Ukradené životy

To tedy bude jízda. Napadlo mě v prvních okamžicích, když jsem se zaposlouchal do prvních kapitol románu Ukradené životy. Čtenář dostal naservírován velmi surový až brutální popis dvojnásobného válečného zločinu v Kosovu. Popis zločinného aktu ve mě vyvolalo bouři silných pocitů. Empatie pro oběti, nenávist pro zločince. Proč jsou si lidé takové bestie? Nedivil bych se, kdyby slabší povahy odložili knížku po přečtení úvodních stran či vyply poslech audioknihy. Kdo vydržel prolog, možná poté co Chloe vytáhla žiletku skončil s touto sérií.

Jak je možné, že v Evropě 21. století stále bují odporný obchod s bílým masem a s lidskými orgány? Kde jsou všichni ti aktivisti? Proč se nebije na poplach, že v bytovém domě, kde zrovna ty bydlíš, dennodenně znásilňují ženy, děti. Je to sakra velmi silné kafe. Člověk umí být bestií. V přímém přenosu se koukáme na počínání našich „bratrů“ na ukrajinském poli. Pro mě má kniha velký přesah do dnešních dní, kdy dochází k obchodování s ukrajinskými dívkami a ženami.

Ukradené životy je surový thriller od irské autorky Patricie Gibneyové, která zaznamenala velký úspěch se sérií detektivek s inspektorkou Lottie Parkerovou. Ukradené životy následují po Andělé smrti.

Lottie Parkerová řeší vraždu těhotné dívky a postupně odkrývá obchod s bílým masem se státním požehnáním. Lottie je brilantní inspektorka, která si s vyšetřovatelskými postupy příliš neláme. Daleko více se spoléhá na svůj instinkt. Jde jak buldok po zločincích. Její osobní život, rodina trpí její práci. Jako matka zdánlivě selhává. Těžko ji obviňovat, když je náplní její práce vyšetřovat ty nejhorší lidské zločiny. Zločin člověka poznamená. Oběť, rodinu oběti i vyšetřovatele i jeho rodinu. Nedokážu si představit, jaké je to být v kůži vyšetřovatele, který řeší brutální znásilnění dívky a přicházet domů, kde mě čeká manželka a dcery a zeptat se, jak se měli. Je to těžký, ale je to život.

Styl autorky se mi zamlouvá. Umí skvěle pracovat s prolínání dějových linek. Má propracované napínavé zápletky, nečekané rozuzlení. Příběh je včleněn do kratších kapitol a má spád. Jen těch postav a příběhových linií je až moc. Děj je občas překombinovaný, ale přesto jsem nezaznamenal dějový nonsens. Nešlo se od knihy odtrhnout. Chvílemi jsem litoval, že nečtu knihu, ale že ji poslouchám. Dvě noci jsem kvůli tomu nespal, věřím, že bych ji rychleji přečetl. Možná bych se ale o některé silné zážitky připravil. Lukáš Hlavice odvedl velmi dobrou práci a jeho hlas se do této série opravdu hodí.

Ukázku z audioknihy naleznete na stránkách Audiotéky – zde.