Levné, zdravé a pěstitelsky nenáročné bylinky? Ochutnáte „plevel“ a neuvěříte…

Když jsem jako malá pomáhala na zahrádce spadalo do kategorie plevel všechno, co jsme na záhon nevysadili. Pak jsem se ale začala zajímat o bylinky a zjistila jsem, jak moc umí být užitečné rostlinky, na které jsme už zapomněli, a proto jim říkáme plevel. Jejich využití v dobře a „normálně“ vypadajících pokrmech i nápojích představuje kniha Plevel na talíři, jejíž autorkami jsou Susanne Hanschová a Elke Scharzerová.

Jakmile dojde na rostliny a zahraniční literaturu, naučila jsem se brát ohled na fráze typu „u nás běžně rostoucí…“. V knize Plevel na talíři jsem ale objevila jen „staré známé“ – používané planě rostoucí bylinky; rostliny, které nemilosrdně kartím na svých záhonech a kytky, které potkávám na procházkách.

„Divoké rostliny dokážou překvapit. Překypují mnoha minerály, vitaminy, stopovými prvky a sekundárními rostlinnými látkami jako chlorofyl, karotenoidy, flavonoidy nebo fytohormony,“ uvádí autorky na straně 11.

Pokud se rozhodnete rozšířit své gurmánské znalosti, rozhodně sbírejte jen rostliny, které bezpečně poznáte a rostou na bezpečných místech (bez chemického postřiku, stop moči psů z parku apod.).

Formát

Po dvou úvodních kapitolách následuje přehled „jedlého plevele“. Každá z 28 rostlin má svou dvoustranu, kde je uvedena pod českým i latinským názvem. Na  na níž najdete popisné informace, rozčleněné na poznávací znaky, tipy na zužitkování i návod, jak se rostliny případně zbavit. Následující dvoustrana pak nabízí dva recepty. Obě strany jsou pak bohatě proloženy barevnými fotografiemi.

Ukázku z knihy a další informace naleznete na stránkách nakladatelství KAZDA – zde.

V knize najdete kromě obsahu také abecední seznam rostlin a seznam receptů. Využita je i zadní záložka knihy a to jako klíč pro rozeznávání.

Celá brožovaná publikace je zpracována hravě a zároveň přehledně. Sází tak nejen na vizuální stránku, která si klade za cíl upoutat pozornost, ale také zve čtenáře k rychlému přelouskání pár řádků a jejich okamžitému vyzkoušení.

Závěrem

Jak už jsem naznačila v úvodu, vypadají recepty lákavě normálně. Co tím myslím? Inu stačí vyměnit třeba mátu za jetel nebo kopřivu a rozšířit si tak menu letních drinků nebo přihodit k hrubozrnné soli pár sedmikrásek a obohatit ji tak o další důležité minerály. Jsou to drobné změny, které si člověk nenápadně vsune do zajetých kolejí a přiblíží se tak původní domácí stravě.

Jak je totiž dobře známo, nejvhodnější pro organismus člověka je, když se může živit regionálními potravinami, protože mu dávají to, co v daném klimatu potřebuje. Ostatně kdysi mi někdo řekl, že na naší zahradě vždycky přirozeně roste nejhojněji to, co potřebujeme doplnit. U nás třeba meduňka na nervy a sedmikráska proti kašli=)

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.