapisoval do deníků a […]
10. října, 2019 Sv. Outdoor je patronem putujících…
Teď můžeš vstát a jít, kam tě vede tvé srdce a tvá duše. To jsou slova Svatého Outoora. Toho, co je patronem těch, kteří si myslí, že je lepší být „venku“ než „uvnitř“, zjevuje těm, kteří […]
19. ledna, 2019 Nejlepší české básně 2018 Zdá se, že v poezii se většinu času nic moc neděje. A kdyby se i dělo, všiml by si toho někdo? Těžko říct. Sborník nejlepších českých básní, která každoročně vydává nakladatelství Host, […]
